Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)

(více)

Recenze (58)

rainman93 

všechny recenze uživatele

Základní otázka zní: Proč tento film nefunguje? Jeho ústřední zápletka není nikterak špatná, Herecké obsazení je až na jednu výjimku, Jiřinu Štěpničkovou, kvalitní sestava. Problémem jsou vyhrocené nepravděpodobné situace. Několikrát se film dostane do momentu, kdy si řeknete, že zde to autoři již přehnali. Někdy je méně opravdu více. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Scénář: Emil Artur Longen a Otakar Vávra. Hudba: Karel Hašler (který zde i hrál), navíc skvěle herecké obsazení téměř ve všech rolích, i v těch téměř epizodních..Vzpomeňme si spolu např. na utlačovaného manžela Cafourka kterého ztvárnil Alois Dvorský.? Už to samo o sobě, a třeba ještě víc představuje a zajišťuje jistý úspěch a nevšední filmový zážitek. Nejlepší scény ? Tak určitě ta nakonec v podobě falešného a záhy nefalšovaného požáru pod vedením zmateného Bartoloměje Pecky (výborný Václav Trégl). A pak také ta kdy Emanuel Středa (Jindřich Plachta) vylejzá z okna, a kdy už je prakticky na zemi tak stále pod sebou hledá pevnou zem ! Na rozdíl od něho, já vím že stojím pevně na zemi, no spíš tedy sedím a dávám za lepší 3*. Kostýmové filmy, navíc z počátků našeho století ty já rád. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„A hlavní věc, blázni se nesměj dráždit! Jenom né dráždit!“ Úvod byl vyloženě slabý, vítání 20. století nudilo. Ani po objevení „zloděje“ (aneb jak získat nevěstu snadno a rychle) se moc zábavy nekonalo. Ale čím bláznivější postupně film byl, tím se přidávalo i na humoru. A nakonec se z toho vyklubala docela zábavná crazy komedie. Haas vydávající svou manželku za dceru, převlékající se do ženských šatů a vymáhající si „satisfacky“ baví asi nejvíc, ale za zmínku stojí i nebohý „otec“ Plachta slaňující do ehm, bezedné propasti, rozdávačný „praděda“ Pištěk („Ale to nepadá na váhu teď!“) či asi ze všech nejpotrhlejší postava, Tréglův Bartoloměj Pecka (balancující na hranici vtipu a trapnosti). Když pominu hluchá místa (vede půlnoc zalitá měs…denním světlem), na ty slabší 4* to ještě bude. „Slavně tady přísaháme, že v mládenectví setrváme. Kdo však přísahu tu zruší, tomu uřežeme uši. Ostříháme fousy, vlasy, chodit bude bez příkrasy. Přísaháme tady krátce, kdo se ožení je zrádce. Nad tím zlomili jsme hůl, kdo se ožení, je…zrádce, jak jsem řek.“ ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Ano, na pět hvězdiček to určitě není. Viděl jsem ten film mockrát a znám ho zpaměti. Nevyčítám mu, že se tam opakují klišé typická pro předválečný a válečný český film. Úkol zfilmovat divadelní představení - a Šamberkovy hry se hrály na všech ochotnických scénách ve vsích po celé republice - bylo náročné, protože bylo nutné skloubit jevištní prostředí s pestřejšími záběry. Ne vždy se to zde Fričovi povedlo, navíc ten závěrečný falešný poplach a vlastně i celá, jinak dobře zahraná postava místního velitele hasičů a domobrany, byla pro děj filmu nadbytečná. Ovšem na druhou stranu Eližběta Vaňousová, z toho se stalo dokonce úsloví... Příběh samotný rozhodně vtip nepostrádá, Voborský v cizím bytě, slib mládenectví a jeho porušení, pak zastírání skutečnosti a stále větší zamotávání do pavučiny, z níž se nebylo lze vymotati... Skvělí Haas, Plachta, Trégl, celkem i Štěpničková... ()

Véronique 

všechny recenze uživatele

Pro mě osobně příjemné překvapení. Film jsem viděla poprvé teprve nedávno... A musím říct, že mě "humor a la Haas" opět nezklamal. Dokonce mi byla sympatická i postava ztvárněná J.Štěpničkovou, ačkoli tuto herečku v oblibě nemám. Tvůrci se výtečně poprali s vyobrazením doby přelomu století a na plátně to tak působí opravdu věrohodně. Příjemný hudební doprovod, nenáročná, o to však zábavnější zápletka, herecké obsazení, ... To se Martinu Fričovi opět něco povedlo. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
  • Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)

Reklama

Reklama