Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Energický a neúplatný revident bankovní filiálky v Renešově Popelec Hadimrška je vyslán do Prahy se závažným úkolem zachránit před bankrotem velkoobchod s gramofony, firmu Zlatník a spol. Její mladý majitel se totiž víc než o obchody stará o kabaretní zpěvačku Mici Angoru. Popelec vtrhne do podniku jako vichřice s pevným úmyslem uvést vše do naprostého pořádku za každou cenu. Mimo jiné oznámí panu Zlatníkovi, že se musí oženit s Astou, dcerou bohatého konzula Wielanda. Ta se sice nebrání sňatku s mužem, který jí byl poněkud nezvyklým způsobem vybrán, ale chce se přesvědčit, jaký je. Domluví se s dívkou ucházející se u Zlatníka o místo sekretářky, aby se mohla s budoucím manželem co nejlépe seznámit. A Popelec se pouští do boje s Mici Angorou, která se nehodlá vzdát snadného života z peněz Zlatníkovy firmy. (TV Nova)

(více)

Recenze (182)

Véronique 

všechny recenze uživatele

Jedna z nejlepších Burianových komedií. Tak moc ještě připomíná starší éru němého filmu, některá gesta herců jsou nadbytečná. Přesto má film své nezaměnitelné kouzlo již od samého počátku, kdy poznáváme poctivého Popelce Hadimršku ve své domovině, malé české vesničce. Tam ho zastihne příkaz z vyšších míst, aby se odebral do města a zkrotil rodinným majetkem rozhazujícího mladého majitele gramofonové společnosti... Hadimrška se tak zaplétá do spletence vztahů, který nemůže skončit jinak, než komicky:) Velmi povedený je šlágr "To neznáte Hadimršku", který provází celý film a dotváří už tak příjemnou atmosféru filmu. Na plátně se objevuje celá škála tehdejší herecké špičky, což plně dokazují v mnoha nezapomenutelných scénkách. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších českých filmů z prvního období zvukového filmu u nás je zajímavý z více zorných úhlů. Pomineme-li špičkové herecké výkony značné části protagonistů (Plachta, Burian, Marvan, Šlégl, Fiala), projevuje se ve valné části děje výrazně jevištní herectví příznačné pro lidové prostředí Burianova divadla (platí to zejména pro scény a výstupy v Angořině vile, zlomkově jsou zachyceny i některé projevy burianovského podbízení a proslulého přihrávání ostatních herců svému hereckému řediteli a šéfovi). Neobvyklé jsou i retrospektivy a vcelku slušně zvládnuté náběhy na parodování sladkobolných příběhů rodokapsu, braku a červené knihovny právě tak jako snaha představit Buriana jako chlapce. Honičková scéna, prvoplánově inspirovaná americkou groteskou němé éry, jen dále dotváří poměrně členitý půdorys scénáře i režie filmu. Připočteme-li k tomu dobově nadprůměrný scénář, úspěšnou Lamačovu snahu o vytvoření souvislého příběhu a ne jen volně navázaného řetězce kabaretních skečů (tak dopadl např. Honzlův a V+W PUDR A BENZÍN) i organicky včleněné reminiscence bouřlivě nastupující hospodářské krize (s dokumentárně zajímavou vězeňskou scénou), objevuje se jeden z nejpřesvědčivějších a nesporně nejzdařilejších Burianových filmů. Tato kvalita je současně špičkou celé tehdejší české kinematografie československého období české státnosti. ()

Reklama

pipapa 

všechny recenze uživatele

Burianova komika (slovní i mimická) se rozpadá na dvě části: na komiku fenomenální a na komiku úpadkovou, povrchní a trapnou, doslova nesnesitelnou. Komický fenomén Burian totiž chtě nechtě potřeboval mít nad sebou silnou režisérovu ruku (což pravděpodobně připouštěl jen ojediněle + potom na stará kolena v nových podmínkách ve svých posledních filmech), aby se nepropadal do titěrných, slaboduchých, doslova odporných improvizací. Do takového improvizačního transu se umělec propadal pravděpodobně pod vlivem svého vysokého sebevědomí o své komediální dokonalosti nebo současně i pod vlivem jakýchsi "stimulujících látek". Některé momenty např. v této komedii vypadají v onom směru velmi podezřele...Legendě našeho, a nakonec i světového, kina nechci vůbec ubírat na jeho legendárnosti a jeho hereckých kvalitách, naopak, ale je třeba kriticky přiznat, že skvělý komik-Burian se často propadal svojí přepísklou/nekontrolovanou komediální improvizací na úroveń laciného spíše-k-pláči šaška. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

V tomhle filmu zazní takové hlášky, kterými vás Vlasta Burian dokáže naprosto odrovnat. On měl neskutečný dar podávat i ty nejšílenější hlášky naprosto bezprostředně, jako kdyby improvizoval. Je naprosté potěšení ho sledovat a jen čekat, s čím dalším ještě přijde. Příběh není špatný, jen ten konec je takový nijaký. ()

dubinak 

všechny recenze uživatele

Moc filmů s Burianem jsem zatím neviděla, ale pamatuju si, že u Hadimršky jsem už vždycky jako malinká vydržela sedět a zpívat si tu kabaretní písničku. Nesmírně ráda na tento film vzpomínám a několik legendárních scén už asi nikdy nezapomenu. Budu muset pár Burianových fillmů rychle dohonit, protože ten jeho strejčkovský hlásek mě nikdy neomrzí. Navíc je celý příběh prostě pekelně vtipný a nechápu, jak se tohle někomu může nelíbit. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (5)

  • Předválečnému kabrioletu Tatra T57a se přezdívá hadimrška. Proslavila se totiž právě v tomto filmu. Jezdí v něm revident Popelec Hadimrška (Vlasta Burian). (Stegman)
  • Ve filmu zazněla píseň s názvem „Píseň psacího stroje“, ke které složili hudbu Jára Beneš, Ferry Gyulai, Jan Stark, text písně napsali Jaroslav Mottl, Fráňa Vodička a nazpívali ji Marie Grossová a Lída Theimerová. Dále zazní píseň „Mne koupali co děcko v horké lázni“, ke které hudbu složili Jára Beneš a Bedřich Kerten, text písně napsali Jaroslav Mottl, Fráňa Vodička a nazpíval ji Vlasta Burian. Také zde zazní píseň „Růžové psaníčko“, ke které hudbu složil Jára Beneš a text písně napsali Emanuel Brožík a Fráňa Vodička. (GASTON73)

Reklama

Reklama