Nymph()maniac: Volume II
Nymph()maniac 2
Nymphomaniac - Volume 2
Nymph()maniac: Volume 2
Nymfomanka II.
Nymph()maniac: Volume 2
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark (více)Obsahy(1)
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
(více)Recenze (560)
Komediální část jsme nechali za sebou a začíná ta smutná. Takže divák se nebaví, ale pořád je zvědavý. Sado maso choutky tu jsou, ale jsou činem zoufalství ne chtíče a ta propíraná kontroverze se tím tak nějak maže. Život Fido rozhodně stál za vyprávění a opravdu se mi líbila scéna se stromem. Co je ale nechutnou fackou všemu vyprávěnému je konec, který ničí jakous takous katarzi a nešokuje, spíš znechucuje. Působí dost násilně. Nebo nedotáhnuté linie s Jamie Bellem nebo Willemem Dafoe. Jsou dílem Larsovým nebo cenzorským? Škoda, snad režisérská verze bude dávat větší smysl. Hey Joe. ()
(2x) Po pěti a půl hodinách prožitých s reprízou obou dílů řadím Nymfomanku mezi své nejoblíbenější zážitkové filmy. Ona je to prostě skutečně velmi zábavná selanka. Z toho střídání herců ve stejných rolích mám pocit jako z Buñuela, však oni se nejen v tomto směru s von Trierem velmi potkávají. Oba beztak tvoří jen pro to, aby si ze všech a všeho udělali srandu a to je mi sympatické. Na poprvé jsem se sice tolik nepotěšila jinak žánrově vyznívajícím druhým dílem, oproti velmi volnomyšlenkářskému začátku, nicméně režisérská verze tuto negaci hází cele za hlavu. Nového materiálu k vidění je tu až hodina a toto logicky přináší nový pohled jak na celek, tak na druhou polovinu této černohumorné záležitosti. Zdánlivě podivné myšlenky a poselství ze zkrácené verze získávají svou přirozenou argumentaci a své logické místo v ději. Zejména si cením celé linie o potratu, která dotváří postavu Joe naprosto geniálně. Na druhou stranu jsem doufala ve větší množství nového z kapitoly Fido, ale tam už zřejmě nechtěl jít dál ani Lars. Škoda. ()
180 minut dobře obsazeného erotického eposu. Platí totéž, co jsem napsal k první části, ta druhá má však ještě o půl hodiny více. Vesměs mě zaujaly obě poloviny stejně a z kina jsem si odnesl i něco jiného, než jen občas znechucený pohled (těch extrémně exentrických scén je tu hromada - potrat, negři) a donutilo mě o to přemýšlet. Pod povrchním pornem se totiž skrývá příběh, který má co povědět a nabídnout ostatním nějaké východisko...80%...[23.9.2014_Cinestar_Černý most] ()
Šmakocinka. ()
Zhlédnuta DC (180minutová) verze. Víte, vedle kterého filmu vypadá snímek Nymph()maniac jako poměrná fajn a veselý film? Vedle jeho pokračování… Nymph()maniac: Volume II je hodně, hodně, hodně temné pokračování ne zrovna veselého příběhu jisté Joe, jejíž život je ovládán nymfomanií. Tentokrát to ale Lars posouvá ještě o pár stupínků výš, což některé slabší povahy opravdu nemusí vydýchat (všichni, kdo viděli prodlouženou verzi ví, o které scéně mluvím) a ukazuje nám něco, na co se opravdu hodně těžce dívá. Ale i to tam prostě patří. A to hodně oceňuju na Larsovi, že když se ponoří do jednoho tématu, tak nám ukáže prakticky vše, co lze, byť některé věci prostě nejsou příjemné na pohled. Neumím říct, který díl se mi "líbil" více, protože já, až si někdy za hodně dlouho dobu budu chtít tuhle specifickou záležitost připomenout, tak si budu muset pustit oba díly hned po sobě, protože já tyto filmy vnímám jako jeden hodně komplexní příběh o člověku, který není nutně tak zlý, jak vypadá. Věřím, že za takových 10 let v těchto filmech najdu ještě více, než jsem v nich našel teď a takovéhle filmy zkrátka a jednoduše mám rád, byť a musím to znova napsat, nemusí být zrovna příjemné na pohled. 100 %. ()
Pokiaľ bola prvá časť venovaná vyslovene sexuálnym zážitkom, tá druhá sa zameriava na rôzne sexuálne úchylky, praktiky a uspokojenie s tým spojené. Trier sa mi v porovnaní s predošlými "geniálnymi" snímkami (Melancholia, Antichrist) jednoducho netrafil do vkusu. Tento film je venovaný prevažne užšej skupinke divákov a milovníkom tohto "umelca". Napr. taký "Antichrist", ktorý mal taktiež "skrytý" sexuálny podtón, disponoval väčšími grádmi a "útokmi" na psychiku ako toto "čudo". Nymfomanka (2) na mňa pôsobila ešte viac antivzrušujúco a antisexuálne ako jednotka. Zhrnul by som to tak, že pri tomto snímku by sa mi nepostavil, ani keby mi ho žongľuje samotná Beyonce. ()
Dvojka srazila jedničku na kolena a zlomila jí vaz!! Bohužel. Celkem od začátku bylo jasné, že si chce Trier foukat své bolístky a vyrovnává se s tím, s čím se mu zatím nepodařilo vyrovnat v předchozích filmech. Opět hledat a nalezl svého idiota, opět ukázal zvrácenost prý milostného vztahu, zase prolamoval vlny spolu s antikristem, znovu filosofoval o životě a náboženství, použil všechny možné sexuální deviace i náboženské rituály a symboly, aby nám odhalil svou bolavou duši. Ani ne tak v touze po svém vlastním uzdravení, ale abychom hořekovali spolu s ním. Je mi líto. Je mi ho líto. ()
Oproti jedničce slabší, více sadistické a méně sexu. Navíc mladá herečka v prvním díle a na začátku tohoto byla alespoň sympatická, naopak ta druhá, starší, se mi vůbec nelíbila. ()
2.) Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Mé obavy se vyplnily. Charlotte Gainsbourg se svlékla. ()
"Byla jste lidská bytost, která se domáhá svého práva, a víc než to, byla jste žena, která se domáhá svého práva. Dá se tím všechno omluvit? Kdyby šli dva muži chodbičkou vlaku a dívali se po ženách, myslíte, že by se nad tím někdo pozastavil? Nebo kdyby nějaký muž vedl takový život jako vy? A příběh paní H. by byl navýsost banální, kdybyste byla muž, a ten, koho byste dobývala, by byla žena. Když muž z touhy opouští děti, jen nad tím pokrčíme rameny, ale jako žena na sebe musíte vzít břímě viny, které se z vás nikdy nesejme. [...] Bránila jste se proti mužskému pohlaví, které utlačuje a mrzačí a zabíjí vás a miliardy žen ve jménu náboženství, etiky a bůhví čeho."_____ Kdyby výše uvedené bylo zobrazeno autenticky, kdyby Trier byl trpělivý pozorovatel a nikoli prvoplánový provokatér, nebyla by Nymfomanka pouhým konstruktem, který nakonec podvrací samotný záměr. Trier hájí ženu, která je pro něj jen abstraktní ideou. Postavy jsou teze, které v zásadě utvářejí film jako života zhusta zbavenou intelektuální hru na interpretaci. Nymfomanka je na jednu stranu sofistikovaná, na druhou stranu neuvěřitelně povrchní. Jistě, někdy i protest samotný může mít svoji sílu a můžu si myslet, že by Trier s Flaubertem prohlásil "Joe jsem já", jenže na rozdíl od Flauberta je Trier příliš uzavřen v slonovinové věži své hlavy a Nymfomanka tudíž zůstane jen nabubřelým ozvukem jeho ega. I postmoderna se musí nakonec kořit životu. Komentovat jednotlivé pasáže (a že právě o ty má jít!) včetně logicky uzavřeného závěru (Joe je symbol totální svobody) je zcela zbytečné. Neříkají totiž v zásadě vůbec nic. A pokud ano, pak je to natolik zbastardizováno, že dám raději přednost jinému umělci s vyzrálou vizí, který nemá potřebu si před divákem stále na něco hrát. ()
Po výbornej jednotke sa dvojka stala klasickým filmom svojho režiséra. Je nudná, psychopatická a ku koncu nechcene smiešna navyše so zvratmi ako z dielne Kurta Wimmera alebo Skipa Woodsa. Oficiálne tieto filmy nazývam" Nudná pózerská artová ko****na" a mám chuť zapáliť všetky kinokluby na svete a fanúšikov Von Triera ubiť palicou ()
Druhý díl si to jede na stejné vlně jako předešlý. Zcela určitě by mohly být díly spojeny v jeden film, ubrat na stopáži a pak by se jednalo o koukatelnější podívanou. Nechal bych z tohoto dílu určitě lžičkovou scénu. Na druhou strany reklamní řeči o opravdových orgasmech bych bral trošku s rezervou. Zase tolik šokující to není a hranice mezi filmem a pornem nadále zůstává poměrně zřetelná. Tenhle film ji určitě neprobořil, i když místy odvaha nechybí. Pro mě film na jedno podívání a je docela možné že se s Larsem budeme do budoucna spíše míjet než potkávat. 50% ()
Nevyrovnaný film (oba díly vnímám jako jedno dílo a proto jsem se podíval vkuse, na "režisérův sestřih"). Připadlo mi to celé lajdácké, levné, na druhou stranu ale ne otravné, a fakt, že mě to udrželo při vnímavosti přes pět hodin, přestože jsem ležel velmi pohodlně v posteli a vypil asi tři piva, něco znamená. Když přemýšlím, co mi ten film vlastně dal, nenapadá mě nic. Všechny ty kecy mezi Joe a Seligmanem jsou tak zjednodušující nebo rovnou banální, a v rámci jednotlivých charakterů obou postav navzájem si odporující, že mě nakonec nepřekvapil ani ten slovutný "nečekaný" závěr. Jakkoli tedy na Nymfomance nemůžu najít nic filmařsky fascinujícího ani ideově hodnotného, nejsem čerstvě po shlédnutí schopný film nějak globálněji zavrhnout, a to především asi kvůli pocitu, že prostě nemám klíč a ten film mi není určen, nedochází mi skoro nic, komunikace neprobíhá, ale cítím, že Trier tomu pomyslnému správnému cílovému diváku něco hodnotného říká. Ale vlastně nevim. // Ještě nesouvisle pár dojmů: Epizoda s Umou Thurman, označovaná mnohými z mých známých za nejlepší, se mě nijak nedotkla. Všechny obrazy s otcem mi připadly trochu malickovské v tom pejorativním slova smyslu. A co celá ta epizoda s jeho umíráním? - nečekal jsem, že se po Pialatově Otevřené hubě dá na to téma natočit něco tak nevyužitého. Dojem nevyužitosti i u epizody, která filmařsky funguje nejlíp - utíkání od dítěte k sadistovi. Potrat provedený vlastnoručně, navíc levou zadní, mi přijde technicky nemožný. Vydírání "pedofila" scenáristicky silně nedotažené. Scéna se lžičkami ze všech zdaleka nejlacinější. Střídání herců různých věků vůbec nefungovalo a ve spojení s ostatními zcizujícími efekty už bylo moc, filmová iluze takřka nenastávala a pornozáběry tomu nepomáhaly (film by se bez nich podle mě docela dobře úplně obešel). Úplně nejvíc přeobsazením za pochodu utrpěla postava Jeromeho, při jeho posledním setkání s Joe pocitově vůbec nevnímám, že je to tatáž postava, jako ve scénách točených s LaBeoufem. Je-li to vše tak proto, že je Nymfomanka jakýmsi meta-filmem (viz. zde Adam Bernau), je to pro mě meta-film nepovedený, zvlášť když si vzpomenu, co už koncem 60. let točil Alexander Kluge. Kdybych to viděl v kině, tzn. kdybych za to zaplatil, asi bych byl rozladěný víc. ()
Zatímco první část byla ještě jakousi sondou do psychiky nymfomanky a ukazoval zajímavé pasáže z jejího života, přičemž dokázal diváka zaujmout příběhem jako takovým a nejen sexuálními akty, druhá část mi přišla už zbytečně ujetá, perverzní, nechutná a bez invence v oblasti příběhu. Jako kdyby Trier už moc tlačil na pilu a chtěl tam natlačit vše, co se mu honilo v představách. Samozřejmě na úkor děje. Zejména pak samotný závěr absolutně pohřbil už i tak výrazně snížený dojem z filmu. 2* za herecké výkony a technickou stránku snímku. ()
Trierovo nejlepší filmové dílo.! ()
To, čo jednotka snubne a citlivo rozbehla, dvojka zničila a pochovala. Symboliku vystriedala explicitnosť, citlivo budovaný vzťah, ktorý prinášal zmysel a uvoľnenie celému filmu sa úplne scenáristicky pokrivil, až natoľko, že sa ma miestami zmocňoval pocit, že ani sám režisér nevie kam to celé smerovať. Ku koncu mu už isto z pretlaku negatívnych emócií zbujneli aj posledné deštruktívne pudy "sebazáchovy". Skrátka spackaná práca, ktorá nie je psychologická, ale psychopatická a koniec hovorí o tom, aká tenká vie byť hranica medzi umením a brakom. ()
Sexuální úchylky, co se nestihly v jedničce, najdete tady ()
Part II a já jsme se minuly asi jako se (intelektuálně) míjela Joe se Seligmanem. ()
Tak po neslané a nemastné jedničce musím říct, že druhá část mě oslovila více, vážné vyprávění příběhu bylo zajímavější. Každopádně k absolutnímu hodnocení to má daleko. ()
"Druhá" Nymfomanka pokračuje v trende, ktorý nastolila prvá a ešte otvorenejšie vedie diváka k premýšľaniu nad tým, či a čo konkrétne si má z nej vlastne vziať. Úvaha nad myšlienkovou hodnotou sa pod náporom prívalu bezvýznamných slov a uštipačných pomrknutí na diváka vytráca. Otázkou je, či tam nejaká skutočná myšlienková hodnota (Trier pri tomto slovnom spojení v kontexte svojho filmu musí prskať od smiechu) vôbec bola, ale to je nepodstatné. Oveľa dôležitejšie je, ako neustále formou bumerangu vracia smerom k nám výstrahu nad zbytočnosťou hľadania nejakého jasného zmyslu a významu, čím sa elegantne otáča smerom k súčasnému filmu a vraví: "Ste si istí, že ho tie ostatné filmy majú?". Nebudem sa nad tým ďalej pozastavovať. V komentári k "prvej" Nymfomanke som nespomenul dve veci, takže nasledovné sa vzťahuje na obe časti. Tou prvou je násilná montáž, ktorá absurdne urýchľuje niektoré scény a bez prestania opäť evokuje úvodné titulky "Toto je zostrihaná a cenzurovaná verzia". Došiel som k presvedčeniu, že je tento výrok klamlivý; neverím, že Trier svoj film prenechal strihačom mimo jeho dosahu a nechal si tak ujsť možnosť podporiť svoju reklamnú kampaň pri úspešnom opätovnom vyvolaní dojmu, že toto ešte zďaleka nie je o, na čo sme čakali a prinesie nám to až predĺžená verzia (na ktorú si s chuťou počkám, aby som sa presvedčil, že to tak nie je). Podruhé, dogma 95 a Trier. Dobre vieme, že dogmu LVT porušil už dávno, ale vo svojej voľnej trilógii a Nymfomanke predovšetkým dohnal túto skutočnosť až na úroveň kopania do mŕtvoly nielen formálnymi rozdielmi medzi jednotlivými kapitolami (najzreteľnejšie sa to dá pozorovať na čiernobielom Delirium a záverečnom zrnitom The Gun), ale hlavne dvojicou efektových scén (pád do rieky/ kníh, prvý orgazmus). Ale späť k druhej časti: temporytmus zostáva zachovaný, avšak štýl rozprávania naberá temnejšie tóny, je mrazivejší a násilnejší aj smerom k stráviteľnosti pre obyčajného diváka (nadstavba v podobe početných odkazov a prepojení s Antikristom, ktorého jedna scéna priamo cituje, čím mi v neblahom očakávaní vyvolala zimomriavky, volá po znalosti staršieho filmu pre pochopenie toho nového). Vyniká v jednotlivostiach a výbuchoch smiechu pri konkrétnych scénach (černosi, úchylák Jean-Marc Barr ako utajovaný pedofil), ale ako celok je roztrieštenejší, čím ešte viac volá po spojení do jedného filmu a navrátení do pôvodného stavu, v akom prišiel na svet. Vlastne pôsobí ešte vykonštruovanejšie ako "jednotka" a nie som si istý, či je to lepšie alebo horšie s ohľadom na režisérsky zámer; finále síce zodpovedá vývoju motivácie a konečného rozhodnutia hrdinky, ale nie je úplne kóšer. Na druhú stranu, všetko funguje perfektne a väčšina úskalí a chybičiek spočíva len a len v orezanosti a rozdelení materiálu do dvoch častí. Pre samostatnú Nymfomanku č.2 teda platí verdikt 90%. Pre Nymfomanku ako neoddiskutovateľný celok, v ktorom jedna časť nedokáže fungovať bez druhej, je verdikt 100%. ////////// Director's Cut (dvojpremiéra 18.10.2014): 100% Predĺžená verzia narozdiel od umocnenia doznievania a explicitnejších záberov v prvej časti prináša "dvojka" vo fenomenálnom zostrihu úplne nové vrstvy, línie, motívy a významové roviny príbehu. Neporovnateľne prepracovanejšie psychológia, vzťahy, nové zakomponované mikrorozprávania, dlhé jednozáberovky, jedna extrémne fyzicky surová pasáž a geniálna divácka masáž. Umocnenie pasáží len so zvukovou stopou bez obrazu, trochu odlišne vyznievajúci záver a jeden nepatrný scudzovací efekt, ktorý všetko mierne prevracia naruby :-) Neporovnateľne lepšie ako skrátené kinoverzia a prvá časť. () (méně) (více)