Přelet nad kukaččím hnízdem

Bob Dylan ve svém nejslavnějším evergreenu Blowin in the wind zpívá, volně přeloženo do češtiny …kolik cest musí člověk ujít, aby mu řekli, že je člověkem?.... Pacienti sanatoria pro duševně choré, z nichž je zde dost na vlastní žádost, jsou zmítaní despotickou vládou vrchní sestry Ratchedové. Okolní svět za nimi zavřel bránu, a zpoza personálu jsou bráni jako blázni, tudíž jejich pracovní náplň. Do tohoto světa vtrhne buřič, výtržník a ulejvák McMurphy, který rozvíří prach na dosud poklidném místě. Jako spasitel z nebe přináší pacientům novou naději, víru v sebe sama, chápání lidských podstat a potřeb. Rok 1975 se do dějin světové kinematografie zapsal jako rok, kdy Čech dobyl Hollywood. Svým omračujícím dílem vytřel zrak porotě a odnesl si pět Oscarů ve všech hlavních kategoriích. Na všem přispělo také maximální herectví všech zúčastněných a jeden z nejdojemnějších a nejsilnějších závěrů všech dob. Mistře Formane, děkujeme. 100%. (11.12.2006)

"Já těch rukou vidím jen devět, pane McMurphy..." Geniální dílo Miloše Formana přináší jeden z nejsilnějších a nejvyrovnanějších "psychických soubojů" dvou osobností, jaké se kdy na plátně objevily. Souboj mezi vrchní sestrou Ratchedovou a rebelem Randlem McMurphym patří mezi nezapomenutelný zážitek. Minimalistický teror vs. provokace, porušení stereotypu a vytrhnutí z lhostejnosti. Kult, klasika a výjimečný, zářící klenot světové kinematografie. Nadčasový snímek o věčném souboji dobra a zla, o lidských povahách, o odevzdanosti člověka smířeného s tím, jaký je, že je v bezpečí a chráněný před okolním světem tam, kde právě je, a o jeho opaku, o odvaze postavit se systému, bojovat za život, za sebe, i za ostatní a přemoci bezpráví. Jack Nicholson v jedné ze svých největších životních rolí. Louise Fletcher coby chladná, bezcitná, manipulativní, ale pro své pacienty zároveň vlastně velmi "lidská" sestra Ratchedová. Jedny z nejvýraznějších rolí pro téměř všechny "pacienty" psychiatrické léčebny. Christopher Lloyd a Brad Dourif září, v současnosti spíše už však jen "dohasínají" v bezvýznamných a špatných filmech. Vůbec všichni hlavní členové oddělení, které pod svými křídly sestra Ratchedová "opatruje," patří mezi jedny z nejsympatičtějších a nejnormálnějších filmových pacientů. Přelet nad kukaččím hnízdem bude svou výpovědní hodnotou aktuální stále. A nemusí se vždy jednat pouze o prostředí léčebny. (26.04.2015)

Možná je to v souvislosti se jménem Miloše Formana překvapivé, ale jeho jméno se mi vybaví vždycky, když pomyslím na politické motivy ve filmové tvorbě, a to jmenovitě levicové politické pojmy. V jeho filmech se sice neobjevují revoluce nebo stávková hnutí, ani se nejedná o nějaké jednoduché a jednoznačné politické manifesty, ale Forman pracuje složitým způsobem se základními ideály intelektuální levice a mapuje ve svých snímcích hranice lidské svobody, demokracie, rovnosti. Např. v Ragtime se dotýká problému rasové emancipace, ve Vlasech zase protiválečného hnutí a v Přeletu nad kukaččím hnízdem jako nezúčastněný pozorovatel sleduje odvěký konflikt mezi autoritářstvím zaštiťujícím se kompetentností a odpovědností za svěřené ovečky, která je zastupovaná "velkou" sestrou, a mezi svobodomyslností a anarchií reprezentovanou bouřlivákem ztvárněným Jackem Nicholsonem. Na jedné straně je sice odpovědnost, ale víme my vůbec, jestli jsou ti, kteří rozhodují, vždycky nezištní a spravedliví? Na druhé straně jsou schopní ti, kteří operují pojmy absolutní svobody nést odpovědnost za následky svých činů a fungovala by společnost složená ze samých McMurphyů? Nelezlo by nám to, co obdivujeme na jeho boji za vlastní práva, za chvíli krkem, kdyby nás to obklopovalo? A především je demokratické hlasování ve společnosti složené z průměrných lidiček často s mizerným vzděláním, nízkou inteligencí a mizivou motivací tou nejlepší cestou správy společnosti? Nerovná se náhodou demokratická volba při obsazování politické funkce hlasování nesvéprávných pacientů psychiatrické léčebny? Po herecké stránce, ale i po té režijní a scénáristické, patří Přelet nad kukaččím hnízdem k jednomu z vrcholů světové kinematografie a Forman se stal po právu legendou amerického filmu. Celkový dojem:100 %. (14.01.2012)

Předlohu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven jsem četl až několik let po prvním zhlédnutí filmu. Ale díkybohu mi to nesnížilo zážitek ani u jednoho. Kniha i film jsou takřka dokonalé, svým způsobem. Ale film mám zkrátka radši. Již tak dobrou knihu prostě pozvedl na něco naprosto ikonického. (07.08.2010)

Wooooooooooow, tohle slovo popisuje celý film :) Tohle jsem viděl poprvé šest let zpátky. Tu dobu jsem jej měl rád. Učili jsme se o schizofrenii, a přitom se dívali na tento film. Hned jak jsem přišel ze školy, řekl jsem matce, že jsme se dívali na skvělý film - Let přes ptačí hnízdo. Pěkný název, že? Matka mi pověděla, že děda film vlastní na VHS. Byl jsem nadšen. Vynikající herecké výkony byly vším, o čem jsem ve spojitosti s filmem mluvil. Vždyť někteří aktéři byli opravdu mentálně zaostalí. Nedovedu si představit, jak by film dopadl, kdyby zde místo Nicholsona hrál James Caan, Marlon Brando či Gene Hackman, jak se původně plánovalo. Nicholson byl až čtvrtý v pořadí. Konec mě opravdu dostal, tak silný moment jsem ještě v žádném jiném filmu předtím neviděl. Na film by jste se měli všichni podívat. Je to legenda, nebudete zklamáni. PS: Scéna s rybařením se odehrávala v Depoe Bay, nejmenším přístavu na světě. (12.06.2005)