Donšajni

Reziser Jiri Menzel /Ostre Sledovane Vlaky, Slavnosti Snezenek) natocil najhorsi film svojej kariery. Ono uz ani samotne Menzelove scenare nikdy za vela nestali, jeho rezisersku karieru zachranovali skor Hrabalove diela nez originalita Menzelovych scenarov. To sa neda povedat o takom Otakarovi Vavrovi /Menzel u Vavru studoval filmarcinu, koncil tusim roku 1962/, ktoreho scenare ma stale oslovuju, a pekne dlho este budu oslovovat. Spat ale k Donsajnom. Zakladnou myslienkou filmu je inscenovat Giovanniho operu s lokalnym hereckym osadenstvom. Scenar je bez chuti, chyba ustredna dejova linia, Menzel chce divakovi predstavit operu so vsetkymi zakulisnymi tahmi, ale z Donsajnov je na hony vidno, ze operu sam nema rad, a ze cosi sa toci len nasilu a nasilu sa to chce vnutit divakovi. Rozputany sled udalosti - prichadza spevak z USA a reziser, postupne sa zapletu so zenami -- nema stavu, dotycne zeny uz maju zabehany svoj rytmus, a nahla zmena s prichodom 2. suknickarov posobi umelo a rusivo nielen na samotne zeny, ale co je ovela horsie, aj na divakov. Dalej. Sceny vo filme /ukradnute auto atd atd/ su vlozene nasilu a len nato, aby zaplnili prazdne miesto a natiahli dlzku na neznesitelnych 100 minut. Ano, Menzel sice vie rezirovat, ale dej, zapletka, dialogy a sled udalosti maju ovela blizsie podla mna k Troskovym trilogiam Slunce, seno a Kamenaky, nez k predchadzajucej Menzelovej tvorbe. K samotnej opere tiez par slov. Sceny z opery su dlhe, nudne a posobia rusivo. Hartl je nesympaticky, do role sa absolutne nehodi. Ostatni herci /Goldflam, Chylkova, Jiraskova/ predviedli jedno velke nic. Skoda, ze Menzel takto konci. Zaroven nech Donsajni sluzia ako krasny priklad toho, ze ceske filmy idu kvalitou coraz viac dole z kopca, a skor sa oplati sledovat kvalitu prichadzajucu z EU ako polizzioteschi a reziserov typu Balaguero, Dennis Gansel, Til Schweiger, Aki Kaurismaki, Aku Louhimies. 0 % (04.02.2014)

Je možno něco nerozbaleného hodit rovnou do odpadu? Kolik je na čsfd recenzí a poznámek, snad stovky tisíc. Žádná však na film, který recenzent neviděl. Donšajny (přestože mě literárně zpracované postavy Dona Juana nesmírně zajímají - od Zorilly až po Hankeho) Menzlovy Donšajny jsem neviděl, nechci vidět a nikdy je neuvidím. To si myslím také patří mezi práva filmového diváka.... Ve své (v pořadí druhé) recenzi si stěžuje Enšpígl, že Menzl neplatí v hospodě útratu. Kéž by šlo jen o útratu v hospodě, ale kdo za něj zaplatil peníze vložené do jeho "projektů" v posledních deseti letech. Mezi jeho úspěchy patří bezpochyb Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto. Ty vznikly v letech 1966 a 67, v době kdy se všechno dařilo a šlo téměř samo od sebe. Vzhledem k jeho posledním filmům je však třeba se zeptat, jaký měl na nich - jeho režisér - podíl. Že režíroval Neckáře, to je asi jasné. ale jak režíroval Hrušínského a Brodského? Proč se mu režie stále více vymykala z rukou? Nakonec buďme rádi, že se Hrabal nedožil svého "anglického krále" na plátně. (09.03.2014)

Tak vám nevím, jestli je politováníhodnější scénář nebo režijní dohled. Bude to padesát na padesát s ohledem na fakt, že za obě je zodpovědná tatáž osoba... Nálepka komedie se zde vymyká mému chápání. Vysvětlením může být jen senilita Jiřího Menzela, protože stvořit takový paskvil za sedm let, to dá práci. Film mi svým "humorným laděním" připomínal Kameňáky s jejich absencí humoru a herectví. Marie Málková svou přítomností hravě strčí všechny do kapsy a jediný vtipný moment s Hartlem a jeho bolestí zad je smutným pomníkem zbytku "vtipných" scén. Logiku zde nehledejte a připravte se, že skoro půlku filmu budete poslouchat operní zpěv. Největší vtip je, že tohle byla naše oficiální volba na Oscara. Menzel musí mít stále obrovský vliv, nehledě na kvalitu. Nebo se mu to někdo bojí říct. Ale smutnější je, že toho roku nedokázal nikdo vyprodukovat lepší film. (15.11.2014)

Fajn, plakát to má hodně matoucí a je mi jasné, že většina od Menzla čekala něco trochu jiného. Ale na druhou stranu já jsem hodně ráda za to, že se nejedná o další alegorii na ztracené lásky léta 1968, ale hlavním tématem je operní scéna na malém městě. Asi stárnu, ale na téhle férii jsem neshledala nic vyloženě závadného. Hartl, Huba a Šafránková žijí své postavy naprosto přirozeně, Menzel si užívá inscenaci maloměstského Dona Giovanniho v nově objeveném barokním divadle a tu a tam je do záběru propašováno nějakého to inspirativní ňadro. Očividně jedu na droze jménem "Opera nás baví". (01.12.2014)

Tešil som sa na Josefíkovú, ktorá tam mala malý štek, tešil som sa na príjemnú českú komédiu, miesto toho som dostal Menzelovú senilitu. Ani vtipné, ani nejak hlbokomyšlienkové, ani nič. Akurát Šafránková držala latku, Hartl sa snažil, al len tesne ju podliezol. Inak som si zase len potvrdil, že operu nemusím. Jedna jediná za to, čo som vravel už skôr, že Eva vyzerá ako mladšia verzie Libuše a Menzl to počul a spravil to presne tak, ako to malo byť. 1 z 5 (03.02.2014)