Nymph()maniac: Volume II
Nymph()maniac 2
Nymphomaniac - Volume 2
Nymph()maniac: Volume 2
Nymfomanka II.
Nymph()maniac: Volume 2
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark (více)Obsahy(1)
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
(více)Recenze (560)
Jen info úvodem: viděl jsem obě části hned po sobě, proto hodnotím a komentuji Nymfomanku jako jeden film. Nymfomanka je jeden velký producentský podvod na diváka! Jednak je film uměle rozdělen do dvou částí jenom z toho důvodu, aby z nás kina vytáhla více peněz, přitom ani jedna část jako samostatný film podle mě nemůže nefungovat. Další producentskou fackou do tváře je hned úvodní titulek, kdy nám sdělují, že se jedná o zkrácenou verzi, na jejímž prostříhání se nepodílel Lars von Trier, což člověka taky dost naštve (ve filmu jsou navíc dva nebo tři opravdu nepovedené střihy, které vypovídají o kvalitách „cenzora“). No a pak ještě ta mediální masáž… Ale tu už nebudu rozvádět. To by bylo ovšem co se negativ týče asi vše. Holt když někdo natočí tolik kvalitního materiálu, jako Lars, tak mu to nedokáží pokazit ani šibalští producenti. Lars von Trier prostě stvořil Nymfomanku, film plný sexu, přičemž o sex v něm vlastně vůbec nejde. Film, který se rozhodně všem líbit nebude a ani nemůže, dokonce bych tipnul že těch, kterým se líbit bude, bude menšina. Já jsem si ovšem vyprávění Joe užil a Seligmanovy paralely byly skvělé! Také mě bavily Larsovy „odkazy“ na jeho starší filmy. Našel jsem zatím tři, třeba při dalším zhlédnutí objevím další (Antikrist – lezoucí dítě, Dogville – parkování auta, Království – vstup do nemocnice). Moc se těším na directors cut a tajně doufám, že půjde také do kin! Film bych doporučil hlavně těm, kteří ví, co od Larse von Triera můžou čekat a nejdou na film jen kvůli názvu. Závěrem bych ještě podotkl, že takto plný Světozor jsem ještě neviděl… ()
Samostatně obě části vůbec nefungují, je nutno je vidět najednou, hodnocení tedy reflektuje projekci obou částí. ()
Tier uchopil celý tento film nešťastně. Každý znalý člověk ví, že nymfomanie je především problém psychického charakteru. Člověk, v tomto případě žena, využívá sexuálního uspokojení k uvolňování vnitřního napětí, které je způsobeno depresí, úzkostnými poruchami příp. patologií osobnosti. V žádném případě nejde o uspokojování přirozených biologických potřeb. To je v přímém rozporu s vyzněním filmu, který prezentuje víceméně zdravě uvažující ženu, která má jediný problém. A tímto problémem není nic jiného, než, nebojím se použít ro slovo (Pane redaktore. Víte, co je to PASY?) KUNDA. Ano je to skutečně její kunda. Kunda, která je stavěná na úroveň náboženství, je zdrojem perverzí a neřesti, závislosti a zločinu, je satanem co zabíjí boha. A aby to bylo divákovi vše dostatečně jasné, jsou mu tyto Trierovi pochybné vize tlumočeny skrze spoluvypravěče Seligmana. Tím navíc drze a povýšeně degraduje diváka na hlupáka, který potřebuje berličku, aby pochopil režisérova génia. Toto všechno jsou pro mě věci, které film naprosto zabíjí. To ostatní o čem se mluví, jako obscénní násilné scény, dlouhé záběry na píču a ptáky nejrůznějších tvarů a velikostí, přemrštěná stopáž a kecy o ničem, to jsou jen věci, které činí film ještě více nudným a protivným. Nejsou ale tím stěžejním problémem. Jedinou věc na filmu oceňuji. Tou je jeho závěr. Ten má alespoň myšlenkovou pointu. Celý film ale nezachrání. 40% ()
Druhá polovina Nymfomanky už patří Charlotte Gainsbourg, přičemž přestává být jakkoliv zábavným filmem, protože na hlavní hrdinku nemilosrdně doléhají následky závislosti (na sexu). Dávám to úmyslně do závorky, protože to, co se zde odehrává, se dá bezproblému srvonat s dramaty na téma chlastu nebo fetu. Jestli jsem si stěžoval na zklamání ze strany LvT díky absenci wtf aspektu v prvním díle, zde si myslím, že by se hlavně ve vyústění daleko více slušelo přitlačit na pilu. Pasáž s vymahačstvím, stejně jako úplně poslední scéna, mi přišla scénáristicky laciná, resp. děsně čitelná. Dvojka je o dost slabší polovinou, což je teda škoda, když už je člověk nucen vydžet takovou stopáž. I přes to ale zopakuju poslední větu z komentáře jedničky, kdy hodnotím Nymfomaknu jako celek - "Za sebe musím říct, že byť mě v obecné rovině LvT vzhledem ke svému standardu wtf filmařiny zklamal, tak jsem nikdy o nymfomanii a jejích conditions&consequences nepřemýšlel, což pro mne učinilo film na toto téma zajímavým a stravitelným." Za druhý díl 60%, celkově hraničních 70%. ()
Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia. ()
Trochu méně komediální a zároveň ostře řezající než část první, zato s větším důrazem na psychologii,, tradiční vyprávění, a... Trierovo frenetické sebeodkazování. Kdo ho nezná, je ztracen, tápe, trpí, a nudí se. Kdo ho zná, nadšením hopká na sedačce. Velice potěšila SM část, rozkošné a přitom vzhledem k tématu velmi příčetně a hloubavě podané. Viděno dva měsíce po první části, těším se tedy na kompletní a necenzurovaný celek. ()
Podobný kompost ako jednotka. Len tu bola ešte väčšia nuda, väčšie množstvo rádoby inteligentných kecov o otupelej kikine a menej botaniky, čo je na škodu, pretože tá bola na filme najzaujímavejšia. Na druhú stranu musím uznať, že posledné tri minúty boli vskutku vypointované, to sa ctihodnému umelcovi Trierovi podarilo. Len som si nie istý, či tie posledné minúty stoja za to utrpenie tých predchádzajúcich 120 minút. Z mojej strany je to pravdepodobne posledná bodka za Trierovou tvorbou. Ja tej jeho hrozne inteligentnej, artovo-umeleckej tvorbe najvyššieho rangu proste nerozumiem. To je iba pre vyvolených a osvietených hlbokým a náročným artovým poznaním. Asi som na to proste blbý :). 30/100 ()
hajzl! /// Ale po pořádku: Vyjdu-li z axiómu, že podpětihvězdičkový Trierův film je nerealizovatelný, tak Nymfomanička vol. II neexistuje. Banálnost navázání na nabuzující závěr prvního dílu, jakož i neopodstatněnou rozvleklost a fádnost zbývajících kapitol (jakkoli jsou samy o sobě hezky řešené) nedovedu nasadit na žádné apologetické kopyto. Téměř vše je tu přebytečné, jsme pouze zdlouhavě vedeni nějakým dejme tomu vývojem k nutnému vyvrcholení. A má-li i toto být součástí hry, pak smutně konstatuji, že tady už to Mistr překombinoval, ani poukaz na žánrohravost nepomáhá. K absenci páté hvězdičky přispívá i těch několik okatých momentů, v nichž sečtělý moudrý Seligman, projevující dosud mimořádné pochopení, stává se najednou nedůvtipným reprezentantem konvenčních „nezpochybnitelností“, a to pouze proto, aby mohla Joe deklamovat Trierovy jakoby kontroverzní protinázory (z nichž ty na téma „politická korektnost“ jsou běžné a konec konců s nimi lze souhlasit, zatímco u její řeči o údělu pedofila si ani neumím představit, že by s ní rozumný člověk nesouhlasil). A opět- jestli je i toto součástí hry s divákem (jakože asi je), tak už to prostě nezabírá. Dále něco, co se týká spíš celku obou dílů: od začátku (a velmi dlouho) nic nenasvědčuje tomu, že bychom měli něco do činění s nymfománií ve smyslu lékařsky diagnostikovatelné patologicky zvýšené potřeby sexuálního ukojení, ale někdy během filmu se najednou začíná pracovat se samozřejmým předpokladem, že tomu tak od začátku je. Čímž je vyčerpáno vše, co mělo nebo mohlo mít vliv na tak nízké hodnocení z mé strany, nepočítám-li ta asi tři (celkem v obou dílech) místa, na nichž střihačovi fest ujely nůžky (taky záměr? - já už opravdu nevím, co si mám myslet). Dál SPOILERY: Pokud jde o pokračující opracovávání tématu, tak z detailů velmi zapůsobilo mylné vyhodnocení Mesaliny coby Marie (madona s děťátkem), které jsem provedl samozřejmě zrovna tak jako Joe – a (bez ohledu na to, jakou „rouhačskou“ funkci má kontext, v němž se tato postava objevuje) bylo dosti prekérním zjištěním, že domnělá madona je nejen klasickým pohanským motivem kdovíjakého modlářského kultu (na tom by ještě nic zvláštního nebylo), ale že jde prostě o dobové uctivé vyobrazení prachsprosté kurvy - císařovny. Celkem v intencích tematického obsahu celého dvojfilmu. Zpět k celku: V celém druhém díle, většinu jehož děje lze prostě odsunout (ano, třeba vztah s dítětem není bez významu a je podán dobře, ale poněkud se utápí v příslušné epizodě), je důležitý až závěr: předně celá skvence vyústění příběhu až k situaci, v níž Seligman Joe na začátku našel. Celý postup (od opuštění následnicí kvůli Jeromemu, přes neúspěšný pokus o jeho vraždu, až po obojí reakci) je nepatřičně zkratkovitý a postrádá jakoukoli logiku jednání. Tedy se opět chytám na Trierovu hru: ovšemže by bylo snadné, nasadit to celé na přesvědčivě rozpracovaný sledovatelný sled motivací, což ovšem tvůrce se smíchem odmítá a takto defektně nás přivádí k výsledným situacím a obrazům, o něž tu jde: logika děje (jednání) je provokativně nulová, nicméně výsledky, které vidíme, jsou dokonale adekvátním završením příběhu Joe, alespoň tak, jak nám je Trier doslovně ukazuje. No a teď to Seligmanovo finále: Žádný filmový tvůrce mě nikdy tak nenasral, jako Trier touto nechutnou podlostí. Ano, naprosté znechucení, škodolibé rozstřelení diváka, který byť by si i myslel, že vše prohlédl, přece je takto nakonec nachytán na švestkách. Nelze vůbec přijmout, že by tady šlo o nějaké prvoplánové „odhalení pokrytectví“ ve smyslu „podívejme na svatouška“. Takhle by Trier prostě klesnout nemohl a navíc: závěr postavu Seligmana nikoli „odhaluje“, nýbrž zcela popírá. O ono pokrytectví ovšemže jít můž, ale ne Seligmanovo - ten je zde jako postava prostě obětován v zájmu Trierových záměrů s divákem. Pollyjean sice v rozhovoru po zhlédnutí filmu navrhla hledat řešení přísně v logice jednání: museli bychom tedy předpokládat, že Joe či její vyprávění tak na něj zapůsobila, že se v něm během chvíle cosi zásadně zvrátilo (co samozřejmě mohlo být za roky skrytě nadrženo); jenže toto reálně možné vysvětlení je k ničemu ve filmu, nemáme-li pro něj sebemenší zjevnou oporu. Následný postřeh Pollyjean ovšem staví celou věc do jiného světla: Joe přece bezprostředně před tím „učinila rozhodnutí“ (vlastně díky Seligmanovi), že se svou nymfomaničností skoncuje, že od nynějška bude usilovat o jiný, o vlastní život (nebo jak to řekla). Došlo zde tedy k velikému a úplnému vyměnění poloh mezi ní a Seligmanem – jakoby na něj vložila své břemeno, jakoby on byl nakažen tím, jak ona byla jeho prostřednictvím očištěna. (Nemusím zdůrazňovat, že následné zastřelení a útěk (kam?) je každopádně zcela adekvátní.) Což je hezký výklad, ale proti tomu, co Trier se Seligmanem provedl, stejně bezmocný jako kterýkoli jiný. Kromě facky divákovi je to i facka pro Joe – opěrný bod, o nějž se vzepřela a – tohle? Je tedy vůbec nějaká cesta? Ano-li, tedy skutečně jen v samotě. Je tu ale ještě jiný úhal pohledu, který myslím nejspíš měl Trier na mysli, a který jsem si uvědomil až při pročítání recenze, v níž se samozřejmě předpokládá, že Seligman je po celou dobu zástupcem diváka Trierova filmu (i se svými výklady a analogiemi); sám jsem to pocítil jen po wtf scéně zapálení auta, na niž Seligman reaguje zcela v souladu s divákem, ale zpětně vidím tuto koncepci jako nepochybnou. Pak ovšem musíme přijmout, že Seligman zastupuje diváka i ve svém žalostném finále, čímž se ovšem celá věc stává zcela hodnověrnou. Ale aby to nebylo tak jednoduché, Arbiterův všímavý komentář k prvnímu dílu velmi nepříjemně upozorňuje na propriety Seligmanova bytu (návnada – muška visící nad postelí atd. atd.). Každopádně je ale otázka hodnověrnosti Seligmanova konce zcela podružná: Trier tím dovádí k dokonalosti to, o čem píšu v komentáři k prvnímu dílu. Suma: Hodnotím-li film Nymfomaniac vol. I-II pouze "jako takový", čisté tělo filmu, je to z dosud viděných trierovek (evropská trilogie, Prolomit vlny, Melancholia) film nejkonvenčnější a zároveň nejslabší, ač také pěkný. Ale o to tak docela nejde. Je to „metafilm“. Nikdy jsem nevěděl, co si mám představit za slovy „postmoderní film“, teď už to vím: Trierovu Nymfomaničku - pro mne, nevzdělaného, úplně nová komunikační úroveň, založená vlastně na vyčlenění různých možných poloh jak sdělnosti a bytnosti (tj. kvality?) díla, tak jeho přijímání divákem, jejichž fragmentace je spjata s opačným pohybem "defragmentace" (přiznané soubytí poloh, které jedna druhou popírají). A po závěru už jdou jenom titulky, divák je bezmocný. () (méně) (více)
...Naplň mi všechny díry... Samorost Lars von Trier a další z jeho filmů ke kterýmu je těžký napsat smysluplnější komentář. To se muší vidět... ()
Sklamané 4*. Bolo mi jasné, že väčšina toho Haló okolo Nymfomanky a už jej samotné žánrové zaradenie, je jedným z drsnejších vtípkov Larsovej fakeovej reklamnej kampane, ale skrátka som po jednotke čakal niečo iné. A čakať od Kapitoly 2 zmysluplné a (hlavne) vážne mienené zakončenie vynikajúceho prvého filmu, je blbosť, fail. Lars si tentokrát robil srandu, kde som očakával, že sa bude tváriť vážne. Ako fakt, reálne som si pár minút myslel, že pozerám na spin-off k Antichristovi .. A nakoniec nič, artové povzdychnutie a nezostane viac než () ()
Nečakaný prechod zo Stacy Martin na Charlotte Gainsbourg bol devastujúci ako kopačka do gulí ! ()
Takže k veci. Bez znalosti prechádzajúcich Larsových filmov nie je pochopenie vtipu filmu na plných sto percent možné. Nie je to však iba vtip, iba akési povzdychnutie nad tým, kam sa súčasný svetový film uberá a nakoľko hlboké sú metafory v ňom skutočne duchaplné. Nymfomanka totiž funguje na viacerých rovinách, kde sa bavíte tým, že neustále rozmýšlate, či máte nad danými prirovnaniamu skutočne premýšlať, alebo sa nimi baviť a nechať sa unášať príťažlivým príbehom. No oplatí sa jedno aj druhé, Trier si je totiž všetkým ako vždy istý a vie, komu film primárne servíruje (tentokrát ho však vďaka kampani uvidí omnoho viac divákov, takže mnohí budú krútiť hlavami). Oplatí sa rozmýšlať nad zábermi, kde počúvame nezrozumiteľný cudzí jazyk, nevidíme pritom hlavy, ale iba vtáky ich majiteľov. Nad odpornosťou otcovho utrpenia v nemocnici atď.. Pre mňa je však Nymfomanka príťažlivá svojou nejednoznačnosťou a interpretačnou otvorenosťou zobrazeného, čoho tu dosiahol Trier až Rašomonovským spôsobom. Takého prístupu som v jeho tvorbe svedkom ešte nebol. Vážne ste si istí, že ste videli to, čo ste videli? ()
Povídání mezi nymfomankou a sečtělým panicem opět pokračuje. Nese se celé v prakticky stejném duchu. Bylo velmi chytré film rozdělit, 4 hodiny povídání by nevydržel nikdo. Povídání je bohužel drtivou většinu stopáže až odporně nezáživné a jiskřička svitne jen místy a na krátkou dobu. Vlastně to celé působí jako velmi dlouhý vtip, jehož vtipná pointa následuje až po 4 hodinách v samotném závěru. Tam jsem se skutečně zasmál. To je vážně nutné, aby zdejším superuživatelům vysvětlil pan Lars von Trier, že kluci mají penis a holky vaginu? Po přečtení několika komentářů, které jsem nedovedl ani dočíst, se nemohu zbavit dojmu, že je tento film prožíván až nadbytečně. Film je v mých očích stejně marný jako jednička. Nymfomanka je až nepěkně přeceňovaný film. Přitom se jedná o obrovské nic v navoněném obalu. Šokující film není ani trošku, ale vzhledem k tomu, jak početné skupince diváků je situován, tak přehnaně šokující být ani nemůže. Opět hvězdička. ()
Musím uznat, že pokračování neboli část II. je rozhodně lepší a nabitější než jednička. Hlavní hrdinka už vynechává nudné části a dokonce dojde i k odhalení posluchače. Všechny části jejího příběhu jsou zajímavější a také je tam vidět víc toho, co divák očekává od snímku tohoto typu. Pár lidí v kině to dostalo do stavu vzrušení a někdo docílil i orgasmu, jak jsem si všimla. Rozhodně si zde každý najde své. Druhou část bych se rozhodně nebála někomu doporučit, na rozdíl od první. ()
Druhá část už mi přišla slabší. Je to zbytečně roztahané. Byla už taková vážnější a smutnější. Málo fórů. Ale například scéna s negrama mě pobavila. Její život se časem stal komplikovanější a už si neužívala tolik radosti. Taky jí přibyly starosti. To sado maso část byla docela síla. Místy jsem se opravdu nudil, samé kecání. Ani Stellan Skarsgård už neměl tolik těch svých přednášek. A konec mě docela nasral. "Nemůžete jim říkat negři." :D ()
Druhá časť Nymfomanky bola pre mňa bohužiaľ menším sklamaním. Narozdiel od jednotky bola omnoho násilnejšia, nezábavná a akási nejednotná. Prvú hodinu sa so všetkých síl usilovala držať na úrovni jednotky, ktorá bola naplnená množstvom krásnej symboliky prechádzajúcej do umenia a histórie a napriek všetkým činom hlavnej hrdinky ju dokázal divák pochopiť, ľutovať a vytvoriť si k Joe vzťah. Toto sa mi v Nymfomanke II už akosi nedarilo a v druhej polke som sa začala strácať v pointe. K tomu celku mi vôbec nepasovala kriminálna časť a najmä zvrat v závere (!!!) ?? Mala som pocit, že ani sám Trier si týmto koncom nebol celkom istý, na čo u neho nie som zvyknutá. Škoda. Každopádne som zvedavá, čím nás nabudúce prekvapí. ()
Režisérova ()nanie, dějství druhé. Ani pokračování ničím zvlášť nepřekvapilo a nešokovalo. Na tohle jsou zkrátka příznivci Larse von Triera zvyklí. Druhý díl mi seděl o něco více - hlavně tím, že se dostalo větší slovo starší Joe, resp. Charlotte Gainsbourg, která je prostě skvělou herečkou. ()
Dokonalé završení předchozích dvou filmů a odpověď na ně. Pokud v "Antikristovi" a v "Melancholii" Trier planě filozofoval o globálním světovém nebezpečí, "Nymfomankou" tyto otázky krásně vyřešil: největší hroznou pro lidstvo jsou zakomplexovaní egomaniaci. V životě i v umění. Pokud muž nemá co říct, měl by raději mlčet. Proč demonstrovat autorskou impotenci a bezradnost, je-li jeden normální? Prostě jsem postavám buď nevěřila nebo mě nezajímaly. Co je hůř? Je to potom dost smutné, sledovat zde komentáře studentů filmových věd, kteří v naprosté artové prázdnotě hledají souvislosti a mudrují tu o životě a o sexu, místo toho, aby se raději životu prakticky věnovali. Doufám, že někdy za deset let Trier konečně veřejně přizná, že krom matky a žen nejvíc na světě nesnáší dvě profesní skupiny: hereckou, u které chtěl zjistit, čeho jsou všeho lidé schopni před kamerou s vírou, že jde o umění .... a pak filmové kritiky, kteří ho výtečně pobavili pokaždé, když viděli v některém z jeho midcult vtipů (přeplněných vykrádáním velkých evropských režisérů) něco jako encyklopedii spirituality, odraz pravdy nebo hodnotný názor. Prostě nudný trapas a výsměch všem.. ()
Takže nakonec ne. Opět sice nechybí několik opravdu velmi silných momentů, ale tentokrát to nestačí, protože ještě víc pózy, ještě víc samoúčelných a vcelku vzato nudných provokací. A k tomu navíc pointa sice shyamalanovsky nečekaná, bohužel však zcela zbytečná, nelogická a shazující vše co film, a zejména skvělý Skarsgård, předchozí 4 hodiny budoval. Pokud to měla být závěrečná provokace, tak neprovokovala, jen zklamala. Celé to na mě tentokrát působilo ještě víc pozérsky, neupřímně a vypočítavě, než první díl. Nebylo těžké přečíst, co vlastně chce autor říct a rozluštit všechna sdělení o lidské přirozenosti, pokrytectví a zlu, spíše to nedokázalo zaujmout. Celkem vzato, zůstalo jen zajímavé téma, které bych si po vyházení všech samoúčelných režisérových exhibicí i většiny sexuálních scén, dovedl představit jako provokativní komorní divadelní hru s dialogem dvou lidí nahlížejících život odlišnými způsoby danými nejen jejich odlišnosti. Podrtženo, sečteno, Trierův 4 hodinový maraton nepohoršil, ale nudil. ()
Příliš mě nepřekvapuje, že si zde dvojka vysloužila o něco slabší hodnocení - v porovnání s jedničkou zde citelně ubylo vtipu i předchozí lehkosti. Člověk rozmlsaný z divácké vstřícnosti jedničky se tak může cítit poměrně zklamán. Podobné pocity dostihly i mě, ale trochu z jiného důvodu. Poměrně nepříjemně zaskočen jsem byl totiž přeobsazením herců v hlavních rolích, kteří svým "mladším verzím" vůbec nejsou podobní (Charlotte Gainsbourg vs. Stacy Martin & Michael Pas vs. Shia LaBeouf ) - u současných filmů, jejichž děj se odehrává na delším časovém prostoru, jsem zvyklý, že se se hercům spíše zesvětlí vlasy či digitálně přidá nějaká ta vráska, než že by si člověk musel náhle zvykat na jinou tvář, ale nechť, vlastně to není tak důležité. Osobně mi přijde, že tento film jde vlastně tak nějak obecně proti diváckým očekáváním a záměrně je bortí. Třeba v sekvenci s dvěma černochy by asi každý čekal, že bude svědkem toho, jak si trojice na plátně střihne sendvič - Trier namísto toho celou scénu přemění ve směšnou frašku, která vyzní do ztracena. Skoro jako na truc nejenom tomu, co divák čeká, ale téměř proti duchu celé jedničky - tam, kde jednička oslavovala nevázanou sexualitu a promiskuitní radovánky, přichází dvojka s neradostným líčením nejrůznějších problémů hlavní hrdinky: konflikty s kolegyněmi na pracovišti počínaje a třeba odřenými genitáliemi konče. Přesto si myslím, že je tento film s jedničkou zcela srovnatelný a kvalitativně rovnocenný. Ne vše mi tam úplně sedlo, ale nejenom díky překvapivému závěru jsem si uvědomil, že to je vážně velmi chytrý film, který inspiruje k celé řadě plodných zamyšlení. Osobně jsem například ocenil odvahu, s níž se Trier postavil nejenom za svou hrdinku, ale i za postavu pedofila, kterého Joe překvapivě přivede orálně k vyvrcholení. V dnešní době, která je honem na pedofily posedlá, to vnímám jako mimořádnou odvahu a možná nejvíc kontroverzní moment obou filmů, ačkoli jeho sdělení je po mém soudu zcela prosté a správné: pedofilní sexuální orientace je prokletí, které své nositele doživotně pronásleduje, a Trier vzdává hold těm, kteří se ovládnou a nikdy žádnému dítěti neublíží. Proti tomu přece nelze říct ani ň, pokrytecký diktát současné politické korektnosti ale dělá z tohoto téma tabu, o kterém se nemluví. Jednička i dvojka jsou jako jin a jang - pevně do sebe zaklesnuté, bez sebe nemyslitelné a tvořící dohromady jeden celek, který velice působivě a otevřeně ukazuje na nejrůznější skrytá zákoutí lidské sexuality, aniž by se uchyloval k samoúčelné explicitnosti. Je spíše paradoxní, že takto otevřený a odvážný film působí na diváky odkojené internetovým pornem v podstatě nesmírně cudně a náznakově. Přitom ve srovnání s filmy řekněme z 60. let působí obě části Nymfomanky naopak neslýchaně pornograficky, na čemž je jen vidět, jak záleží na použitém kontextu, ve kterém toto chcete hodnotit, a jak moc se současné vnímání sexu ve filmu posunulo. Může to ještě vůbec někam gradovat? chtělo by se ptát... Za mě osobně silné 4 hvězdy, doprovázené chutí vidět v brzké době oba filmy znovu. () (méně) (více)