Jupiter vychází

Space opera s důrazem na základní romanci a s velice malou snahou řešit mytologii a vesmír, který nám prezentuje. Získáváme tak dvou hodinovou cestu nevinné okaté "Alenky" do vesmírné říše, kterou provází její pes (pochopíte), všichni ostatní z rodiny proti ní intrikují a je neustále na co se dívat (od akce až po krásný design především interiéru/exteriéru lodí). Koncept není špatný, jen velice povrchní (hloubka malá, mytologie jen tak mimochodem), příběh postupuje plynuje, není čas se příliš nudit (akce střídá cestování a následují další intriky). Dokonce i na oblíbené mechy Wachowských dojde. Bohužel i přes všechnu řemeslnou práci a triky a rozsáhlé epické scény (lodě a planety ala Star wars) nestačí. Do teď je pro mě překvapení, že studio sourozencům dokázalo na takovýhle film dát kolem 180 milionů dolarů, i když je to na filmu vidět, rentabilita je pro mě velkou otázkou... a snad to nebude poslední velkolepý film zmíněné dvojce, protože málokdo jiný umí využít mnoho atraktivních (sci-fi) nápadů a pospojovat je v epický příběh. PS: příjemné sociální pomrkávání o zapomětlivosti dnešních diváků/čtenářů/médií při opravách zničeného mrakodrapu PPS: některé dialogy mezi Kunis a Tutemem dokazují asociální povahu Wachowských:) (12.02.2015)

Velkorysost záměru a zvládání triků mají ve filmovém umění své nesporné místo, nejsou však rozhodující pro jeho vyznění. Vedle osobnosti režiséra (někdy i hereckých protagonistů) to scénárista a fabulátor, kdo rozhodují o kvalitě díla. Autoři JUPITERA se nesporně chtěli rozkročit; uspěli v případě jedné nohy, zatímco u té druhé si nechtěli připustit ani sebemenší kulhání. Výsledkem je soubor banalit a mnohokrát obehraných obehrávek. Americká kinematografie má i svá velká díla a tvůrce; tady se jich jaksi nedostávalo. Docela dost. (05.02.2015)

Někdy je člověku až smutno z toho, jak se výtečně vypadající blockbuster může s každou další scénou bortit na čím dál titěrnější drobky. Co načnou absurdní scény s ruskou rodinkou a v čem suverénně pokračuje scénář, který skáče dopředu náhodnými výjevy bez jakéhokoliv osvětlení bizarních jmen, teorií a vzpomínek, to naprosto triumfálně uzavírá Eddie Redmayne v dokonale iritující herecké poloze předem nabalzamované mrtvoly, co ze sebe nedostane jedinou srozumitelnou větu. Wachowskis tak mohou být rádi, že Channing Tatum efektně přesedlal na air skating, protože bez jeho vzdušných vývrtek ve finálním ohnivém infernu by hodnocení bez váhání padalo do ještě hrozivějších míst. (05.02.2015)

Páni. Aby bylo všechno TAK špatně v projektu, na kterém se vypotilo tolik energie a peněz, to se vidí málokdy. Mé výsledné hodnocení mi až vadí, protože z principu by podobný drahý film s tolika talenty neměl dostávat takovou "hate známku". Jenže ono to prostě jinak nejde. Příběh naprosto mimo. Sama o sobě stupidní zápletka, která navíc vykrádá Matrix, staví na nesmyslném kameni (kdyby "jí" nikdo neřekl, kdo je, tak by se vlastně nic s vlastnictvím řešit nemuselo), což poté vede k naprosto nepochopitelným motivacím všech záporných postav (i když sestra byla asi kladná… asi). Akční scény fádní a bez jiskry. Herci buď nemají co hrát (Tatum), nebo jsou prostě jen špatně obsazení (Kunis). Dlouho se mi nestalo, abych s takovým nezájmem sledoval něco tak drahého a trikového na velkém plátně a nebavila mě každá minuta (probrala mě akorát scéna na úřadě, ale to bylo spíš osobní zkušeností z podobných míst). Co jsem si odnesl? Včely VÍ. Planetu záporáka lehce odstřelíte tím, že se proletíte pár mraky. Wachowští už mají hodně vážnou tvůrčí krizi, když do jednoho filmu naplácají skřeta z Harryho Pottera, Lizarda z Amazing Spider-Man, svatbu z Hunger Games, Sloního muže, mimozemšťany z Akt X, živého Seana Beana, polovlkodlaka, andělská křídla, obří futuristické koráby, létající boty a přesto jim nic z toho nepomůže. A že tak nudnou a nezvládnutou drahou sci-fi jsme tu neměli od Žoldáka: Legie zkázy. (05.02.2015)

Abych použila terminologii z jiného filmu vysílaného o Velikonocích, tohle je žhavení lebky zvané budík, muka Tantalova. Hlavní hrdinka patologický nesympatická, zbytečně navrstvené historky o useknutých křídlech, prokousnutém krku a hromadném vraždění, čímž výčet hovadin nekončí. On tím ani nezačíná. Zas Mila je hezká holka, bylo tam pár podařených rób a celou dobu byla naděje, že z té nekonečné přehlídky nekonečně protivných figur, při těch stejně nekonečných pádech do nekonečna vesmíru aspoň někdo konečně umře. Zda se to povedlo Seanu Beanovi, netuším. Poslední hodinu a půl filmů jsem něco hledala na netu a sledovala jsem Jupiter jen na půl oka. (01.04.2018)