Suspiria

Z obsáhlé filmové tvorby respektovaného hororového tvůrce Daria Argenta jsem měl dosud možnost zhlédnout počátkem 90. let pouze Inferno, ze kterého jsem si pamatoval jen tolik, že mělo místy slušnou atmosféru a to je tak všechno. Takže jsem přistupoval k jednomu z nejoceňovanějších Argentových snímků s určitým očekáváním. Filmu se nedá nepřiznat snaha o vytváření výše zmíněné atmosféry, režisér pracuje se zvuky, kamerou i architektonickými prvky a místy dokáže vytvořit opravdu tísnivé pocity. Bohužel, na to, aby to fungovalo, by musel udržet až do konce pocit nevědomosti, záhady, neprozrazovat divákovi podstatu jevů, protože v ten moment, kdy pochopíte, o co jde, to jde do kytek. V případě Suspirie by si vystačil vlastně s absencí jakéhokoliv smysluplného děje a soustředil bych se jen na výše zmíněnou atmosféru. Jinak to totiž začíná nepříjemně připomínat takové ty sedmdesátkové pokusy o umělecká porna. V tom filmu je spoustu rušivých prvků od těžkopádných výkonů ve vedlejších rolích přes naivitu některých scén až po rušivou angličtinu, protože režisér z komerčních důvodů počítal od začátku s mezinárodním publikem. Jestli tohle má být výkladní skříň tvorby Daria Argenta, pak se s díky zbytku jeho tvorby obloukem vyhnu. V tomhle žánru se toho dá najít mnohem zajímavějšího jinde. Celkový dojem: 45 %. (11.02.2018)

Rozporuplná záležitost. Od parádně atmosférické úvodní scény příletu hrdinky a její jízdy taxíkem bouřlivou nocí do školy v lesích do nás Argento tlačí pestrobarevně nasvícené haluzové interiéry a neméně haluzový hudební doprovod, ale celé je to naivní a v nejednom ohledu nechtěně komické, k čemuž mj. přispívá anglický dabing. (07.11.2009)

Téměř dokonalý film, jehož kvalita je snížena pouze vlivem působení času. Dario Argento přímo kouzlí. Úžasná práce s kamerou, hudební podbarvení scén a vůbec ono vyhrání si s každým záběrem na mě působilo magickým dojmem. Prvních pár minut je úžasných, stejně tak jako smrt slepce... Skoro nemám slov. [TOP 19/6 77%] (21.12.2006)

Kdo posílá na onen svět odpadlíky freiburgské baletní akademie? Pes? Harapes? Či snad okultismus a barvy z Disneyho animované Sněhurky tančí své makabrózní padede..? Co se týká formy a obsahu, může to první zastínit něco, co vůbec stín nehází? Samozřejmě, ale často také dochází k tomu, že póly audiovizuální stránky a subjektivního diváckého vnímání jsou souhlasné a magnetismus se nekoná. Krátký čarodějnický proces v závěru byl fajn, ale jinak to bylo jako ježdění nehty po školní tabuli. To taky autor vždycky snáší lépe než obecenstvo.. Jinak první film, kde Udo Kier nevypadá jako třistaletý upír.. (15.07.2020)

Pár slušných momentů se najde, já bych však radši film a ne slepenec všech výjevů, které Argenta za ta léta napadly. Jako film je totiž Suspiria až zoufale nekompaktní a vyplatí se vidět snad jen kvůli hudbě skupiny Goblins (to vše platí o celé trilogii). Ale možná jen nemohu přijít Argentovi na chuť. (22.04.2008)

Excelentní kousek od mistra italského hororu Daria Argenta. Italům proudí v těle horká krev, ale, jak mne kdysi náhle napadla myšlenka, její nejsytější konzistence se však pro mě projevuje jako mafiánská a hororová krev. Námět či příběh není nijak zvlášť originální, spíše filmovými tvůrci snad nejčastěji zpracováván. Film sám o sobě mě ani tak moc nevyděsil, spíše jsem zůstávala ohromena nad jeho výtvarným a hudebním zpracováním. To taktéž zapříčinilo, že jsem se během filmu mnohokráte přistihla, že na něj doslova hledím s otevřenými ústy. Snad možná i více než polovinu dojmu ze Suspirie, mi dodávala fascinující, nezapomenutelná a naprosto dokonalá hudba Claudia Simonettiho a Goblina. (25.07.2010)

Štýlový horror, ktorý aj po štyridsiatich rokoch dokáže zaujať a strhnúť divákovu pozornosť, prinútiť ho zbystriť všetky zmysly a úžasnou farebnou kompozíciou vizuálnej zložky a zimomriavkovou hudbou privodiť nemilosrdné mrazenie a sťahovanie žalúdka. Dôkaz, že v jednoduchosti je krása. Príbeh je niekedy na hranici monotónnosti, postavy nie sú bohvieako napísané, dialógy obyčajné, no napriek tomu je atmosféra pekelne strašidelná a neraz tak vrazí dýku do divákovej psychiky. 80%. (09.08.2014)

Příběh nic moc, atmosféra docela fajn. Žádný jiný film od Argenta jsem neviděl, ale podle toho jak je slavný, tak snad jsou ostatní jeho filmy lepší. Vynikající je hudba (ale ke konci už mě štvalo, že je v podstatě pořád stejná). (14.05.2006)

Tak moje teprve druhé setkání s Argentem, ale opět docela příjemné. Tak dobré jako Opera to sice nebylo, ale ani o moc horší. Argentův styl se mi opravdu začíná líbit. Především jeho záliba v detailech, které né vždy působí až tak drsně, dále hudba, která navodí docela specifickou atmosféru a nakonec jsou to barvy. Argento dokáže umocnit dojem skvělými kontrasty, a je to právě i ta barva, která se podílí na atmosféře, podle ní můžeme pozorovat různé hladiny filmu. Zajímavá je i barva krve, která je červenější než červená na italské vlajce, ale to je předpokládám záměr. Argento díky kontrastu dokáže i skvěle zdůraznit to, na co by se měl divák soustředit, a co je důležité. Trochu hůře je na tom však děj a i ta snaha ukázat detail vede občas k menším nelogičnostem, ale to se snad dá odpustit, přece jen je to i fantasy. I když závěr zase až příliš bláznivý oproti předchozímu vedení snímku. (31.07.2008)

Argentovo diskofilně surealistická a notně okultní podívaná Suspiria je klasickým příkladem italských hororů let 70tých. Perfektní atmosféra, jenž by se dala krájet a diváka otáčí kolem dokola s přetížením 5G. Dráždivá hudba Argetových Goblinů se zařezává stejně hluboko jako břitvy a další hororové inštrumenty do těl nebohých dívek. I přes pár chybiček v ději, které se nedaly přehlédnout a místy trochu hluchá místa, jenž přiškrcují slušné tempo je Suspiria opravdu prvotřídním hororovým kouskem. Jessica Harper, když zrovna není "zfetovaná" podává přesvědčivě svojí roli a narozdíl od dalších postav příliš neparanoidní. Co se týče vraždících scén, nemám výhrady, žel oproti současným vymoženostem jsou poměrně jednoduché. Ale zas v jednoduchosti tkví síla. Práce s kamerou je jako práce s bičem, práská do očí a rozklepává veškeré rosoloidní části vašich těl. Snová podobenství, depresivní momenty v nichž nebohé postavy ztrácejí své životy, to je hlavní deviza celého děje. Takže na čistých 5 to není, ovšem 4 a 1/2 hvězdičky zcela po právu a ještě půla za odkrvené ruce, za které jsem se zaťal do opěradla pohovky. [final rate: 90%] (21.08.2004)

WItch....witch.... Premakaná hra svetiel, výtvarná stránka a démonická hudba sú hlavnými devízami tohto husto atmosférického, bosoráckeho hororu. Som veľmi zvedavý, ako ďalšie diely rozvinú jemne načrtnutú mytológiu o zlo páchajúcom cechu bosoriek. (8.5/10) (02.04.2010)

Pastelkovo sýte farby rozliate do znepokojivého sna, plného príznakov tajomnej hrôzy, s hudbou zvýrazňujúcou pocity úzkosti a paniky. Prehliadka vycibrenej kolorovanej bizarnosti stojí za zážitok z pozerania samotného aj v menej strašidelných scénach. Zvláštnym posunom oproti realite sa vyznačujú aj farby predmetov (sivobiele tapety, oranžová krv....). Kostra príbehu je archetypálne jednoduchá: vnímavosťou obdarená slečna sa oboznamuje s temnou stránkou života vstupom do domu poznačeného zlom. Ďaleko od domova sa stáva žiačkou tanečnej školy plnej podivuhodných, nepriateľsky pôsobiacich figúr (učiteľky s tvárami stiahnutými prísnosťou, zlovestná bárišňa so synom, rumunský pomocník s výrazom dementného zločinca). Škola ju má naučením správnych krokov pripraviť na cestu do dospelého života, namiesto toho sa však prepadá stále hlbšie do akejsi halucinačno-ospanlivej temnoty. Veru, ako hovorí psychiater vo filme: čarodejníc ktorým ide len o vlastný prospech a v jeho mene sú schopné páchať akékoľvek ničomnosti je v reálnom živote pomerne veľa. Pozn.: Zaujímavá je rezignácia na sexualitu utešene rozvinutých dievčat (drobné náznaky vzťahov pripomínajú skôr hovory o láske na základnej), čo je možno v dôsledku pôvodného režisérovho zámeru obsadiť tanečnú školu maximálne dvanásťročnými dievčatami. (15.12.2006)

Scéna vrcholící v klubech drátu obsahuje všechny důvody, proč itálii příliš nemusím. (23.08.2009)

Suzy Banyonová, mladá Američanka prichádza z New Yorku do nemeckej baletnej školy na okraji Mníchova. Skúsenosti, ktoré tu naberie však budú diametrálne odlišnejšie ako si myslela. Musím uznať, že hudba, hra s tieňom či farbami pri podaktorých scénach pôsobí naozaj zaujímavo, možno miestami až umelecky. Príbeh mysteriózny, o horor nejde ani omylom. Prvky tohto žánru, ako gore (ktoré je rovnako lacné, ako predvolebné sľuby), mimoriadne násilie či nebodaj lakačky, nájdete skôr v správach po 19:00. Prvá hodina úplný odvar destilovanej vodky z Nórska. Výkriky "Witcheees" síce zaujali, no že by ma tento snímok nejak vystrašil, to ani náhodou. Já neviem, nemal by byť divák pri tomto žánri emocionálne zasiahnutý? Alebo aspoň pohoršený? "Suspiria" nezvládol ani jedno, ani druhé. Ja som asi ozaj bez "citu". Taktiež nechápem, ako môže niekto udeliť 2 ★ a po opätovnom vzhliadnutí, rovných 5. Zaujímavé. O jednu, možno aj dve ★ mi to príde celkom prípustné, ale "Jackpot"??? V 70' rokoch možno tento snímok vyvolal nejaké pocity, ale teraz mi to príde ako pekne zabalená, no presto všetko lacná náhrada čokolády. Ja sa snáď nikdy nepoučím. Táto "Old School" škola je pre mňa ako streľba slepými. Z 10 snímkov zaujme jeden. A Talianskemu hororu som nikdy nedal vyššie hodnotenie ako 4★, čo by malo byť pre mňa jasným ukazovateľom. Ale viete čo? Nevzdávam to! Ešte Vás pár krát svojim komentom určite naseriem. Aj tak všetci preháňate :) - 50%. (25.09.2014)

Mladá americká baletka Suzy Bannionová prilieta do Nemecka, aby v prestižnej súkromnej tanečnej škole zdokonalila svoj talent. Vôbec netuší aké hrôzy ju tam čakajú. Zažije veci, ktoré doposiaľ nepoznala ani vo svojich najdesivejších nočných múrach. Bude musieť čeliť mocným temným silám. "Suspiria" patrí medzi špičku filmovej horrorovej tvorby. Je to silne atmosferické vizuálne dielo podfarbené výraznou psychedelickou hudbou talianskej progresívnej rockovej kapely Goblin. "Suspiria" je jedným z najlepších snímkov z dieľne kultového režiséra Dario Argenta. ***** (16.08.2015)

Mistrovská ukázka toho, jak lze pečlivou kombinací obrazu a zvuku (resp. hudby, která zde ovšem není zcela oddělitelná od zvukových efektů) dosáhnout maximálního účinku na diváka i bez potřeby vyvolávat v něm napětí, které by vycházelo z vyprávění. Je sice pravda, že závěr, v němž do té doby abstraktní zlo nabírá docela konkrétní obrysy, s sebou nese spíše zklamání než vyvrcholení, že explikativní projev profesora psychiatrie o čarodějnicích je poněkud úsměvný a že ostnatý drát také mohl mít nějaké ostny, ale ve světle úžasného a neotřelého diváckého zážitku, který Suspiria nabízí, jde o nepodstatné nedostatky. Dario Argento je nepochybně jedním z těch tvůrců, kteří svými díly jasně dokazují, že i nízké žánry populárního filmu mohou nabývat vysokých estetických kvalit a mít tedy nezpochybnitelnou uměleckou hodnotu. (14.01.2013)

Vynikajúca kamera, miestami geniálna atmosféra, perfektná hudba a kopa úžasných scén ( príchod do školy,slepec na námestí, v podstate celá záverečná tretina keď sa vyložia príbehové karty na stôl at´d. ) ale aj pekelne zlý herci a s tým súvisiace nudné postavy, rozbité tempo ale hlavne neschopnosť správne dávkovať informácie a rozprávať príbeh ( ruku na srdce...vážne niekoho prvé 2/3 filmu zaujímalo čo sa deje a ako to skončí?). Síce lepšie ako Phenomena (tú jedinú som od Argenta doteraz videl), pretože tá story nie je tak komplikovaná, takže tá rozprávačská nemohúcnosť tak nevadí ale na Hitchcocka, Donnera, Raimiho, Carpentera,Polanskeho ani napr. na DePalmu sa Argento nechytá. Celkovo mi z toho vychádza perfektný horor ale nie moc dobrý film ( a od klasík tohoto kalibru požadujem oboje) 8/10 ale vybrané scény patria k tomu najlepšiemu čo som v rámci žánru videl (19.11.2014)

Atmosféra .... umění .... horor..... Itálie .... Darion Argento. Suspiria je umělecké dílo, kde je audiovizuální schránka na míle dál před hereckými výkony nebo snad příběhem. https://www.youtube.com/watch?v=pins1y0XAa0  65% (07.04.2022)

Primární snaha Suspirie je děsit. Dala by se ve svém principu přirovnat k japonské Nenávisti, která rovněž přinesla haldu šokézních chvil, obalených titěrným, nikterak důležitým příběhem. A pokud je obsah podřízen formě záměrně, těžko to dokážu nazvat záporem. Suspiria DĚSÍ. A je v tom lepší, než Nenávist. Audiovizuální stránka je bizarní, divoká a eskaluje ve chvílích mordů, které jsou mimochodem velmi pozoruhodné i svým provedením. Okultní atmosféra všechno umocňuje. Trochu nešťastným prvkem je nevěrohodná barva krve, srážející drastickou stránku věci... ale i tak jsou scény vražd prostě fascinující. První zarazí svou umnou prací s napětím a následnou brutalitou, druhá mate těkáním kamery po okolních budovách, aby nakonec vrazila divákovi (i oběti) tvrdou podpásovku, třetí si svou oběť dlouho vychutnává, s moc pěkným psychologickým trápením a drsným koncem. Hudba (made in Goblin) je mrazivá, nepříčetná a šílená, chvílemi až neúnosná; největší boj s touhou jít a rozsvítit mi způsobovala ona. Šílená je ostatně celá Suspiria, abych někomu nedával falešné naděje. (09.06.2008)

Argento v nejlepší formě! Problém italských horrorů je, že buď jim propadnete, nebo jimi opovrhujete. Navíc kvalita jednotlivých děl je značně kolísavá i v rámci tvorby jednoho režiséra. Mě Argentovy filmy baví jako výtvarníka. Jeho vytříbená paleta barev, záliba v rudé a modré, v kontrastu, hře světel a stínů. Pokřivená kompozice, kdy postavy, věci i budovy jdou často mimo obraz, vychylují se ze zlatého řezu, jako by ukazovala na deformované vnímání světa. Temný hudební doprovod plný skřeků a pazvuků navozuje patřičnou atmosféru. Argentův Goblin zde předvádí jednu ze svých vynikajících okultních kreací. Přízračná scéna na letišti i cesta lesem v dešti napoví, co lze očekávat. Výkřiky ,,Witch" jsou jen jakousi třešinkou na dortu. Šťavnaté vraždy, tlukoucí srdce v otevřené hrudi, pasti, léčky, červi a....čarodějnické spiknutí! Skvělý úvod do ponuré trilogie. (25.02.2011)