Velký Gatsby

Baz Luhrmann a jeho vnímání světa je na míle vzdálené tomu mému... leč nyní se pustil do látky, kterou znám a nestačím žasnout. // Nepatřím mezi fandy F. S. Fitzgeralda, jeho knihy mě nudí, leč "tohle" jsem nečekala - z plátna se hrší liány barev, zvuků a třaskavin, a to vše pod pozlátkem nenaplněné lásky. Zhýralost a vášeň v tomto přebubřelém a barvitém podání má s předlohou společný snad jen ten název, ovšem ruku na srdce - nuda zůstala zachována. A tak se zrodil film, jež přetvořil Velkého Gatsbyho na Velkou frašku, která má svou okázalostí oslovit publikum, což se jí jistě podaří - minimálně u těch, kteří dávají přednost barvičkám a hudbičkám a romantičkám před příběhem. (10.05.2014)

Make-up a svícení dělají z Gatsbyho uniklou modelínu od Madame Tussaud, Luhrmanův chtíč po nejefektivnější obrazové kompozici zase bezpohlavní náčrty ze všech ostatních, což činí z ‚Velkého Gatsbyho‘ nejhůře vyprávěný (a subjektivně nejdelší) blockbuster sezony; dobrá party skončí bez kocoviny, ale tady vás to táhne do ústraní s pocuchaným žaludkem ještě před jejím vyvrcholením. (12.01.2014)

Zhlédnuto v kině. Jednu věc musím napsat hned v úvodu - je to rozhodně lepší, než tohle zpracování. Ale pořád to není ono… Na tento film jsem se opravdu těšil, dávno předtím, než jsem viděl zpracování s Redfordem, vlastně od chvíle, co vyšel první trailer, tak jsem věděl, že na tohle si do kina rozhodně zajdu. Přeci jen casting je perfektní (DiCaprio je sázka na jistotu a pro Carey mám opravdu slabost, navíc ona v sobě opravdu má jiskru slečen z 20. - 30. let minulého století) a režíruje to Baz, specialista na spektákly a tvůrce jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. A ono je to na filmu znát, první polovina je téměř jako Moulin Rouge!, bohužel jen téměř. Protože tentokrát mi tam ta atmosféra a ty show přišly takové falešné, zkrátka jako by tomu něco chybělo. Napíšu to asi tak, pokaždé, kdy sleduju Moulin Rouge!, tak jsem v Paříži na začátku 20. století. Tady jsem ale nebyl v New Yorku v 20. letech, ale v kině. Film mě nedokázal opravdu vtáhnout do děje a já jsem nevěděl a vlastně do teď nevím proč. Druhá, serioznější polovina, byla taky dobrá, hlavně scéna hádky v hotelu byla opravdu povedená, jen mi přišlo, že závěr byl odfláknutý a pokud verze s Redfordem může tomuto remaku nějak konkurovat, určitě to bude právě SPOILER!!! scéna Gatsbyho smrti, jež mi ve starší verzi přišla mnohem více propracovanější a šokující než v této. KONEC SPOILERU! Na všech jiných frontách ale vítězí tato verze, herci jsou lepší, moderní hudba nebyla špatná (i když opět, u Moulin Rouge! mi tam ta moderní hudba seděla mnohem více než tady) a celkově má film snesitelnější tempo, byť stopáž je prakticky na chlup stejná. Na tuhle verzi se určitě ještě jednou podívám. 80 %. (18.06.2013)

I přes zjevné nedotaženosti (strukturální deja vu a zřejmě počáteční režisérův pocit, že se nejdřív musí rozhýbat barvy, těla a hudba, aby následoval děj), se po vyloženě roztomilém entrée samotného Gatsbyho rozehrává vztahový čtvereček, jenž sice míň vypovídá o Fitzgeraldovi, ale stále má co říci svým (občas vypjatým) postojem o urputných citech všeho druhu. Bezuzdné desetileti těsně po první světové válce jako paralela současného (ticha před bouří?) už je víceméně jasná. A Boha symbolizují brýle, jen hvězda Baze Luhrmanna už poněkud pohasíná. (20.05.2013)

Great Gatsby NEMÁ duši jako předchozí kousky Baze Luhrmanna. To, že se látky chopil právě on, zaručovalo soustředěnou podívanou plnou atrakcí. Výbušný vizuální styl se dostavil i tentokrát. Jenže vedle toho všeho třpytivého třeštění tak nějak chybí příběh – tedy, on tu samozřejmě je (vypráví ho bratranec od milenky ústředního hrdiny kdesi v léčebně na popud svého psychiatra), jen působí s ohledem na předešlou Luhrmannovu tvorbu zoufale obyčejně. Žádná velká kavárenská intelektuální látka se, podotkněme, neodehrávala ani v předchozích tvůrcových zastaveních, ale tentokrát toho nefunguje víc. HUDBA znovu spoléhá na rozmanité moderní skladby, jenže hudební čísla v Moulin Rouge jsou jen jedny, a tady si to jednoduše nenotuje. EMOCE! Neudeří, neuhodí kladivem na hřebík. Už zmiňovaný PŘÍBĚH točící se okolo tragicky romantického hrdiny nemá potřebný náboj. Ne všichni HERCI se do látky hodili (kupříkladu Maguire nebo Edgerton). Infantilní soustředění se na formu brání tomu, abychom mohli sledovat vztah Gatsbyho a Daisy, který je bohužel zvláštní, chladný, nudný i banální. Nejedné scéně jsem nevěřil, nejednomu gestu zrovna tak. Jen pachuť v ústech bohužel zůstala. (25.08.2013)