Terapie láskou

Dosud mi nebyla diagnostikována žádná duševní porucha, nikdy jsem neběhal oblečený do pytle na odpadky, nemám v plánu řádit v kotli Philadelphia Eagles, ze zásady nepronásleduji žádnou ze svých manželek a přesto jsem Patovi hrozně rozuměl. Ale taky jsem mu záviděl, protože duševně porouchaná Tiffany měla v sobě tolik energie, že nemám nic proti tomu ztratit se na chvíli v jejích očích. Do jejího příchodu jsem se nijak zvlášť nebavil, ale pak se pozitivní myšlení změnilo z teoretických plků v úžanou realitu. (17.03.2013)

Když se do sebe zamilují dva magoři, je to zábava. Pokud má navíc jeden z nich magora i otce, je to zábava s korunkou. Dialogy jsou hyperaktivní lahůdkou a závěrečné sázkařské orgie jakbysmet. Nic víc divák hledat nesmí - pro samotnou romanci zase tolik prostoru nezbývá (naštěstí) a povinný závěr je skutečně jen povinností. Jennifer Lawrence - palec hore (zase). (07.07.2013)

Budu přísný, ale zato upřímný... Halda keců o ničem, kde se stále jen rozebírají postavy navzájem nebo samy sebe. Poslední půlhodinka v mých očích vytáhla tento film prakticky z odpadu ke dvoum hvězdičkám. Již dlouho jsem neviděl něco tak falešného a vykonstruovaného jako Silver Linings Playbook. Bradley Cooper není žádný excelentní herec a měl by na svém hereckém projevu setsakra zapracovat. Jennifer Lawrence nám zdá se roste do krásy. Tady zcela určitě nenechá žádného mužského netečným. (05.05.2013)

Protože Jennifeeer Laaawrence.. s černými nehty!! Jinak to nepřeberné množství ocenění a ještě mnoha nominací ve hře nechápu. Holt neurotičtí Američané potřebují své neurotické hrdiny. Dva looseři. Ona a on. Ona hledá klid po smrti manžela a roztahování nohou na potkání. On po propuštění z blázince stále sní o své ženě, která už dávno roztahuje nohy jinému. Rázovité postavičky kolem to nezachrání. Nějak výrazně naštvaný jsem po projekci nebyl, to určitě ne, nicméně po nekompaktním a rozpačitém kousku Divoká stvoření jižních krajin tu máme další lehké (předoscarové) zklamání. Spíš zklamání proto, že jsem čekal výrazně víc. S přibývajícími minutami stále víc průhledný kalkul, který se rochní v neučesané mozaice vztahů, která vlastně vůbec není nijak zamotaná a komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Je tu jen plejáda prapodivných postav, které nejsou z masa a kostí, a nebýt výše zmíněné dvaadvacítky s černými nehty, nevím, jaká slova bych tu volil. Emočně velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně podprůměrné. Ukecaný scénář ještě neznamená kvalitní scénář, očekávané filmy z loňska holt letos zatím svou pověst nenaplňují. Žádný optimismus do žil mi tahle banda, která smrdí prvoplánovostí, bohužel nevlila.. navíc Bradleymu Cooperovi zatím horko těžko přicházím na chuť. (19.01.2013)

Romance pro blázny. Nejsou tu klasické romantické typy, jsou tu samí blázni, jeden vedle druhého. Je jedno, zda se někdo léčil v psychiatrické léčebně nebo ho pánové v bílých pláštích tak nějak zapomněli doma, tady jsou lidi, se svými obsesemi, které potkáváte kdekoliv a kteří své problémy léčí svými specifickými postupy. Vytváření pouta mezi lidmi skrze to, co mají společné a v čem si jsou blízcí je přeci naprosto normální a přirozené. Tak proč ne u bipolárního jedince se sklony k násilí? Na mě to fungovalo, i když jsem si uvědomil že ta Jennifer Lawerence je vlastně tuctová holka, která má pěkné tělo a vlasy (ale kdyby ke mě lezla po čtyřech...hm:)). Vždyť v troše toho šílenství je vlastně i zvrácená vychytralost... (28.01.2013)