Umělec

Scénář: Michel Hazanavicius .. Krásný film pro pamětníky. Je rozhodně co vyzdvihovat. Vypiplaný černobílý retro kabátek, děj dotvářející hudbu, sebejistou režii, byť některé zejména pozdější scény jsou svým dávkováním už lehce za nejpřijatelnější hranicí. Zvláště podařený je casting ústředních postav: jak Jean Dujardin tak především neuvěřitelně okouzlující Bérénice Bejo jsou typově dokonalí a herecky bezvadní. Odvážný snímek z přelomových let Hollywoodu a pocta jedné jeho éře (ohlédnutí za technickým přechodem z 2D na 3D určitě tak svěží nebude..). (05.02.2012)

Umělec je více než co jiného vydařené PR-ko firem jako Microsoft, Google nebo Firefox, kteří skrze něj propagují ovládání počítače hlasovými příkazy. Tato technologie, jejíž možnosti jsou zajisté obrovské, pořád nějak nemůže prorazit mezi širší veřejnost, a ačkoliv jednotlivé společnosti pravidelně oznamují průlom v oblasti rozpoznávání hlasu, definitivní nástup je pořád v nedohlednu. Tudíž je třeba to občas malinko popohnat a zapropagovat. Když se podíváme na Umělce, vidíme, že George Valentin tu hraje hvězdu němých filmů ze staré školy, která má problém se přeorientovat na nástup zvuku, zatímco hvězdička Peppy Miller si jej osvojila a stává se miláčkem davů. Skrze Peppy Miller nám tedy Umělec říká cosi v tom smyslu, že ovládání počítače hlasovými příkazy je nezbytnou budoucností a vlastně i nutností. Ve filmech obvykle není zvykem, aby žena dominovala nad muži, jak si občas postěžovávají feministky. Že je tomu zde naopak, ovšem není žádným překvapením, protože žena-modelka propagující výrobek, kupříkladu nádherná holka postávající u nádherného auta, to přece není nic nového. Rozdíl je akorát v tom, že Peppy Miller tu skrze své sexy křivky nepropaguje nové auto, nýbrž ovládání počítače hlasem. Kdyby snad někdo proti tomuto tvrzení protestoval, nechť vezme na vědomí, že žijeme v době franšíz, merchandisingu, licencí a tie-in produktů, jinými slovy na globálním marketingovém jevišti je vzájemně propojeno všechno se vším, neboť to výrazně zlepšuje prodej a zvyšuje zisky podle známého synergického vzorce 1+1=3. I filmy jsou, jak někteří občas trochu cynicky upozorňují, často jen trailery na tržně mnohem zajímavější produkty, jako jsou videohry, hračky pro děti nebo drahé 3D televizory. Vtip je pouze v tom, že klasický product placement umísťuje své výrobky do děje, kdežto tvůrci Umělce na to šli o poznání fikaněji – pojali jako product placement doslova celý film. (02.04.2012)

100 minut čekání na hrdinův hlas, a když konečně přijde, máte větší radost, než z celé snahy vrátit se o pár dekád zpátky do doby, kdy se umělci vyjadřovali víc obrazy než sáhodlouhými dialogy. Všechna čest ústřední dvojce. O něco menší scenáristovi s režisérem, kteří se konvencí a schémat drží až příliš doslovně a ve finále tím pádem přináší skutečně jen hezkou vzpomínku, z níž moje filmové srdíčko úplně nepookřálo. Pokud ale vyjdou Oscaři, truchlit nebudu. Akademie už ušila i větší (neurážející) boty. (09.02.2012)

U tohohle příjemného snímku mám jediný problém s tím, že je skvělý ze svého námětu a principu provedení, ale jinak v něm není žádný režijní nápad, nečekaný zvrat ani překvapivý prvek. Je to film bezesporu půvabný a s kouzlem, ale zároveň je přesně takový, jak jsem si ho představoval. A není to tak trochu chyba? (21.01.2012)

Artista i se svou triviální zápletkou sice až příliš sází na nostalgické naladění cílového publika a na vlastní formální jedinečnost v záplavě hollywoodského mainstreamu, ale je to zkrátka nádherný kus filmařiny. Nikoli podnětný nebo přelomový, ale úžasně svěží, vtipný a autentický, sympaticky vymaněný z postmoderního plagiátorského hávu. Emocionálně vyzrálý, herecky strhující... 80% (11.11.2015)