Atlas mraků

Je to něco mnohem víc, když to necháte, aby to tím bylo. Veselé i smutné, krvavé i něžné. Dlouhý, ale krásný film. A sakra, došly mi slova. Každopádně pokud chcete věřit na osudovou lásku, tohle by vám mohlo pomoct. Nejlepší "povídka" pro mě byla ta ze Soulu. Ach. I když zdeformovaný, Jim Sturgess byl perfektní. (23.11.2012)

Atlas mraků mě po shlédnutí naprosto brutálně uhranul. Musel jsem nad filmem přemýšlet, protože to jsem po něm chtěl a přesně to byl jeho cíl. Krásně se na něj koukalo, ale ještě lepší bylo, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to stíhám pochopit a nebo se snažím jenom vnímat jednotlivou řádku šesti příběhů. Ono je těžký, když mi tvůrci naložili šest příběhů, každý rozdílný a každý zajímavý a do toho nezastavitelně určité postavy mluvili tak filozoficky, že těch 172 minut mě na konci absolutně vycuclo. Věřím, že v tom sta tisícu myšlenek je podstata celého filmu a je mi jasný, že bych si to měl zkouknout minimálně ještě dvakrát, aby mi všecko došlo. Nicméně nebyl problém, abych pochopil, že ten příběh je hlavně o duchovnu a o různých názorech, se kterými se setkávají hinduisti ve své podstatě života a smrti. Těžce se píše i samotný komentář, protože je takových věcí, co by se k filmu dalo říct, ale je těžké to nějak dát do ucelené věty. Co ale můžu říct, tak hlavně to, že nedokážu dát plný počet, i když jsem chtěl. Opravdu moc chtěl. Za jedinečnou originalitu a za kuráž, kterou tvůrci do tohoto neuvěřitelně náročného příběhu investovali, když se rozhodli vzdát i svých honorářů jenom proto, aby to dotočili. Mrzí mě ale, že jsem celou tu dobu čekal na nějaký brutální závěr, kde jednotlivé příběhy nádherně splynou do jednotlivého celku a ono se tak úplně nestalo. (13.12.2012)

Jistě podnětné dílo. Jenom nevím jistě, zda v tom, co bylo primárním záměrem režisérů. Nejvíce mne bavilo sledovat, jak je všeobjímající stranění menšinám vztahováno na konvence jednotlivých žánrů. Melodrama z uměleckého prostředí bylo přepsáno na homosexuální romanci, hlavními hrdiny původně bílého paranoidního thrilleru jsou černošská reportérka a její parťák jako vystřižený z blaxploitation akce. Žádný z použitých žánrů navíc není úplně „čistý“ - komedie je infikována útěkářským filmem, v thrilleru se najde prostor pro černý humor -, čím tvůrci přiznávají jejich vlastní postmoderní orámování celé předlohy, tedy hledisko, které nepatří žádné z postav. Na analyzování postmoderních žánrových dekonstrukcí je Atlas mraků fajn, selhává ale na základnější úrovni. Ploché postavy mne nezajímaly. Více než herectví mne bavilo dumání nad tím, kdo se pod kterou maskou skrývá. Stejně umělý, určený pouze ke sdělení nějaké nadosobní myšlenky, je každý z šesti světů. Jsou to světy pro kameru, bez vlastního života. Abychom nezapochybovali, že se jedna z rovin odehrává v 70. letech, snad v každém exteriérovém záběru po ulici přejede model typicky sedmdesátkového auta (např. Ford Mustang). Film nedokáže strhnout a nabídnout kompaktní emocionální zážitek. Akce zasazené do odlišných časoprostorů pospolu nevytvářejí silné sekvence, naopak si vzájemně překážejí a brání tomu, aby dozněly alespoň samostatné scény. Jestli bylo záměrem znesnadnit divákovi práci tím, že příběhy jsou rozsekané, nikoli vrostlé do sebe, proč to neustálé vytváření banálních tématických a grafických (v menší míře symbolických) paralel? Když už, ať alespoň podobnost příběhů není tak okatá a neustále zdůrazňována mimoobrazovým komentářem některého z mnoha vypravěčů. Nedostatečné využití faktu, že většinu příběhů někdo převypravuje, ať formou deníku, dopisu nebo knihy, z pozice vyslýchaného vězně nebo úctyhodného stařešiny, je dalším z příslibů, které v sobě film nese a které zůstaly nerozvinuty (kromě hlasu jsou vypravěči neviditelní, do vyprávění aktivně nezasahují, nejsou během jeho produkování přerušováni). Ať už to umělecký záměr byl, čemu komerční zabarvenost celého projektu moc nenasvědčuje, nebo nikoli, Atlas mraků na mne působil jako neustále přerušovaná soulož bez pořádného vyvrcholení. Za vynaloženou pozornost, která se místy jednoduše neměla k čemu upnout, bych čekal hodtnotnější odměnu než poselství v duchu „musíme si pomáhat“, jež mi od díla, které chce bořit konvence, přijde jako výsměch. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, Marigold, J*A*S*M, Bluntman, pet4 (26.11.2012)

Rozumím všem, kteří viděli nejlepší film svého života, neuvěřitelný blábol, nadčasový zázrak, nudný nesmysl, vizuálně dokonalý film, film o ničem, umělecké dílo, hru na velké umění nebo jen smutně konstatovali, že tohle nechápou. Moje oči v koordinaci s mozkem si při sledování užily většiny těchto pocitů, ale tentokrát nechám hodnocení na svalovém orgánu se dvěma komorami, dvěma síněmi a nějakou tou chlopní. A ten byl s oblečením duchovní myšlenky do akčního hábitu naprosto spokojen. Tímto se disclinovaně řadím do skupiny: „Jeden už uvěřil.“ (23.01.2013)

Na tohle jsem se tesil a zklamanej nejsem, ale nejsem ani nejak oslnenej. Povidkovy filmy mam vcelku rad a nejlepsi je na nich, jak se vse na zaver vysvetli a zapadne do sebe. Coz tady neplati, tohle je par nesouvisejicich pribehu, ktery spolu maj spolecny akorat nejaky jmena nebo postavy, ale kde k pochopeni jednoho neni nutnej dalsi. Na druhou stranu, ani jeden pribeh neni natolik scenaristicky silnej, aby obstal sam o sobe. Pribehy se stridaj vicemene nahodne, jednou po minute, jindy po deseti, obcas jsou napinavy jak kdyby sme byly ve finale, obcas se jen keca a nic se nedeje, ale pri delce tri hodin si to dokaze udrzet po celou dobu tempo i zajimavost. Co se tyce triku, ty jsou naprosto perfektni. No a ted se dostavam k tomu nejzasadnejsimu, naprosto skvely herci, obzvlast Hanks konecne dostal zase velkou hereckou prilezitost a maximalne ji vyuzil. Sice to zacne bejt po chvilce lehce usmevny, jak kazdej herec hraje asi tak deset roli, ale jelikoz to je zahrany spickove, neni si vlastne na co stezovat. Takze za me spokojenost. (28.12.2012)