Ona

"Keď rozprávaš so mnou, rozprávaš zároveň s niekým iným?...". Som rád, že sa J. Phoenix vrátil na scénu a povesť kvalitného herca potvrdil po svojej dlhšej odmlke už niekoľkokrát. Film Ona je dosť komorný, vystačí si s málom a v podstate je to "one man show". Theodorovu imaginárnu priateľku nemôžeme celkom počítať za plnohodnotnú postavu aj keď... Áno, Theodor podľahol kúzlu jej hlasu, výrečnosti a pochopeniu a celkom iste by o takejto partnerke sníval nejeden muž, za predpokladu, že by bola z mäsa a kostí. Film má svoje kúzlo, je nanajvýš aktuálny, výborne spracovaný i zahraný. Ľutujem, že som nevidel film v pôvodnom znení, hlas Scarlett určite filmu pomohol, ale český dabing sa vydaril a hlas ...xy, bol tiež veľmi príjemný. Nechcel by som takto žiť( viem, že sme blízko), ale sci-fi skvelé. Ja som skôr rozmýšľal nad takým pomocníkom na všetko, ktorý ti pohotovo vyhľadá čokoľvek a pomôže so všetkým s čím si nevieš poradiť. 80%. (04.04.2016)

Ktovie, či si stav umelej inteligencie k roku 2013 (resp. teda 2017) pamätám korektne, no predstava videného v snímke Her pretavená do reality vtedy pripadala pritiahnutá za vlasy, mimo možností. Bolo však príhodné sa k zatiaľ poslednému Jonzeho filmovému režijnému zárezu vrátiť, hoc i len o 6 rokov neskôr, kedy svet ohúrila vecička menom ChatGPT, dodatočne najmä jeho štvrtá verzia. A dívajúc sa na ňu, táto predstava sa už nezdá až tak absurdná. Jonze tu nenaservíroval ani tak mrazivý či dystopický pohľad na budúcnosť sociálnej interakcie, minimálne indikoval potenciálny smer jej uberania sa (čo už istým spôsobom aj vidíme), prezentoval jej výhody/prínosy a tiaž jej rizík preniesol na jednotlivca, čo cením. Her je ale zvláštny film, ťažký na pozeranie v prípade nestotožnenia sa s ničím zobrazovaným, scenár je plný myšlienok a úvah, no jednotlivé konverzačné segmenty, hoci všeobecne vťahujúce, pre mňa pôsobili odťažito. Obsadenie Phoenixa je tým správnym nárezom, hlas Johansson detto. Spokojnosť aj s vedľajším obsadením Mary, Wilde a Doubleday. Primárne je však ale potrebné vyzdvihnúť prácu scénografov, farebnú paletu v použitých interiéroch, ale hlavne bravúrne odvedenú prácu Hoyteho Hoytemu, jeho strhujúceho snímania výškového Šanghaja a centra Los Angeles. Bez chýb. Sú to ale témy a motívy, ktoré robia film filmom. Či môže byť (respektíve bude) niečo ako Samantha OS produktom eventuálnej reality je určite relevantná otázka s výhľadom pozitívnej odpovede, minimálne čo sa týka jej miery sofistikovanosti v prvej fáze filmu, pred jej značným tempom exponenciálnym rastom a rozvojom. Bude rozhodne pozoruhodné sa k snímke vrátiť o dekádu, možno dve. Teším sa. Alebo vlastne, bojím sa... ♪♫ (x) (x) (29.9.2017) (22.5.2023) "Choke me with that dead cat!" (22.05.2023)

Svou premisou může Her vyvolávat předsudky o fraškovitosti, prvoplánovosti a jasně předvídatelném ději. V rukách osobitého a skvělého vypravěče Spika Jonzeho se však jedná v podívanou překvapivě citlivou, komorní a mnohovrstevnatou. Navzdory očekávání se nejedná ani o snímek, jenž by se zabýval zejména charakterem lásky v digitální éře, i když samozřejmě téma vztahu s operačním systémem (ve fikčním světě přijímaný téměř bez pozvednutého obočí) hraje hlavní roli (vždyť paradoxní lpění na analogové době je i motivem Theodorovi práce). Je však zejména prostředkem k přenosu všech témat a motivů. Her je překvapivě nejfunkčnější ve svých nejintimnějších fázích. Tedy v částech, kdy Theo sedí ve svém bytě a komunikuje se Samanthou aniž by byl rušen okolním světem. Scarlett Johansson je ve svém hlasovém projevu úchvatná, daří se jí působit emotivně a uvěřitelně. Její naprostá otevřenost, snaha o pochopení naprosto elementárních věcí a zejména pinocchiovské snění o skutečném těle, to jsou věci, které nejen snímku, ale i „postavě“ dodávají jistou duši, vyvolávají porozumění a nabízejí věrohodnost celému ději. Stejně tak jako fakt, že se nejedná o snímek vyprávěný činy, ale dialogy. Netělesná Samantha tak má téměř stejnou váhu jako ostatní, aniž by však přestala podněcovat divákovu představivost. Za trošku méně zdařilou se dá považovat poslední třetina, která rezignuje na intimitu a odehrává se mnohem více ve venkovních prostorech, do popředí se derou znepokojující obrázky ostatních lidí, jež jsou ve virtuální komunikaci a nijak se nekonfrontují s okolními procházejícími. Jonze nechává postupně opadávat motivy a je zbytečně přesný, čímž mírně trpí i tempo. Závěr se pak pohybuje někde mezi naprostým vysvětlením, a symbolickou tečkou. Spíše se však přiklání k první variantě. Nechává děj doplynout v anonymitě budoucnosti a uzavřeně skončí. (17.01.2014)

Jáchym Fénix je zženštilý homoromantik, o kundu tedy zavadí jen stěží, a tak se rozhodne vyprcat svůj operák. Ony ty Vindousy Dvanáct už mluví SEKSY ženským hlasem, i neplatné operace v tom nejlepším přestaly produkovat jako na běžícím pásu, a tak Jáchym nevidí žádnou překážku, proč jim nerušeně virtuálně neolízat klástry. Sajbrmrdanice je z toho řádná, Jáchym a jeho pravačka jsou nadšeni, softvér vrní cyklickými kryptoorgasmy a nezaznamenal kupodivu ani žádné výrazné chyby vnoření. A tak se stane, že se stodvacetiosmibitová platforma a zbuznělý samotář do sebe bezhardiskově zamilují. Algoritmus je něžný, citlivý, má porozumění pro Jáchymovo nitro a ten navěky touží být se svou asemblerovou láskou onlajn a romanticky ji držet za kernel. Ale jak už to ale v opravdovém, reálném životě bývá, po čase se to onehdy náruživé virtuální honění stane sportem, ta kdysi milá, chápavá a skromná bitsamička se změní v panovačného krávoida, a náš ubohý Jáchym zjistí, že zatímco on spí, nevěrný operák někde po internetách oprcává nějakých dalších šest set podobných úchylů. No, v takové situaci by přeci žárlil každý mačo, chytil tu cybernevěrnici za nejcitlivější proceduru a drsně s ní vymetl celé cé plus plus. To Jáchym ale ne. Ten je děsně empatický a senzitivní, místo toho se rozpláče, všechno ji odpustí, ale jeho vindousy se z toho pocitu, že provedly nepovolenou operaci v modulu fuck32.dll už nevzpamatují, ukončí se a zoufalstvím se zformátují. A náš smutný bájný pták se vrátí zpět do šedi popela všedních dní ke své pravici bez hlasové stimulace. Zajímavé, originální, avšak úmorně předlouhé a zoufale ukecané. Spajk by měl zase začít hulit. (02.08.2014)

Skvostný, vypiplaný scénář, plný úžasných nápadů, který mi ale - minimálně napoprvé - úplně neprodal ústřední romanci. Přiblížil se tomu velice blízko, ale nakonec to se mnou moc nehlo - rozhodně se to v intenzitě emocí ani nedotklo duchovního bratránka tohohle snímku, Věčného svitu. Joaquin Phoenix byl skvělý, stejně jako obě jeho životní ženy - nejlepší kamarádka Amy a osudová láska Rooney. Každopádně snímek, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek "chytrých" filmů a ultimátní katedrála vystavěná k poctě hipsterské kultury. 80% (16.06.2014)