Chlapectví

Tak já se hlásím býti mimo, cením myšlenku a věrný tón životaplynutí, ale nebyl jsem na vlně a trpěl absencí jakýchkoli silnějších vzruchů. (18.08.2014)

Něco na způsob Heleny Třeštíkové a jejích časosběrných filmů. Richard se toho ujal velmi dobře a mně se hlavně líbilo, že nikdo netlačil na pilu, ale všechno bylo tak přirozené jako sám život. Rošťárny, přátelství, první lásky, ale i zklamání, smutek, snad vůbec nic nevynechali. Možná to měl v některých ohledech Mason těžší, protože jeho dětstvím prošlo víc otců, než bývá normálně zvykem. Je to zajímavé, že tak inteligentní žena jako Masonova maminka se nepoučila a opakovaně si brala za muže ty, kteří jako náhradní otcové silně selhali. Ale faktem je, že i naše statistiky ukazují na to, že přesně tak to bývá. V každém případě obdivuji Masona, že svým chlapectvím prošel bez úhony i se svojí sestrou. A ty vousy na konci :-) Díky celému štábu a všem hercům, kteří se tohoto projektu zúčastnili, protože já osobně jsem byla maximálně spokojená a ani minutu z těch 165 jsem se nenudila. Tleskám ! (16.12.2014)

Na celém filmu mě bavilo jen to natáčení 12 let, to bylo zajímavé a byl fajn koukat na reálné lidi, jak se změnili. Jinak to bylo neuvěřitelně dlouhé a neuvěřitelně o ničem. (24.02.2015)

Moc pěkné a milé "časosběrné" drama o dospívání jednoho spíše zamlklého a přemýšlivého chlapce. Richard Linklater velice pěkně vykreslil plynutí času, rčení "jednou jsi dole, jednou nahoře" je zde velice trefné. Masona potkávají lidé a události, které jsou určitě důvěrně známé nám všem ze skutečného života. Film je velice přirozený a v nejlepším slova smyslu všední. Celkové vyznění a nálada jsou možná lehce negativní, ale film si dává záležet na tom, aby se na konci každého (životního) tunelu objevilo světlo. Stopáž vůbec není přehnaná. 8/10 (27.09.2014)

Dvanáct let současnosti. Unikátní a nepodbízivé, bez srdceryvných montáží a nucené gradace, a přitom přirozeně využívající patos každého okamžiku. Ne tak vděčné jako Before, ale v rámci amerického mainstreamu stejně důležité a pozoruhodné. 4 a 1/2 (09.07.2014)

Viděla jsem dokument natočený podobně, takže 12leté natáčení pro mě nebylo nijak zvlášť ohromující, jenomže dokument ve mně zanechal mnohem větší stopu než tohle. Tak nějak jsem na to koukala, na ty cizí životy, a vůbec nic necítila, žádnou blízkost, empatii, nic. Není to špatné, ale prostě je to trochu moc dlouhé prázdno. Jistě, krásná ukázka žánru „ze života“, ale takových jsem už viděla a lepších. Proto to pro mě není nic zvláštního, překvapujícího, nic, z čeho bych se musela posadit na zadek a nominovat to na Oscara. (24.02.2015)

Asi nejsilnější čtyři hvězdy, co jsem kdy dal. (16.07.2014)

Časosběrný styl je bohužel jediným skutečně zajímavým prvkem filmu. Jinak se jedná o sled událostí jako vystřižených z domácího videa kohokoliv z nás, což skutečně není potřeba prezentovat nikde jinde než v nudném kruhu rodiny. Pro větší přehlednost mohly být časové skoky doplněny letopočtem, ale čert vem diváka. Během projekce mi navíc došlo, že ani z té revoluční časosběrnosti nejsem tak na větvi a naskočilo mi hned několik případů, kde precizní masky nebo přesný výběr typově podobných herců odvedl tu samou práci. Jenže tady to musíme opěvovat, protože šlo přeci o 12 let! Celkově žádná sláva, ale těch pár momentů, které v plné nahotě ukazují, co se stane (přímo i nepřímo), když ho chlap vytáhne pozdě, mi to alespoň částečně vynahradilo. Děti? Nikdy! (22.12.2014)

(1001) Intelektuál ve mě by asi měl být nadšený z toho konceptu. A to je, ne že není. Divák ve mě byl ovšem trochu unavený z toho, že mnohem víc čeká na záblesky "opravdovosti" (ať už si pod tím slovem člověk představí cokoli), než že by sledoval autorskou výpověď. Na druhou stranu jsem ráda, že se film vyhýbá zobrazování takových těch "životních milníků" a že zůstává antiklimaktický (je tohle slovo správně?), to je sympatická tvůrčí volba. Paradoxně jsem měla u filmu nejvíc pocit, že se mi nedostává dost času pro napojení na atmosféru a pochopení jednotlivých situací. Líbil se mi obraz prvního kamaráda z dětství, který při stěhování jede kolem auta na kole a mává na rozloučenou, ale ten záběr je tak rychlý, že než stihnu brečet, je pryč. Což je ale vlastně asi pointa filmu, čas běží docela rychle, vlastně strašně moc rychle, a od člověka to vyžaduje velkou vnímavost, soustředěnost a píli, pokud chce nějaký moment pozastavit a udržet v paměti. A nakonec se stejně nejspíš rozplyne a naše vzpomínka bude obsahovat jenom tu snahu zapamatovat si ho. (Jak říká básnířka Kateřina Rudčenková: "Snažím se zapamatovat si každý pohyb,/až si nakonec dokážu vzpomenout/jen na to, že jsem si chtěla vše zapamatovat." A když už jsem u toho, tak jsem si vzpomněla i na další úryvek z její poezie: "Proč jsou všechny pocity tak přesné/Proč jsou všechny pocity tak nepřesné.") Ale navzdory takovému poetickému okénku bych Linklaterovi stejně ráda vyčetla jeho volbu dělat mnoho krátkých záběrů místo menšího množství delších. Dobrovodná hudba mě iritovala svou nezajímavostí, Ethanova píseň o dětičkách mě opařila svou výmluvností (eloquence - skvělé slovo). (08.02.2015)

"Look at the stars, look how they shine for you, and everything you do, yeah, they were all yellow." [==] Je zábavné sledovat, jak každého v dětském věku a následném dospívání formuje něco jiného. Pro někoho, kdo vyrůstal v 90. letech a dospěl na přelomu nového tisíciletí, bylo strašně cool předříkávat dialogy z Pulp Fiction nebo Forresta Gumpa, bylo pro něj určující vidět filmy i mnohdy "starší" (O psu, který ukončil válku, Stůj při mně), které se do televize dostaly až za mnohem delší dobu, než je tomu nyní. Tedy pro Masona bylo asi zásadní vidět Temného rytíře, Avatar nebo zažít jako dítě šílenství kolem Harryho Pottera a zpětně na ně vzpomínat jako na filmy svého dětství. Pro někoho jiného, kdo už mezitím dospěl, jen jako na kvalitní filmy, které byly natočeny (mimo HP) někdy před 5 a více lety (sám jsem si musel dohledat, jaké kvalitní počiny vznikly v letech 2008-9). Jinými slovy pro dospívajícího jedince, jenž vnímá svět okolo sebe mnohem intenzivněji a tok času se pro něho jeví jako zpomalený, je důležitý "každy prd", kdežto pro dospělého člověka jde jen o dalších 12 měsíců (pokud neplánoval svatbu, potomka či něco podstatného), kdy byl povětšinou v práci, v lepším případě měl letní dovolenou u moře a zimní na horách - prostě klasický životní stereotyp. Samozřejmě, každý to tak nějak vnitřně ví, když to ale pak vidí na vlasní oči a trochu nad tím přemýšlí, je tím přinejmenším překvapen. (17.08.2014)

Filmu si cením především kvůli tomu, s jakou trpělivostí a oddaností byl natočen. A kvituju také fakt, že se natáčelo s těmi samými herci, což působí opravdu hodně dobře. A přestože se na film i přes těch obludných 166 minut pěkně dívalo (nuda se nedostavila) a několik scén opravdu zaujalo, měl jsem s ním 2 problémy. Na to, jak je snímek dlouhý, v něm bylo zvratů jak šafránu (a starali se o ně vlastně jen matčini amanti), a hrdina, co (takřka) v pohodě proplouvá životem, člověka moc k fandění nestrhne (pokud ho teda neosloví jinak). A když už jsem právě u postav, tak Mason mi byl čím dál méně sympatický (ok, osobní problém) a taky mě rušila představitelka jeho sestry, která byla tak nepřirozeně přirozená, že občas strhávala veškerou moji pozornost na sebe a já nechápal její zvláštní gesta či výrazy v obličeji. Závěr filmu mě vzhledem k průběhu vyprávění opravdu nepřekvapil, ale zase oceňuju, že se ho podařilo tvůrcům docela dobře kočírovat, aby nevyzněl vyloženě tuctově. Nicméně Chlapectvím mě Linklater vybídl, abych zkusil nějaký jeho další film, takže nashledanou pane režisére, protentokrát by to bylo za slušné 4*. (09.11.2014)

Linklaterův opus magnum, vysoká škola vyprávění a po delší době film, u kterého se mi chtělo slzet radostí z toho, jak je po všech stránkách dokonalý a na kolika úrovních dokáže v limitovaném prostoru vyprávět o životní epoše, malých radostech a strastech i společenských poměrech. Nevím, jestli se o něm někdy budou učit na filmových školách a je mi to vlastně celkem jedno. Pokud ale máte mozek, tohle byste měli dřív či později pouštět dětem jako jeden z nejzásadnějších kusů kinematografie hned vedle Star Wars, Cesty na měsíc a Občana Kanea! A to opravdu ne proto, že se kamera brala do ruky v průběhu 12 let. To je na Chlapectví asi ten nejmíň zajímavý fakt. (09.07.2014)

Na mě až moc hezký a nekonfliktní. Vždyť ten kluk je furt strašně hodnej, jen občas přijde o půl hodiny dýl domů, díky čemuž cukne žilkami těch alkoholických stepfatherů, jiné problémy ale nemá. Vždyť v těch rodinných vztazích není žádný vývoj, žádný pnutí, všechno je strašně sluníčkový a těch 12 let plyne vlastně hrozně očekávatelně. O vztahu matka - syn toho na karlovarském festivalu mnohem víc řekla třeba Mommy Xaviera Dolana. Jako neuvěřitelně obsáhlou kroniku jednoho dospívání a celé naší doby to každopádně musíte ocenit chtě nechtě, její obsah mě ale emocionálně rozechvíval fakt jen sporadicky. Oceňuju však absenci patosu a mrazivě přesný dialog ve fotokomoře a taky monolog Patricie Arquette při Masonově odjezdu na vysokou. 70% (11.07.2014)

Režisér se s herci scházel každý rok po dvanáct let vždy na jeden týden natáčení. Tento u celovečerního filmu unikátní časosběrný postup dává filmu něco zcela jedinečného – možnost autenticky zachytit proměnu jedince. Chlapectví je však scenáristickou fikcí, která ale působí velmi nenuceně. Trochu paradoxní je, že si Linklater nenapsal více dramatičtějších scén, za čímž může být snaha působit maximálně pravdivě, dokumentárně. Mason tak prožívá klasické fáze každého puberťáka, ve kterých si asi každý najde něco svého, což je asi jedním z faktorů, proč má film tolik pozitivní kritiky. Zažívá první lásku, rozvod svých rodičů, nové partnery matky, stěhování, střední školu a objevení zcela nové dimenze skrze nástup na vysokou školu. Chlapectví je příjemný film s minimem hluchých míst, velice přesvědčivou Patricií Arquette, mladými neherci, ale nezapomínejme, že jde o velice promyšlený snímek, který zabral stovky hodin práce a jistě i opakování scén, aby vše působilo přirozeně a hladce. Dojímaní nad „příběhem, který napsal sám život“ tedy není na místě. Ovšem kvůli pocitu, že jste za tři hodiny spoluprožili 12 let života úplně cizího člověka, aniž byste si připadali ošizeni o nějakou část, film rozhodně stojí za vidění. [49. MFF KV] (28.05.2021)

|| Scenár: Richard Linklater | Hudba: - | Distribúcia: IFC Films | Rozpočet: 4 milióny $ | Tržby: 44,4 milióna $ | Ocenenia: Oscar - 1 výhra: vr Patricia Arquette. 5 nominácií: Film, vr Ethan Hawke, Réžia, Scenár, Strih. Golden Globes - 3 výhry: Dráma, Réžia, vr Patricia Arquette. 2 nominácie: vr Ethan Hawke, Scenár. Spolu: 149 výhier a 120 nominácií || Skoro trojhodinový maratón bez poriadnej hudby, ktorý tasí svoje najsilnejšie remeselné eso vo forme dĺžky natáčania filmu počítajúc v rokoch. Predstavitelia sa nemenia, len ich vek, čo je naozaj raritov vo filmoch. Organizačne to musel byť celkom oriešok, a tiež pre samotných hercov. Každopádne si myslím, že inak je ten film dosť obyčajným reflektovaním každodenného života a jeho fáz, v ktorých mi chýbali nejaké silnejšie momenty a akcenty. Možno sa tvorcovia snažili o čo najreálnejšie stvárnenie, a nie o to, aby napísali časuvzdorné drama. Boyhood nie je o príbehu, ale o novom prístupu k natáčaniu, ktorý je pre mňa zaujímavý len na jedno videnie. 70% | FullHD, THX, EN DTS | (24.02.2015)

Je to dosť dobrá dráma od Richarda Linklatera. Má zaujímavý príbeh o chlapcovi, ktorý žije so svojou sestrou a rozvedenou matkou a chystajú sa odsťahovať do iného mesta, aby si matka mohla urobiť školu, čo sa deťom ale moc nepáči, keďže chcú čo najviac času tráviť aj so svojim skutočným otcom. No aj tak sa tým moc nezmení a tak chlapec v priebehu rokov dospieva a prežíva všetko dôležité, čo aj jeho rovesníci. Spracovanie sa mi páči, určite musím pochváliť tento originálny a skvelý nápad na točenie filmu v priebehu dlhých rokov, kedy herci prirodzene starnú, ako aj ich postavy, takže to celé pôsobí nielen realistickejšie, ale aj tak osobnejšie, kvôli čomu ma to vtiahlo a všetko som im to veril. Jedine ma trochu mrzí, že film neobsahuje ani jednu zásadnú scénu, skôr to pôsobí tak vyrovnajšie a paradoxne ani hlavný hrdina mi nesadol až tak moc, ako by som chcel, jeho postava síce bola celkom dobre zvládnutá, no viac mi sadli všetky výraznejšie okolo neho. Ale aj tak sa je rozhodne na čo pozerať, dej pôsobí po celý čas dostatočne zaujímavo, aj keď je vlastne len zo života a tak si v tom každý nájde aj viacero svojich vlastných skúseností, má to výbornú atmosféru, plno zaujímavých postáv, pričom ma bavili hlavne všetky tie rozhovory s otcom a tá dĺžka nie je ani najmenším problémom, tie necelé tri hodiny prejdú ako nič. Takže ma to skutočne bavilo od začiatku až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, ako som spomínal, jedine ten hlavný hrdina mi až tak dobre nesedel, ale Ethan Hawke ako otec je tu perfektný, k tomu Patricia Arquette ako matka, získala si ma aj postava sestry a k tomu ešte plno výborných menších postáv. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Richard Linklater toto ovláda bezchybne, takže tu mu nemám čo vytknúť. Na tento film som sa veľmi tešil, nielen kvôli tomu nápadu, ale hlavne preto, že Linklater je talent a síce sa neubránim čiastočnému sklamaniu, hlavne po jeho perfektnom Pred polnocou, z ktorého som bol úplne nadšený som už čakal zbytočne mnoho, ale aj tak je to stále vydarený film, ktorý by si mal pozrieť každý filmový fanúšik. 77% (06.09.2014)

Dvanáct let života v útržcích. Linklater má úžásnou schopnost napsat film, jehož scény zobrazují bežné, nevýznamné okamžiky života, a přesto z nich divák vycítí to důležité. Scény, které na sebe nenavazují, a vy přesto máte přehled i o tom, co se odehrálo v mezičase. Navíc díky inteligentnímu a nesmírně originálnímu konceptu Chlapectví uteče rychleji než řada filmů s mnohem kratší stopáží. Proč tedy jen čtyři hvězdy? Asi proto, že onen okamžik, kdy bych si řekla, že tohle je jeden z nejlepších filmů roku, u mě však nenastal. Netuším proč. Vím ale, že svou letošní Velkou nádheru zatím hledám. (09.07.2014)

A co jste dělali posledních dvanáct let vy? Richard Linklater má zvláštní dar odrážet ve svých filmech situace, které jsou všem velmi povědomé a daří se mu tak s divákem navázat takové pouto, o kterém si mohou ostatní tvůrci nechat jen zdát. Boyhood je bezpochyby jeden z filmů roku a Linklaterův opus magnum, jehož výsadní pozice na trůnu „coming of age“ filmů je prakticky neotřesitelná. [MFFKV 2014] (18.07.2014)

Skutečně dokonalé a to samozřejmě hlavně díky tomu, že se film natáčel reálných 12 let. Nelze nesouhlasit s tím, že film nevyčnívá nějakým překvapivým momentem, jedná se pouze a zkrátka o zachycení dospělosti jednoho chlapce a problémy s tím spojené. Jenže je to podáno celkem líbivě a melancholicky, že jsem na úplný závěr byl celkem dojat, jelikož závěrečná 3/4 hodinka je nejlepší. A pak samozřejmě Ethan Hawke, ten je super všude...80% (13.01.2015)

Film který definuje dospívání, stejně jako například Eyes Wide shut definuje lidskou sexualitu. Všechny ty pohledy, vyřčené i nevyřčené emoce, vztahy, rozchody, stěhování, slzy - to je každodenní rutina většiny lidí na světě a je dobře, že Linklater zpracoval Boyhood tak, jak ho zpracoval. Tedy 12 let ve 150ti minutách a se stále stejnými herci - což dává celku zcela jiný náboj, který zanechává stopu daleko za hranicemi kinematografie. (12.06.2021)