Od písně k písni

"Nic nevypadá skutečně" lamentuje na začátku filmu Mara. A to platí o celém filmu. Zápletka jaksi není a je to celé takové transcendentní. Nalezl jsem tu ale také chvíle krásy. Krásné záběry kamery Emmanuela Lubezkiho. Malick jako by chtěl vtisknout duši do postav a událostí, které jsou svou podstatou bez duše. (06.05.2020)

Tohle by měli dělat studenti filmu, kteří mají za úkol natočit cvičení na téma "smysl života", i když k tomu nemají co říct a jediný důvod, proč do toho fakt jdou, je zápočet. Jaká je motivace Terrence Malicka, dřív tak střídmého režiséra s mnohaletými pomlkami, najednou blít jedno umění ročně, je mi záhadou. Možná na něj má Lubezki nějaký kompro, tak ho nutí podepisovat mu showreels. Kdyby do toho aspoň nonstop nečetli ty facebookový moudra od Wericha! Z Malicka se pomalu stává "vaše každoroční dávka snobského kýče" skoro po vzoru Woodyho Allena, kdy zakleté trademarky, hvězdné obsazení a neochvějná rutina jejich patlání nahrazují... cokoliv. Jediná škoda, že už to nikoho nezajímá - aspoň by se vůči tomu dalo hezky vymezovat. Ale asi je to lepší než bylo K zázraku. I když jen hádám - nepamatuju si z toho filmu ani záběr. Tohle se mi snad nevykouří z hlavy tak kompletně, třeba si budu pamatovat... že tam hodně svítilo slunce lidem za hlavama? Ach jo... no po předminule asi progres, občas je něco z toho i motivované, tak dám o jednu hvězdu víc. (18.07.2017)

Filmová Malickova poezie pokračuje, režisérovy filmy se formálně i tematicky přelévají jeden do druhého, rozdíly se smazávají a vzniká mnohahodinová duchovní meditace. Zajímavé je přemýšlet o úloze herců, kteří jen těžko můžou chápat komplexní Malickovu vizi, přesto na jejich procítěném výkonu mimořádně záleží. Trochu to připomíná běžný život, kdy člověk netuší, jaká je jeho přesná úloha v "božím" plánu a jestli jeho život bude nakonec dávat smysl. Jednou z možností je plná důvěra, odevzdání se a schopnost radovat se z malých věcí. Třeba to nakonec vyjde podobně, jako to vychází hercům v Malickových filmech, kteří se nakonec stávají součástí vysoce promyšleného a smysluplného díla, a ještě se u toho podívají na řadu zajímavých míst, proletí se balónem, projedou lodí nebo si zkusí stav beztíže. Malickovi jeho podmanivá spirituální hra opět vyšla, jakkoli se - taky opět - nelze ubránit pocitu, že zkrácení o několik desítek minut by ničemu příliš neuškodilo. (01.07.2017)

Nějak mi docházejí horrory a thrillery, a tak jsem konečně sáhl po předposledním Malickovi, který mi už nepěkně dlouho trčel v zásobníku. A je to hodně rozporuplná podívaná. Na jedné straně množství krásných záběrů, všeprostupující moderní poetika s nevtíravými monology na pozadí, jemná příjemná hudba, kamera v neustálém pohybu (kterýžto pohyb mi výjimečně nevadí, ba naopak oku lahodí), krásná Mara a spousta jiných krásných ženských, sympatický Gosling a plejáda známých herců i muzikantů. Na straně druhé prostředí které se mi bytostně hnusí, a to prostředí bezduchých vypatlanců a městských degenerátů, spousta jalových plků a spousta odpudivých večírků, Mara hraje navenek rádoby záhadnou a svou mlčenlivostí zajímavou, ve skutečnosti ale hloupou a povrchní husu která neví co chce, Fassbenderova postava producenta je přímo k zblití... Eh, hnusí se mi tenhle materialistický polosvět showbizu, jediná přirozeně moudrá a duševně krásná postava je tu Patti Smith hrající samu sebe. Závěrečný únik ústřední dvojice ve stylu "back to simple life" je jedna z mála možností úniku z jejich všeobklopující duchoprázdné mizérie, škoda že jim to ale trvalo dvě hodiny. (13.01.2020)

Komplexná, harmonicky vykreslená paleta pocitov snád všetkých fáz partnerských vzťahov. A keď si pomyslíte, že do vykreslenia vôbec všetkých životných pocitov vo filme chýbajú už iba vzťahy hlavných postáv s rodičmi a nejaké to úmrtie, Malick domaľuje aj tie. K tomu pre dámy romantický Gosling a drsnejší Fassbender (déja vu jeho role zo Shame), a pre pánov živočíšne príťažlivá Portmanka či lezbické iskrenie medzi Bérénice Marlohe a nebudem prezrádzať kým. No neber to! (18.04.2017)