Špion, který mě miloval

Jedna z těch nejvydařenějších bondovek, které dokonce ani nevadí Roger Moore. Jsou zde dobré akční scény, v rámci žánru slušný příběh, nechybí humor a skvělí záporáci. Je to vyvážený koktejl všeho, co by měla správná bondovka mít. Část děje je sice vlepena do egyptských kulis, respektive do okolí všech slavných egyptských památek, ale naroubování není tak násilné, že by to působilo úplně blbě. Podmořská laboratoř je zfilmovaným snem snad každého, kdo četl kapitána Nemá. Jestli kdy Moore dosáhl v bondovské sérii vrcholu, je to zde. (23.03.2010)

Když jakýkoliv protivník Jamese (v tomto případě neslaný, nemastný stréc Stromberg) praví: „Sbohem, pane Bonde!“, může si být 100% jist, že ho ještě někdy uvidí a pak teprve bude to loučení opravdu definitivní.. Notoricky známý Lotus Esprit "Submarine", padouch Jaws, co si při zubní prohlídce nesedá do křesla k dentistovi, ale rovnou si ho upne obráběč kovů do soustruhu a nezničitelný agent jejího veličenstva utužující s půvabným majorem KGB anglo - sovětské vztahy (někdy i 3 x za noc). Solidní esence všech Bondovek, kde Moorea zastupují při rvačkách, či jízdě na lyžích dubléři, ale to je myslím pochopitelné, když se všechna jeho mrštnost už dávno přestěhovala do jazyku. A to nejen, co se týče mluvení.. (09.09.2010)

Jelikož si díly Bonda dávám v opačném pořadí, tedy pozpátku, tak se mi upřímně po Moonrakerovi ani příliš nechtělo jít do dalšího dílu. K mému údivu je ale Agent, který mne .... velice povedený a víceméně logický díl. Takže vše co mi neskutečně vadilo na Moonrakerovi (Star Wars hrátky) tady zkrátka není. Což rozhodně oceňuji, navíc padouch v podání Curda Jürgense je opravdu na úrovni. Nelze rovněž opomenout krásnou Barbaru Bach. 70% (27.03.2010)

007__č.10__Rogera Moorea jako v pozdějších bondovkách už moc nemusím, možná to měl "zapíchnout" dřív, zejména v posledních dílech bylo jasně vidět, že už na to nemá a ty jeho rvačky jsou spíš pro smích (zlatej Connery a jeho svižné duely). Nicméně v tomhle díle je ještě docela v pohodě. Stejně jako celý film, nabitý nápaditou akcí a s malým bonusem navrch v podobě úžasného Bondova objživelníku a jedné z nejhezčích bond-girls coby agentka Amasová. A HLAVNĚ - až budu děsně bohatej, chci mít jako bodyguarda padoucha Jawse :o) To je prostě neskutečný frajer, určitě nejlepší poskok v celé bondovské sérii. (02.10.2005)

Tříletá pauza tomu rapidně pomohla a ačkoli je tentokrát scénář, trpící asi tuctem přepisů, řádný kripl, z The Spy Who Loved me se pro mě stává zástupce TOP3 dosavadní trojice bondů. Dělící se o druhé až třetí místo s Majesty's Secret Service ve chvostu za Goldfingerem. Může za to zejména úcta produkčního týmu k práci scénografa Kena Adama, jež dostal po usilovné a neustávající práci na všech předchozích dílech bianco šek na tvorbu exteriérů i interiérů a mohl se tak vyřádit jak kreativně, tak ve vší velkoleposti. Ať už pak Ejzenštějnem inspirovaná kancelář generála KGB, tajná základna britské tajné služby pod Abú Simbelem, monstrózní tankér-ponorkolap či famózní stavba podmořského Atlantis v sobě uchovávají přesně ten kreativní dobový esprit technologického pokroku kombinovaného s novátorskými designy, jakým jsou bondovky proslulé. Navíc závěrečný ponorkový šmajchlkabinet je jedno z nejútulnějších míst filmového plátna, ve kterém bych se dokázal pohupovat celé dny. Tentokrát opravdu můžete vesele ignorovat toho trapnýho dědka v saku a tu gumovou pannu, která se vás snaží přesvědčit o něčem, co nedokáže ani vyslovit. Zde si jde totiž naplno užít hlavně to prostředí, kde se to odehrává i trnout u divokých akčních scén, na kterých se nešetřilo. Své o tom ví Leicesterské kino, kde se film promítal v premiéře i za asistence prince Charlese a během úvodního seskoku z hory se nevědomky celé osazenstvo v tichosti strnule postavilo. (18.08.2019)