Donšajni

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $248,390▐ našťastie som videl len 50 minút, radšej som potom presedlal na ďalší film v kine, som pri tom monotonnom ubreptano muzikalovom pojatom deji už zaspával a utekal z projekcie kade ľahšie, čo chcel týmto básnik vlastne povedať, jedine dať riadnu konkurenciu babovreskom, ani na nič iné sa to nedokázalo hrať /videl v kine: 10%/ (01.10.2013)

World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod. (26.09.2013)

Fajn, plakát to má hodně matoucí a je mi jasné, že většina od Menzla čekala něco trochu jiného. Ale na druhou stranu já jsem hodně ráda za to, že se nejedná o další alegorii na ztracené lásky léta 1968, ale hlavním tématem je operní scéna na malém městě. Asi stárnu, ale na téhle férii jsem neshledala nic vyloženě závadného. Hartl, Huba a Šafránková žijí své postavy naprosto přirozeně, Menzel si užívá inscenaci maloměstského Dona Giovanniho v nově objeveném barokním divadle a tu a tam je do záběru propašováno nějakého to inspirativní ňadro. Očividně jedu na droze jménem "Opera nás baví". (01.12.2014)

No, příběh o ničem. Děj prázdný, scénář zachraňuje operní zpívání, což se mi kupodivu na filmu líbilo nejvíce. Protože jak jsem již podotkl, příběh neměl ani hlavu ani patu, byl bezduchý, scházela mu jakákoliv šťáva, náboj, zápletka či zábava, i pointa byla mizerná. Prostě kdybych měl teď vycucnout to nejhlavnější na ději, musel bych mlčet. Ticho to totiž vystihuje nejvíce. (19.02.2014)

Pan Menzel v dojmech z toho, že režíroval pro Otáčivé hlediště a očividně se mu zalíbilo Barokní divadlo na krumlovském zámku a zároveň okouzlen operou natočil něco, co by mělo být tributem právě opeře. Ve skutečnosti je to ale přehlídka herců, kteří hrají jen proto, že je Menzel režisérem. Tenhle snímek není tragédie, ale nemá k ní daleko. (05.08.2015)