Jasmíniny slzy

Jeanette udělala v životě dvě věci - změnila si jméno na romanticky znějící Jasmine a sbalila úspěšného podnikatele. To druhé jí zaručilo pohodlný život plný nákupů, radovánek a pocitu vlastní důležitosti. Společenský status byl pro ni vším a stvrzovala jej řadou nákladných rituálů. Jednoho dne se spolu s pádem manžela zhroutí dosavadní jistoty a chtělo by se napsat dostaví se vystřízlivění. Jenže ouha, Jasmine se rozhodla stáhnout do světa iluzí. Nevyhnutelným vpádům nepříjemné reality čelí hysterickými obrannými reakcemi. Se samozřejmostí sobě vlastní se rozhodne využít dobré vůle nevlastní sestry a nakvartýruje se k ní do bytu. Woody vlastně vyšel ze stejné modelové situace, jakou naaranžoval Tennessee Williams ve svém slavném dramatu Tramvaj do stanice Touha. Zamířil si to ale jinam a zmíněný titul určitě nekopíruje. Jasmíniny slzy se dají zjednodušeně vnímat jako přímočará kritika snobismu a zároveň jako parádní herecká kreace dvou velkých hereček. Vedle slavné Cate Blanchett se totiž výborně prosazuje neméně dobrá Sally Hawkins, která má navíc velký komediální potenciál. V druhé linii pak postava Jasmine funguje jako symbol zaslepenosti těch, co si odmítají přiznat, že doba se mění a jen velmi málo věcí se nemusí běhu času přizpůsobovat. Průmyslová odvětví, společenské třídy, státy, ba i celé civilizace se dostávají do Jasmíniny pozice a reagují stejně směšně nefunkčním způsobem jako ona. Jasmíniny slzy jsou spíš než dramatem komedií. Ovšem komedií hořkou a spíš než salvy smíchu vyvolávající zamyšlení. Celkový dojem: 85 %. (14.10.2013)

Trochu zklamání. Zpočátku z toho, že jsem nemohl najít nic, čemu bych se zasmál (ok, výhybka na drama a zlost tentokrát směrem k čsfd i imdb) a pak brzda a zpátečka někam mezi (nepříliš výrazná tragikomedie), poněvadž ani z hlediska druhého žánru mi Woody nic silnějšího nenabídl. A po delší době se mi bohužel stalo, že jsem ve filmu rukopis svého oblíbence příliš necítil a místo (obvyklého) hledání skrytých hlášek či třeba užívání si vypilovaných dialogů se mé divácké oko zaměřilo takřka zcela na hlavní hrdinku, a že bylo na co koukat, poněvadž Cate ji zahrála naprosto skvěle. Celkově to vidím na lepší 3*, ale tak nějak doufám, že v příštím tvůrcově snímku si Woodyho osobitého stylu užiju (podstatně) víc. (26.01.2014)

Rozkládající se osobnost snoba zapáchá úplně stejně jako rozkládající se osobnost člověka z nižších společenských vrstev, jen se na ten proces kvůli hřejivému pocitu zadostiučinění lépe kouká.. Zkušený autor to pochopitelně ví, C.Blanchett překypuje nadáním v každém milimetru rozmazané oční linky, nicméně neurotickým sluncem zalitá Blue Jasmine je ten případ, kdy Allen, který štěká, nekouše. Maximálně připomene paradox při nahlížení na partnerský vztah, kdy se cyklicky řeší věčný rozpor mezí tím, co člověk má a na co si myslí, že má a přitom vždycky dostane jedině to, co si zaslouží.. (12.11.2015)

[imdb: 7.6/10] | me: Woody Allen to proste vie a Cate Blanchett je v tomto kúsku Oscarová. Výborná súhra režisérskeho a hereckého kumštu.Who do you have to sleep with around here to get a Stoli martini with a twist of lemon? (16.02.2014)

Do tkáně tohoto pozoruhodného filmu lze vložit více variant. Tou nejpodstatnější je však - vložíme-li do hry film samotný, odloučený od ostatního celku Allenova díla, dramatická duální studie charakteru parazita. Parazita, jehož tragédie se ozřejmuje postupně, záběr po záběru, retrospektiva po retrospektivě. Jeanette, která sebe samu přejmenovává na Jasmínu, je plně charakterizována už skvěle promyšlenou úvodní scénou. Sedíc v pohodlném křesle první třídy letadla, mluví - zdánlivě samozřejmě a uvolněně - o svém životě. Namísto okolí však zajímá jen jednu ženu: sebe samu. Zdánlivě retardovaná stařenka, čas od času konvenčně přikyvující Jasmíniným větám, ve skutečnosti vnímá jen barvu Jasmínina hlasu. Teprve při odchodu z letiště Jasmína zjišťuje skutečnou kvalitu stařenčina zájmu-nezájmu. Obdobně vyznívá i závěrečná scéna odchodu z Gingeřina bytu; stařenku plně nahrazuje sestřin partner-navrátilec. Mnohé naznačuje i křečovitost Jasmínina úsilí při hledání práce; kdysi talentovaná studentka antropologie se jen s obtížemi prodírá začátečnickým počítačovým kurzem (neobejde se přitom bez pomoci své mladší kolegyně) i nudnou prací v lékařské ordinaci. Arogantní nechuť připustit si definitivnost svého pádu z vrcholu společenské pyramidy, k níž nemálo sama přispěla a odcizila si tak svého adoptivního syna, prosvítá postupem času dílem stále zřetelněji. Nadměrné braní prášků a pobyt u "cvokaře" jen dokreslují skutečné kontury reality, v níž je nucena žít. Arogance postupně retarduje v křeč a zoufalství znovu psychóze propadající Jasmíniny vlastně nedospělé osobnosti. Modrá barva, symbolizující tento rozvrat, je nejvíce patrná na motivu písně MODRÝ MĚSÍC (duálnost kompozice můžeme spatřovat i v bipólu New York-San Francisco; obě intelektuální metropole Ameriky symbolizují v jednom případě zašlé bohatství, k němuž Ginger jen naivně vzhlíží, jsouc trpěným hostem, v případě druhémjejí srdečnost, s níž svou neblahou sestru přijímá, a úpadek, jemuž Jeanette-Jasmína nenávratně propadá). Určitou naději reprezentuje jen otevřený, nic nikomu nenapovídající nesentimentální syrový konec filmu. Už jen popis těchto scén i Allenova citlivá práce s retrospektivami naznačují, že vynikající výkony Blanchettové i Sally Hawkinsové by byly bez Allenovy režie nepředstavitelné. Jemností rukopisu i citlivým vedením herců a ponorem do sociální skutečnosti americké současnosti JASMÍNINY SLZY připomínají nejlepší díla italského neorealismu. (19.08.2013)

|| Scenár: Woody Allen | Hudba: Christopher Lennertz | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Štúdio: Gravier Productions | Rozpočet: 18 miliónov $ | Tržby: 95,004,871 $ || Tak Woody sa na staré kolená dočkal hviezdnej Blanchett do hlavnej roli. Scenár je vymazlený, dialógy skvostné. Príbeh smutný, na zamyslenie. Len málokrát mi toľko záleží na postavách, len málokedy tak fandím pre ich štastný osud. A oná katarzia u Woodyho nastane v Blue Jasmine práve preto, že mi ten očakávaný osud pre postavy nedaruje. 82% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (06.04.2014)

Sklaplo mi, zatrnulo a pořádně zamrazilo! Asi bych se měl Woodymu Allenovi omluvit za svůj výrok o tom, že jeho filmy byly v osmdesátkách úžasné, v devadesátkách inspirující, ale nyní jsou oficiálně trapné. Blue Jasmine je všechno, jen ne trapná nebo zbytečná položka v Allenově filmografii, která nevznikla čistě proto, aby dostála režisérovu obsedantnímu závazku co rok to film. (18.01.2014)

Cate Blanchettová by hrála i pod sedativy a zamčená sama ve sklepě, a pořád by trochu bylo proč se dívat. Tady kolem ní taky nebyl vybudovaný film - zůstalo u námětu a vzniklo pár dokola se točících skečů, stagnujících, repetitivních črt, bez posunu, bez děje, jen stále stejně ploše předvádějících informace z úvodní věty - mám sestru, žila si jako v bavlnce, pak o všechno přišla, teď je z ní troska, tak zůstane chvíli u mě, než se vzpamatuje. *** Nevzpamatuje se, na konci filmu je z ní ta samá zhroucenina jako na začátku. Ok, ale sarkastický závěr ještě dobrý film nedělá. I kdyby tématem filmu měla být ta statičnost, stagnace, plochost a neschopnost se vymanit a vzchopit, nic z toho se nesmí dostat za kameru, i na nudu musí být vzrušující se dívat, když ji dává zažít dobrý režisér - tady jako by to bylo právě naopak, tvůrci se motají v kruzích, zatímco Cate Blanchettová hraje tu bezradnou, chabých stébel se stále stejně chabě nechytající chudinku jako o život. Jen kvůli tomuhle ironickému momentu jsem zůstala až do konce, ale nebylo to lepší než odejít. *** Čím dál smutněji pozoruji poslední roky (nebo už dekády?) trvající bezradnost WA, který má svoje bezkonkurenční majstrštyky (i tak rozeseté mezi filmy spíše repetitivně zbytečnými) už hodně dávno za sebou, a s ubývajícím přehledem o svém, vespolném i vnějším životě, a tím pádem s ubývajícím vtipem, se utápí v dalším a dalším točení podobně neodpomožitelně jako titulní hrdinka ve svojí nanicovatosti. Prochází si pozdní zahleděností do mladých ženských, stárne do nové naivity a patosu, nechává sebou lomcovat plíživý smutek. Nic z toho nezúročuje jako svrchovaný tvůrce, je tím prostě vlečen a semílán (přesně, jak si mnohokrát na vrcholu kariéry vtipně prorokoval v nespočtu postav) a filmy podle toho vypadají. Je mi líto, že tím prochází, ale už pro úctu k těm filmům, které se mu kdysi tak výsostně a nezaměnitelně allenovsky povedly, nebudu na těchhle stařecky pomotaných, kde to občas dojemně zadoutná starou jiskrou, nic přehlížet. Asi už poslední etapa WA jako režiséra je tristní, každý nedozrává jako Bergman nebo Béla Tar, a já to pietně uznávám. (31.12.2013)

Slabé, velmi slabé. Ale pokud někomu stačí vidět Cate a nelineárně vyprávěný příběh...? Dejme tomu, na každý pád je to příjemně allenovsky ukecané. (10.06.2019)

Bravurní satira společnosti a mistrně vykreslená sonda odvěkých rivalů - chudoby a bohatství. Woody ovšem není tak průhledný a hloupý idealita, aby ukazoval, že být chudý může být super a být bohatý, resp. zvyky/postoje bohatých, jsou vlastně povrchní a špatné. Jde mnohem dál a oba světy sofistikovaně a velmi civilně prolíná a ukazuje i v naprostých protipólech, přičemž vyhmatává a následně prezentuje dokonale čisté situace ze života a to asi tak co dvě minuty. Když někdo točí dokumenty o zvířatech, nebo flóře, je to fajn. Když Woody Allen točí dokumenty o lidech, je to ještě mnohem zajímavější. (13.04.2016)

Po dosiahnutí 75. rokov som Woodyho Allena začal mať rád. Len neviem, či je to jeho poučenosťou vekom a skúsenosťami alebo začínajúcou demenciou. (08.02.2014)

Pro mě tématicky nejzajímavější Woody Allen za proklatě dlouhou dobu - možná ne tak strhující jako Match Point, ale zato o kus odvážnější. Hledání hodnot je v dnešní extrémní době vůbec jedním z nejšťavnatějších témat, do kterých se může autor zakousnout a Allen, který v sobě zase jednou rituálně probudil ducha pana Bergmana, k němu měl navíc vždycky dost blízko. To, co však nakonec povýšilo film z podnětného na jedinečný byla všemi po zásluze zmiňovaná a odměňovaná Cate Blanchett, která si tímhle hlasitě dupla na post, na kterém léta letoucí dosud zdánlivě neotřesitelně sedí Meryl Streep. 90% (24.03.2014)

Zhlédnuto v kině. Pamatuju si, že jsem na tento film viděl trailer už před nějakou dobou, ale moc mě nepřesvědčil. Takže když tento film hrál poprvé v kinech, propásl jsem ho. Poté ale začal sbírat nominace a hodně pozitivní ohlasy, takže ho kino uvedlo ještě jednou při speciální příležitosti a to jsem si řekl, že půjdu, když už nic, tak alespoň jeden film od Woodyho Allena uvidím na velkém plátně. Po skončení snímku jsem byl strašně rád, že jsem šel. Blue Jasmine je parádní příklad, proč Woodyho Allena uznávám jako tvůrce, ale nepatří k mým oblíbencům. Když se snaží, tak píše jedny z nejlepších scénářů. Tady se opravdu vytáhl a napsal naprostou lahůdku s několika rovinami, které plynou bezchybně, doplňují se a ani jedna z nich není zbytečná, protože nám vždycky poodhalí něco víc o situaci (ať už minulé či současné) nebo o dané postavě. Navíc Woody má neobyčejný cit pro casting a posléze i vedení herců - to, co zde předvedla Cate Blanchett, je herecký koncert první velikosti a já, i když jsem chtěl původně fandit Sandře Bullock, budu držet palce na Oscarech pro rok 2014 právě Cate. S klidným svědomím říkám, že tohle je jeden z nejlepších filmů, co kdy Allen natočil (a to říkám jako někdo, kdo viděl všechny filmy, co kdy natočil). 100 %. (21.01.2014)

Nezlobte se na mě, ale Woody tentokrát jen posouvá své (anti)hrdiny kupředu, až bez většího cukání koutků přijde závěr, divák jen utře slzu a zavzpomíná na Annie Hall, Zločiny a poklesky nebo Lásku a smrt. Po celou stopáž sledujeme poměrně nesympatickou hysterku, kterak zobe prášky, zapíjí je alkoholem a jen se lituje. Litovat ji máme i my, jenže to moc dobře nefunguje. Do toho cpe Allen flashbacky, jak si užívala přepychu a bezstarostnosti v New Yorku. Jako mozaika spletitých lidských vztahů to s ohledem na mistrovy předchozí kusy moc nefunguje, jako psychologická studie těch bohatých a těch chudých také příliš ne. Jen to zesměšňování snobů mu jde solidně. Cate Blanchett je dáma a herečka par excellence. Do nebes bych ji nicméně vynášel za jiné komplexnější úlohy. Před touhle sérií jeden (stále kvalitní kousek) do roka samozřejmě smekám, tentokrát je to ale víc jednostrunná záležitost bez zářivějších momentů. (23.01.2014)

Potom ako Jasminin manžel spácha v base samovraždu, prichádza o veškerý majetok a postavenie v spoločnosti. Žila v úplnom blahobyte, no jej život sa rapídne zmenil. Štát ju o všetko pripravil a tak ostáva na mizine. Aby opätovne naštartovala svoj život, odchádza k svojej sestre Ginger do San Francisca. Rada by si našla prácu, no nič poriadne nevie. Nedokončila školu, nikdy nepracovala. Navyše ma maličký psychický problém. Podarí sa jej napriek všetkým okolnostiam vysporiadať z minulosťou a dosiahnuť tak toľko očakávaný "reštart"? V závere trošku smutná dráma. No predsa len, vďaka odľahčenému spôsobu podania príbehu, pomerne "jednoduchá" oddychovká, ktorá vašu mozgovú kôru nijak mimoriadne nezaťaží. (26.02.2014)

Do nedávna se mi nedařilo dotáhnout nějaký film od Woodyho Allena do konce. V rámci "doplnění vzdělání" se snažím, ale odhaduji, že můj šálek kávy to nebude. Nevím přesně, co k tom napsat. Jako komedie mě to nebavilo, jako drama mě to nudilo. (08.11.2016)

No, no, woody, míváš o dost zajímavější a zábavnější filmy. Zde jsi zvolil nesympatické herce a nudný příběh. Za mě slabší 3 hvězdy. (07.02.2014)

Že zde Cate Blanchett podává zřejmě svůj nejlepší výkon kariéry vám už ze zdejších komentů asi došlo. Že se však dočkám i nejemotivnějšího a nejpovedenějšího Allena od dob Match Pointu jsem opravdu nečekal. I starej dobrej Woody mě evidentně stále dokáže příjemně překvapit. (08.04.2014)

Až pri tomto filme som si uvedomil ako dlho som už nevidel C. Blanchett. Miniroličku v Hobitovi nepočítam. Príbeh dobre finančne zabezpečenej manželky, ktorá padne na samé dno je hlavne o hereckom výkone a ten je stopercentný. Príbeh je rovnako zaujímavý vsjo v pariadku , ale tých Jasmininých sĺz je akosi priveľa. Výkon C. Blanchett je vážne skvelý, ale po chvíli sa mi toho jej strašenia v hlave zdalo trochu moc. Uplakaná, rozklepaná žena, ktorá do seba v jednom kuse hádže tabletky a rozpráva sa sama so sebou...ok. Dá sa na to pozerať 10-20 minút , ale nie 98. To by sa muselo popracovať na rodinných vzťahoch trochu viac. Pre fanúšikov C. Blanchett povinnosť, ostatní budú musieť nájsť vo filme niečo viac ako iba jej skvelý výkon. Možno z toho bude oscar...60%. (15.02.2014)

Existencionální psychologické drama o narušené zlatokopce v podání Woodyho Allena, nebo něco mnohem víc? Takhle zaujmout pouhým "kecáním" dále umí už asi jenom Linklater... (10.10.2014)