Pobočník Jeho Výsosti

„Haló?“ ‚Hitlerův‘ knírek… Vypadal výborně. Ten stojan… Ovšem to byla vlečka. Výborná stojka. Fotograf – „Až po Vás.“ Vyvolání. Postarejte se, aby se nenudila do mého příchodu. No co? Rozkaz je rozkaz. Melodie, no jó. Šampus s ohříváčkem. Jáj, tak to bude mít výsost radost – hlavně z toho účtu. Jako gazela! Rytmistr! „Jsem ve službě!“ „A próóč?“ Nikam se mu nechce – no já se nedivím. Ovšem způsob přípitku jest zajímavý. Jak moh nevědět s kym chlastá? Jo, síť je dycky boží. Ve skladu nikdo neví jak a milý pobočník by to nechal vylítnout. Tenis s tvrdým obědem! Chuděry ryby. Jak chodil s tou šavlí… „Ze Stromovky. Ptáčkové…“ „Podívej se, pane podplukovníku, na mě.“ Slepice! Samomluva výborná – hlavně závěr. Prej matka… Takovýho plechu, bože! Krám perfektní. Zmizet. „Vaše královská místnost.“ A pravá ruka už zas neví, co dělá levá. (05.01.2018)

V těžké konkurenci Burianových veseloher je tato odsouzena být mezi těmi méně výraznými a méně populárními, ale pozor - pořád je to solidní snímek se zajímavými filmovými postupy a povedenými scénkami. Kdybych měl vybrat trojici nejslabších Burianovek, vyberu asi "Slepice a kostelník", "Dvanáct křesel" a "Muž v povětří". (08.02.2022)

Tuhle Burianovku jsem nikdy neměl moc nakoukanou, oproti jeho jinším filmům. Je to ale rachot, co tam Vlasta v roli nadporučíka Patery vyvádí! Klasická hříčka podle divadelní hry Emila Artura Longena. Rozhodně neprávem řazeno k horším filmům Vlasty Buriana. Právě naopak - patří mezi nejlepší kousky Krále komiků! (26.12.2017)

V roce 1933, tedy v období, kdy se v sousedním Německu chopil moci Adolf Hitler, se Burianova filmová kariéra pohybovala na nejvyšším možném vrcholu. Popularita krále komiků totiž již dávno přestoupila hranice Československa a své příznivce nacházela také u německy mluvících obyvatel, kteří si jazykové mutace Burianových českých komedií vychutnávali s podobným zaujetím jako diváci v Československu. Jako již mnohokrát předtím i potom ocitl se Burian v další c. a k. uniformě, aby naplno rozehrál paletu svých poťouchlostí, získávajících na svou stranu i prince, nešťastně zamilovaného do prostého děvčete. Gejzír situačního humoru vyplňuje jako vždy temperamentní Burian, který zejména ve scénách z baru, kde je nucen obléknout dámský převlek a vydávat se za jednu z místních houslistek, dosahuje nevídaného úspěchu. Suzanne Marwille, někdejší hvězda němého filmu a tehdy již choť režiséra Friče, se jen těžce smiřovala se svým podřadným postavením a vinou zákulisních intrik přicházela o některé zajímavé herecké nabídky, jakou byla např. dvojrole v předchozím Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Jistá nervozita se ostatně podepsala také na Pobočníkovi, který je ve finále jen průměrnou komedií s lehce opotřebovaným humorem. Jediné, co si dodnes uchovalo jistou svěžest, je Fialova milostná serenáda Zapomeň, že už se loučíme, objevujíc se čas od času i v repertoáru současných zpěváků či zpěvaček. (03.10.2008)

Nejsem "burianofil", asi jsem neviděla všechny filmy s VB, ale z těch, které jsem viděla, je tenhle nejhorší. V Burianových filmech by se nemělo rajtovat na logice, přesto: Jeho výsost, v úvodu filmu bedlivě střežena a krutě šmírována nastávající manželkou si vesele (a bez ostrahy) pobíhala inkognito po světě a vysedávala v průměrných kavárnách, kde na ni zhusta, pokaždé náhodně, narážel nadporučík Patera. Kde tou dobou dlela jeho žárlivá novomanželka? Těžko říct, ale zřejmě někde daleko, možná ji čert vzal a země pohltila- rozhodně o ní do konce filmu nepadlo jediné slovo. Taky osud Paterova přítele je nejasný- spáchal on tu sebevraždu skrzevá čestný dluh v kartách, íli nět? A co poslední slova Jeho Výsosti k Paterovu nadřízenému - "Už asi vím, kdo je tady nejhorší voják!" (I Vy jeden, že já Vám nabacám, oficíre ošklivá!)- ráda věřím, že taková výhrůžka dostala plísněného pána do kolen a doživotně mu podlomila duševní zdraví. Herecký rejstřík přítelkyně Jeho Výsosti rovněž stojí za zmínku, nabízí hned dva výrazy: 1.) ramena skleslá, oči zabodnuté do země ("Ach běda, musíme se navždy rozejít:"), 2.) ruce sepjaté, oči obrácené k nebesům ("Snad ještě svítá naděje, že Vás budu moci spatřiti!"). Ničemu nepřidají ani technické nedostatky filmu- z dvaceti koňů s jezdci na hřbetě neuslyšíte ani cinknutí podkovy, zato polohlasem vedený dialog oficírů si vychutnáte naplno. Pro mne dost katastrofální počin a naprostá ztráta času. (07.02.2009)