Přísně tajné premiéry

Komedie, a dosti podceňovaná, zdá se. Pravdou je, že námět neohromí: páchat zločiny podle literárních detektivek, to už tady bylo mnohokrát. Jenže herci jsou vynikající, režie bravurní, svižná, a scénář jednak plný chytrých dialogů, jednak směřující k překvapivému rozuzlení. A závěrečný fór? No, čím jiným než granátem se to dalo ukončit? --- Nenechte si ujít, je to ohromná sranda. (07.01.2011)

Nevím, čím si tento anachronický zmetek zasluhuje stejné hodnocení jako Hoblova Ztracená tvář. Nevím, jak přišel Bart na to, že "režisér Frič se dokázal postupně vyrovnávat s trendy v historii našeho filmu". Podle mne mohou být Přísně tajné premiéry zajímavé především pro české filmové studenty jako nejkatastrofálnější možná varianta spojení v prvorepublikově-protektorátní tvorbě uvízlého režiséra společenských komedií a dramat se socialistickým standardem (herecky zde ztělesněným Sovákem s Bohdalovou a Řandou). Výsledné cosi, co snad mělo být moralistní crazykomedií, je nicneříkající nefunkční paskvil, slabý právě tak, jako je slabá televizní hra hlavního hrdiny, jejíž hlavní hrdina napsal televizní hru atd. On i ten název (dost strašný) by mohl rezonovat pouze v době, která je zvyklá prožívat "premiéry" (samozřejmě veřejné) jako společenské události. Z hlediska názvu není snad bezúčelné, že šíleně zrychlený závěr vrcholí unikátní módní přehlídkou a končí fingovaným filmováním. Za zmínku stojí, že jde o jeden z filmů, v nichž dostal menší štěk Ladislav "Černý Petr" Jakim. (11.06.2015)

Po sklamaní Soukupovými Pěstmi ve tmě som dúfal, že si Fričom spravím náladu. Predtým som videl 35 jeho filmov, pričom iba dva z nich považujem za mimoriadne. Nemal som preto žiadne prehnané očakávania. Ani herecká zostava nesľubovala prekvapenie. Výsledok naplnil horšiu verziu očakávaní. Predposledný Fričov film sa podľa mňa nevydaril. Určite má svojich obdivovateľov, veď ako mnohé iné, aj tento si u niekoho vystačí so známymi tvárami na plátne, či obrazovke. (05.09.2022)

Těžký život dobrodruha to sice není, ale místy mohou Přísně tajné premiéry připomínat i zajímavější a lepší filmy Mac Friče. Frič to neměl po Pytlákovce věru snadné, jeho tvorba v 50. a 60. letech byla skutečnou jízdou na horské dráze. A v žádném případě mi není jasné, čím ho okouzlila právě Bohdalová v kombinaci se Sovákem. Z jiného hlediska je na Přísně tajných premiérách vyloženě pozoruhodné jak štědré a pestré byly výstupy z kostýmní dílny, což si Bohdalová patrně užila jen v Dámě na kolejích a tady (respektive v Dámě si prošla 12ti kostýmy a dílčími variacemi, zde se dočkala 13ti kostýmů a taktéž dílčích variací). A samozřejmě by byl můj divácký zážitek kompaktnější, kdybych se nemusela zdržovat se špatnými kopiemi z Barrandova, CSF a rovnou jsem měla k dispozici kvalitní přepis vysílaný na ČT. (06.04.2011)

Dokonce bych řekl, že je to natočené ve stylu film-noir. Pořád pohybující se na hraně konverzační komedie(ale ne jen pouhopouhé, ale dobře, chytře napsané), nikdy neupadající do stylu crazy. Scénáristé filmu si dělají srandu sami ze sebe. Škoda, že tento film u nás zůstal ve svém žánru pozapomněn, mohl se stát divácky velmi oblíbeným.(film je natočen velice širokým objektivem, viděl jsem to v kině, byl jsem až překvapen, myslel jsem si, že tak široké plátno se u nás nepoužívalo.Dobře využité pro mizanscénu.) A taky je ve filmu pár "bezvýznamných" scén, motivů, které dodávají filmu...ještě větší lehkost. (16.03.2011)