Donšajni

Donšajni nejsou pro každého diváka (což je vidět i na hodnocení zde). Divák, pokud si chce film užít, by měl mít rád operu a alespoň základně znát život pana režiséra. Donšajni jsou totiž jeho nepřímou autobiografií. Postava operního režiséra v podání Jan Hartla je v principu sám Jiří Menzel. Lokace, malé město s malým divadlem a malým operním souborem, jsou naše malá Česká republika. A ve zkoušení Dona Giovanniho je také symbol, který je zde dosti nápadně přenesen na postavu velkopodnikatele. Menzel ve filmu bilancuje jak svůj osobní život plný krásných žen, tak i zklamání z porevoluční doby, která skutečné hodnoty hledá jen velmi pomalu. Osobně bych na film nedoporučoval chodit mladším divákům, asi tak pod 40 let. Film vám totiž pomůže pochopit až vaše první osobní krize středního věku, kdy sami již máte za sebou nějaké vlastní životní bilancování. (29.09.2013)

Je možno něco nerozbaleného hodit rovnou do odpadu? Kolik je na čsfd recenzí a poznámek, snad stovky tisíc. Žádná však na film, který recenzent neviděl. Donšajny (přestože mě literárně zpracované postavy Dona Juana nesmírně zajímají - od Zorilly až po Hankeho) Menzlovy Donšajny jsem neviděl, nechci vidět a nikdy je neuvidím. To si myslím také patří mezi práva filmového diváka.... Ve své (v pořadí druhé) recenzi si stěžuje Enšpígl, že Menzl neplatí v hospodě útratu. Kéž by šlo jen o útratu v hospodě, ale kdo za něj zaplatil peníze vložené do jeho "projektů" v posledních deseti letech. Mezi jeho úspěchy patří bezpochyb Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto. Ty vznikly v letech 1966 a 67, v době kdy se všechno dařilo a šlo téměř samo od sebe. Vzhledem k jeho posledním filmům je však třeba se zeptat, jaký měl na nich - jeho režisér - podíl. Že režíroval Neckáře, to je asi jasné. ale jak režíroval Hrušínského a Brodského? Proč se mu režie stále více vymykala z rukou? Nakonec buďme rádi, že se Hrabal nedožil svého "anglického krále" na plátně. (09.03.2014)

Najprv som si v akomsi pokuse o sebaklam hovoril, ktovie aké by to bolo bez tej opery, presviedčal som sa, že by to mohlo byť aj znesiteľné... ale v tomto uhle pohľadu bola tá opera na tom ešte to najlepšie. Pretože zo všetkých ostatných uhlov sú DONŚAJNI senilný, machistický, odporný a nezvládnutý shit, ktorý nikdy nemal uzrieť svetlo sveta - a ak, tak rozhodne nie s týmto podpisom. Toto mal natočiť ako svoju labutiu pieseň tvorca, ktorý hneď na počiatku kariéry dostal Oscara a mnohými (mnou nie) je považovaný za najlepšieho českého režiséra 20. storočia ? Legendárny divadelný a filmový režisér, herec a scenárista vypustí takto do sveta jediný film v živote, ktorý si napísal sám ? Cítil som sa za neho trápne už len tým, že sa na to musím pozerať. Všetky ostatné komentáre už lepšie charakterizovali to, čo by som v ochromení touto sračkou nebol schopný narýchlo analyzovať. Keby to natočil niekto iný (napríklad už toľkokrát zmieňovaný Zdeněk Troška, nielen vzhľadom k jeho orientácií) bol by som schopný uznať nejaké kvality, pretože ma to akýmsi mimoriadne zvrhlým spôsobom aj skutočne zaujímalo (dráždilo - čo nie je málo), ale takýto nedostatok sebareflexie (zaznel tu skvelý termín "umelecké harakiri") si nič iné nezaslúži a ospravedlnený nemôže byť ani duševnou chorobou - veď niekto na ten film dal peniaze a niekto v ňom hral.. Je mi až ľúto Menzela, že neskončil kariéru nie síce najúžasnejšou, ale predsa len dôstojnou hrabalovskou adaptáciou OBSLUHOVAL JSEM... čo by bolo tak akosi symbolicky krásne - ale možno sa týmto filmom ukazuje niečo z hĺbky jeho osobnosti, čo mu pomohlo - alebo čomu navzdory - sa stal hviezdou - nielen normalizačnej kinematografie...No, Oscara ani celý ten úspešný život mu už nikto nevezme, ale takúto bodku za bohatou umeleckou kariérou by si mohol priať iba skutočne ultimátny dekadent. (19.10.2020)

Pokud chtěl Jirka vysvlíknout víc pěkných párů prsou, šlo to udělat i levněji. Začátek je vyloženě katastrofa a nedivím se negativní kritice. Hned ta scéna, kdy policisté naráz vlezou do místnosti, je napřesdržku. Někomu může vadit Hartlovo vypravěčství, ale mě jeho postava a laskavá sebeironie vyhovovaly. Horší je, že pan Menzel nedokázal rozlišit, co je nevkusné, přehnané a blbě zrežírované od toho, co se mu povedlo. Jinak by film byl asi kratší, a nikdo by ho nekritizoval. Laskavosti čistě menzelovské je tam dost, ale tluče se debilně s momenty, kdy pan režisér vyjíždí zpoza rohu Fio banky, mistr si dychtivě sáhne na bar pro láhev, ačkoliv skleničku má blíž a už z ní pil. Líbily se kartáčky, potěšil Jan Jiráň, docela i Jiří Hájek a hodně se líbila sprcha Marie Málkové. A samozřejmě Eva Josefíková, která tam měla být celý film a to Menzelovi neodpustím. Z hlediska současné ubohé české tvorby s přehledem v průměru, v tvorbě JM a kvůli očekávání sotva jedna. (31.01.2014)

Když si po dvaceti minutách filmu začnete říkat, že Babovřesky byly lepší, tak je něco špatně... V kině jsem vlastně vydržela jen díky tomu, že mám ráda operu a velkou část děje (naštěstí) vyplňují party z Mozartova Dona Giovanniho. Linka příběhu je nanejvýš předvidatelná, takže vás to téměř nutí k soutěžení, kdo odhadne následující scénu či vývoj postavy dříve. S Menzelem je to jako se Schumacherem - v nejlepším měl skončit a nevracet se. Místo toho si ale hraje na Woody Allena, nicméně vztahy, ironie, ani přímé promluvy do kamery, rádoby uvolněně pronášené hlavním hrdinou, nejsou zdaleka jeho šálkem čaje. [kino Vysočina Žďár nad Sázavou, 28.9.2013 - s rainman93] (28.09.2013)