Červená světla

JFL

Od režiséra "Buried", v hlavních rolích Robert De Niro, Cillian Murphy a Sigourney Weaver (a navíc s nejmladší a jedinou herecky nadanou ze sester Olsenovic :)), velký mysteriózní příběh o pravdě a lžích okolo médií a nadpřirozených schopností. K tomu atmosférické plakáty a perfektní trailery. Prostě kompletní balík velkého mezinárodního hitu, který má stvrdit kvality vycházející režisérské hvězdy. A to vše je jen obrovská opojná bublina, která splaskne s posledními minutami snímku a vyjeví naprosté prázdno a nicotu tak deprimující, až to člověka naštve. "Red Lights" neodbytně evokuje korejské horory či M. Night Shyamalana v nejlepší, ale současně nejhorší podobě - neboli filmy, které celou dobu bravurně tahají diváka za fusekli, ale jejichž rozuzlení je sice velké překvapení, ale současně ryzí demence. Jakmile se rozkřikne, jak "Red Lights" končí, celý snaživě budovaný PR mýtus okolo se sesype jako domeček z karet a Rodrigo Cortés se ze zázračného talentu změní jen na řemeslníka, který by si neměl psát scénáře. Po formální stránce totiž nelze "Red Light" nic vyčíst. Až do finálního odhalení, které vše pohnojí, má snímek diváka naprosto v hrsti. Vlastně za poslední roky nelze uvést moc titulů, které by tak bravurně budovaly atmosféru a napětí, i zaváděly divácká očekávání do slepých uliček a nutili k jejich neustálému přehodnocování. Lze se domnívat, že tvůrce je buďto talentovaný naiva, nebo nakonec ucuknul a tváří v tvář nevyhnutelným touhám publika film schválně zazdil. Ostatně přiznejme si, že až na vyloženě neoblomné racionalisty většina lidí prostě doufá v existenci nadpřirozených sil a schopností. Mohli bychom případně zkoušet vidět snímek jako rádoby sofistikovanou paralelu k šálení a magické podstatě filmu coby média (podobně jako bylo vyprávění "Inception" paralelou k filmové produkci a síle filmové iluze), ale taková interpretace na "Red Lights" nepasuje, naopak je vůči němu děravá i jej přesahuje. ___ (viděno na EFM Berlinale)(13.3.2012)