Terapie láskou

Dosud mi nebyla diagnostikována žádná duševní porucha, nikdy jsem neběhal oblečený do pytle na odpadky, nemám v plánu řádit v kotli Philadelphia Eagles, ze zásady nepronásleduji žádnou ze svých manželek a přesto jsem Patovi hrozně rozuměl. Ale taky jsem mu záviděl, protože duševně porouchaná Tiffany měla v sobě tolik energie, že nemám nic proti tomu ztratit se na chvíli v jejích očích. Do jejího příchodu jsem se nijak zvlášť nebavil, ale pak se pozitivní myšlení změnilo z teoretických plků v úžanou realitu. (17.03.2013)

Kdo je vlastně blázen? A kdo normální? Mně spíš příjde, že blázen je v každém z nás, jen je otázka, co, kdo a jak ho aktivuje. Tady ho Jennifer Lawrence a Bradley Cooper aktivovali ještě před začátkem tohoto příběhu a já vlastně už jenom vidím samotnou terapii. A musím říct, že se na to hrozně hezky koukalo. Hlavně na Jennifer Lawrence se hezky koukalo, speciálně když se kroutila u těch tanečků. Nicméně fakt musím uznat, že takhle originální romantiku jsem hodně dlouho neviděl. Poctivě bláznivou, upřímně lidsky vtipnou a realistickou tak, jak jenom život umí být. (07.05.2014)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)

Skvělá romantická komedie, nejlepší za posledních... hodně dlouhou dobu. Hodně netradiční, rozhádaná a plná paradoxních situací. Bradley Cooper je výborný (zasloužená nominace) a Jennifer Lawrence (zasloužená nominace) je psycho kočka s citlivou duší jak se patří. Přes nesporné kvality hlavního dua, ale nejvíc válí De Niro (zasloužená nominace). Nepředvídatelný, milý, ale ne vlezlý film, na který můžete vzít slečnu a nezaplatit za to hořkou daň, možná si pak spíš i vychutnat sladkou odměnu. (24.01.2013)

Najlepšia filmová romanca od... od... hm. Cooper fakt na Oscara, De Niro tiež (pri záverečnej otcovskej rade ukápla slza), Jennifer čarovná. Koniec som čakal temnejší... ale možno práve preto som bol na konci úplne namäkko. Luxusná žánrovka. Z neurotika Russella, s ktorým nechcel nikto spolupracovať, sa vyvinul pán režisér, ktorého budú herci chodiť prosiť kolenačky. (14.01.2013)