Atlas mraků

Rozumím všem, kteří viděli nejlepší film svého života, neuvěřitelný blábol, nadčasový zázrak, nudný nesmysl, vizuálně dokonalý film, film o ničem, umělecké dílo, hru na velké umění nebo jen smutně konstatovali, že tohle nechápou. Moje oči v koordinaci s mozkem si při sledování užily většiny těchto pocitů, ale tentokrát nechám hodnocení na svalovém orgánu se dvěma komorami, dvěma síněmi a nějakou tou chlopní. A ten byl s oblečením duchovní myšlenky do akčního hábitu naprosto spokojen. Tímto se disclinovaně řadím do skupiny: „Jeden už uvěřil.“ (23.01.2013)

Podobně éterické a s myšlenkovým přesahem jako například Fontána, či Tree of Life, avšak daleko méně povrchní. Zatímco v předešlých snímcích se režiséři až příliš nechávají ukájet svojí vlastní režijní precizností a křičí do světa "hele koukej jak jsem dobrej", tak bratři Wachowští jsou v rámci jak vizuální estetiky, tak dějové koncepce daleko střídmější a účelovější - tedy více pro diváka. Celek tak působí mnohem uchopitelěji, srozumitelněji a ve finále přehledněji. Vše dává smysl, vše krásně zapadá. Film o lásce. Na první pohled složitý, komplikovaný, osobitý, ve finále jednoduchý, dávající na odiv nejjednoduší prozaickou myšlenku. Scéna z Neo Soulu je vizuálně neuvěřitelně vizionářská. Jeden z vrcholů roku a v rámci "neo-art-filozofického" subžánru nejvyzrálejší příspěvek vůbec. (24.11.2012)

Wachovští opět naservírovali originální film, který prostě nelze k ničemu přirovnat. Když se mě někdo zeptá o čem to bylo, nebudu mu schopen dát uspokojivou odpověď a rozhodně ne stručnou. Propojení jednotlivých příběhů bylo znatelné, ale nepřišlo mi až tak zásadní. Nicméně se mi hodně líbilo to deformování informací a odkazů jednotlivých postav. Např, když se hláška o nepodrobení se zločinnému týrání z komické linie o důchodcích stane symbolickou větou vzpoury jídlonošky ve sci-fi budoucnosti. Žádný z příběhů nenudí, přesto nejradši jsem měl ten o útěku z domova důchodců a ten o jídlonoškách. Bohužel vzhledem k tomu kolik tam toho je se nedostaví nějaká extra katarze. Spíše jen touha si o tom pokecat, jestli jste to pochopili dobře a něco vám neuniklo. Rozhodně mě ještě žádný film takovou silou nenavnadil k tomu, abych si přečetl knižní předlohu. (03.01.2013)

Čo je to za film, ak jedinú minimálnu emóciu vo mne vyvolá len vedľajšia epizódka (zastrelenie psíka)? Inak mi bolo vcelku fuk, čo sa s kým stane. Chladné, nabubralé a zbytočne komplikované. Pri pohľade na Halle Berryovú ako dobrácku babičku široko rozvetvenej rodiny som si spomenul na jehovistické časopisy rozdávané občanmi s podobne prihlúplymi úsmevmi na perách. Ďalšie (koľkáte už???) posolstvo o výnimočných. Ak zahoríte multi-kulti láskou a nájdete to pravé materské znamienko, máte šancu. V prípade neprajného osudu ste aspoň morálnym víťazom. Pretože všetko súvisí so všetkým, charaktery sú furt rovnaké a súboj dobra so zlom nekonečný. Tieto primitívne akože filozofické zjavenia novovekého pozitívneho duchovného (a následne aj materiálneho) konzumu sú navonok zložito posplietané. Prierezom dejín sa dozvieme, že budúcnosť ovládne korporátna spoločnosť. Po celosvetovej katastrofe sa však zachráni loď vnútorne osvietených (iluminovaných). Takými sa stali zrejme vďaka štvrťhodinke pirátskeho vysielania do éteru. Celok až veľmi pripomínal médiami veľmi často opakované a prezentované teórie o vyvolených. V skratke všetkých týchto na jedno brdo teórií je v pozadí vždy nejaká apokalyptická svetová katastrofa v dôsledku mocensky nenásytných oblúd. Zachráni sa iba hŕstka. Predurčených - Vyvolených. Za všetkým týmto balastom v skutočnosti stojí to, o čo šíriteľom týchto príbehov ide – to jest o likvidáciu prebytočného ľudského odpadu. Myšlienková hĺbka preto stojí priepastne nízko. Prepisovanie dejín filmu? Pre mňa len ďalší z popcorn produktov podsunutých ako hóch umeníčko. Ak ide o prelomový film, tak ani tá budúcnosť už naozaj nie je tým, čím bývala. P.S. Myslím, že tvorcovia by ušetrili, keby všetky úlohy vo filme zverili Tomovi Hanksovi. Maskéri by to sfúkli raz-dva. Ale aby to nevyznievalo, že si z nich uťahujem - tí zabijácki divosi a ich koníky vyzerali naozaj skvele. Dúhovo - pastelovo - zabijácky skvele. (10.12.2012)

Napínavé tříhodinové čekaní na pointu… které rozhodně stojí za to! Atlas mraků sice není zásadně objevný, v každé vteřině strhující ani příliš blockbusterově vstřícný. Přízvisko „velký“ k němu ale sedí jako k málokterému letošnímu filmu. Šest více či méně propojených příběhu tu totiž tvoří nebojácný a pasující obraz lidského všehomíra, nad nímž se nedá ohrnovat nos, i kdybyste se snažili sebevíc. Wachowští a Tykwer navíc svou fresku malují s nebývalou grácií a za pomoci správně roztodivných žánrových barviček, aniž by se byť na vteřinku snažili tvářit jako světaznalí umělci, kteří vědí víc než my. Pod nevypočitatelným zevnějškem se tak skrývá přehledná a skoro až hladivá pohádka, v níž zároveň není nouze o řadu scén, kvůli kterým si brzy začnete plánovat druhé zhlédnutí. Marketing Atlas mraků bohužel neprodal. Takže je to zase jednou na divácích. (12.11.2012)