Jo
The Gazebo
Jo
Režie:
Jean GiraultKamera:
Henri DecaëHudba:
Raymond LefevreHrají:
Louis de Funès, Yvonne Clech, Claude Gensac, Michel Galabru, Bernard Blier, Ferdy Mayne, Micheline Luccioni, Paul Préboist, Jacques Marin, Florence Blot (více)Obsahy(3)
Ztřeštěná komedie, ve které se všechno točí kolem altánu, který chce nechat postavit manželka Antoinovi, spisovateli detektivních příběhů k narozeninám. Antoina napadne, že v základech stavby by se dala dobře schovat mrtvola nepříjemného vyděrače pana Jo. Ten totiž po úspěšném autorovi požaduje neslušnou sumu peněz, jinak odhalí skandální minulost jeho milé ženy. Jedna věc je plánovat vraždu a druhá její realizace. Nešťastnou náhodou je ale mrtvola nakonec skutečností a Antoinovi nezbývá, než ji dobře schovat. Jenže kdo je vlastně ten mrtvý? Pan Jo se zdá být naživu, ale ztratil se jakýsi instalatér. A ke všemu po domě slídí neodbytný policejní komisař Ducros, základy altánu mají povážlivé praskliny a Antoin ve zmatku zapomíná snad i vlastní jméno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (114)
SLITUJTE SE NAD BUDOUCÍM KOMISAŘEM, TATÍNKU! Je fakt škoda, že jsem neviděl původní divadelní hru, bylo by s čím srovnávat, protože tohle je prostě klasika - jeden dům, spousta starostí, vybroušené dialogy, dílčí pointy, až bondovská hudba Raymonda Lefevrea a jeden z největších francouzských komiků. Tady se naskytla příležitost k jisté úspornosti a je to tak dobře, když si to okolnosti žádají. Netradičnost totiž ještě neznamená, že si staré známé věci nemůžete užít i trošku jinak. ()
Tak tady se u mě naplno projevil dabingový syndrom, protože po celou dobu filmu jsem si nemoh zvyknout na Fufu dabovaného Jirkou Císlerem, nic proti Jiřímu, ale tohle z mého pohledu přepálil. Jinak ovšem před Jo,klobouk dolů, má v sobě mnoho výbornýho komična, ať už v podobě scének, nebo dialogů. Film nabere na obrátkách v okamžiku kdy se na scéně zjeví Michel Galabru, protože mezi ním a Louisem funguje něco zvláštního a tyhle dva pohromadě, mně vždycky dokážou rozesmát už jenom tím jak se na sebe koukaj. Další stará známá, která nepokazí žádnou prdel je z mého pohledu naprosto nedoceněná talentovaná komediantka Claude Gensac, ono se to nezdá, ale spoustě společných scén s Louisem neskutečně pomáhá k výbuchu smíchu. Zde například, když se Louis ustrašeně schovává v truhle a nebo když s andělským vyrázem ve tváři Louisovi oznamuje, že mu k narozeninám koupila altánek za xy peněz. To je prostě penalta na mou bránici jak prase. Ať to beru odkud chci, tak Jo mezi top funesovky. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,000,000║ Praštenosť na entú ale má to riadne uletené grády, hlavné že to do sýtosti pobaví, Funes vládne. /70%/ ()
"Tak koho jsem to narval pod ten altán?" Komorní černá komedie, které by prospělo vyhodit několik zbytečných vedlejších postav (pozůstatků divadelní předlohy) a vyladit pointu. Ale když si to odmyslím, vidím tu nejzábavnější frašku o odklízení mrtvoly, jaká se kdy komu podařila. Vůbec nejzajímavější je ale to, že Louis De Funés hraje vraha a současně je to nejkladnější postava celé jeho kariéry. Antoine Brisbard není sebestředný, cholerický, zlomyslný ani servilní, tentokrát je to jen nešťastný chlapík, řídící se heslem "Zoufalá situace si žádá zoufalá řešení" a zjišťuje, jak těžké je smýt si z rukou krev, když máte plný barák cizích lidí. ;-) 90% ()
Geniální plán na vraždu a uschování mrtvoly může vymyslet snad jedině autor komedií. Jenže Antoine to teoreticky nezvládl, protože "Zhasnout světlo!" mělo být za sedmé a nikoli za šesté, to dá rozum. Já jsem se tedy obával, že schovávání mrtvoly v domě plném hostů a policistů bude spíše trapné než vtipné. Jenže jsem se báječně bavil od okamžiku, kdy Antoine začal obvolávat své známé a radovat se z toho, že je nezabil ("Ty jsi měl nehodu? To je dobře. Auto je zdemolované? To je výborné. Skvělé!"). A když s podezřívavým pohledem Antoine zjistil, že inspektor Ducros je při sezení na sedačce asi o půl metru vyšší než on, tak začala ta správná zábava, při které jsem snad i na chvíli zapomněl na to, že mi připadá divné, když Louis de Funès imituje hlas Jiřího Císlera. ()
Další z řady typickejch Funésovek. Narozdíl od Četníků, Fantomase nebo třeba Piti piti pa neni tenhle film tak provařenej, takže jsem ho poprvé viděl až teď v roce 2014. Docela jsem se u toho zasmál a těch 85 minut uteklo jako voda. Samozřejmě Funés na sebe strhává většinu pozornosti, ale výborně ho doplňujou další herci, který často hráli po jeho boku i v jinejch filmech (Claude Gensac, Michel Galabru, Bernard Blier nebo v malý roličce Paul Préboist). Jinak Císlerův dabing se sice nedá srovnávat s dabingem Františka Filipovskýho, ale neni to tak strašný. Po pár minutách jsem si zvyknul. To se třeba o dabingu Krampola nebo Lábuse říct fakt nedalo. ()
Lehký nadprůměr a to jen díky Funésovi. Film postavený na podobné situační bázi jako Situace je vážná, nikoli však zoufalá - 1 dům, vševědoucí je divák, případně i hlavní postava/y, ta něco (obvykle mrtvolu) před někým (obvykle policií) schovává nebo zatajuje, má několik rolí, vzniká spousta konfliktních ve smyslu "sluha vidí mrtvolu, zavolá eventuální svědky nálezu, mezitím hlavní postava mrtvolu přesune do jiné skrýše, služka je považována za pomatenou" apod. V Jo je tento aspekt částečně narušován faktem, že hlavní postava je spisovatel (aktuálně detektivního románu) a služka ví, že si "nacvičuje" některé situace z knihy. ()
Velmi zábavná osmdesátiminutovka, u níž potěší její černohumorné ladění, které bych spíše očekával u kolegů z druhé strany kanálu a v neposlední řadě také (téměř) kompletní obsazení oblíbených kolegů cholerického Ludvy. 85%. ()
Vono nějaký blbý hovado, vykopalo jámu, v tý mojí jámě! - Jámu? - Jámu! - A kde? - Tam, v tý mý jámě! Vím, že v jedné dabingové verzi tohoto filmu, mluví Funése Jiří Císler (viděl jsem), ale původní dabing ČST je klasicky s Františkem Filipovským a tato verze je každému s počítačem snadno dostupná (snímek dokonce nedávno vysílala ČT). Tolik jen k debatě o českém znění. Jinak k filmu - jedna z těch lepších komedií velkého Louise, jenž má i neotřelou krimi zápletku a kterou dělí od pěti hvězdiček opravdu jen velmi málo. Skvělá zábava a spousta známých francouzských herců ve vedlejších rolích (např. Claude Gensac, Michel Galabru, Paul Préboist atd.). ()
„Za čtvrté: Revolver. Ták. Za páté: Zhasnout světlo. Za šesté... No! Už na to nevidim!“ Skvostná černá komedie - teprve při jejím sledování mě napadlo, že jsem nejspíš celý život chtěl vidět, jak se Louis de Funès a Claude Gensac zbavují mrtvoly. Je obrovská škoda, že se Jo nebjevuje v televizi tak často jako jiné funèsovky, že u nás dodnes nevyšel na DVD a především že má ten ošklivý dabingový cejch, který je ale podle mého názoru dost nefér. Viděl jsem totiž (na YouTube) právě onu proklínanou verzi s Jiřím Císlerem a pobavil jsem se báječně. Ano, zvuk nebyl úplně skvělý, ale Císlerův hlas (který se naštěstí nesnažil napodobovat nenapodobitelného Františka Filipovského) k Funèsovi sedl skvěle. Podobně jako třeba hlas Jiřího Lábuse v Zelňačce. „Pomáhala jste manželovi uklidit mrtvolu?“ - „Jakou?“ - „Přestaňte ze mě dělat troubu. Rozpustili jste ho v kyselině?“ - „To jde???“ ()
Jo tak to mne dostalo nejcernejsi komedie z nejabsurdnejsimy situacemi jake si lze predstavit film o tom jak se nezbavit mrtvoly dava konecne po vsech tech pitvoreni se v cetnicich a podobnych slataninach naplno vyniknout Funesove herectvi zatim co vsude hral parchanty nejvetsi tady je za chudaka kterymu se vsechno hrouti a na kteryho i hajzl teda pardon altan spadne naprosto mistrovska zalezitost navic pro mne s dost hutnymy hlaskami typu at zije lopata! a neuveritelne podcenovanym dabingem Jiriho Cislera kterej si na nic nehraje je svuj a ukazal se byt skvelou volbou jedna hlaska na zaver co jste udelali s telem? rozpustily jste ho v kyseline? to deeeee? ()
Ta hudba mě vždycky dostávala.....milá komika.. PS: Mimochodem, film má dvě dabingové verze, jednu s Cieslerem a druhou právě s naším milým Filipovským, takže kdo zatracuje verzi s Cieslerem, ať si sežene tu klasickou.!! ()
Původně jsem tuto skvělou krimikomedii viděl jako malý chlapec s devadesátkovým dabingem Jiřího Císlera a nedalo se to poslouchat, protože jsem byl zvyklý na Františka Filipovského coby dvorního dabéra Louise de Funese. Císlerův dabing pak snímek divácky pohřbil. Česká televize po dvaceti letech snímek odvysílala s původním dabingem F. F. a Jo se snad konečně dočká docenění. Bavil jsem se nádherně. ()
Etudy s gaučem jsou naprosto fantastické, film nemá slabé chvilky a nevybrali si je ani herci. Výborná sranda. ()
Ďalšia bláznivá funésovka, ktorá stojí viac na blbnutí hlavného protagonistu než na tom, aby jednotlivé situácie boli skutočne skvelo vymyslené, prevedené a vypointované. Keď sa niečo hrdo nazýva bláznivá komédia, opičky jednoducho nestačia, pretože samé o sebe vtipné nie sú. Ale Funés aspoň tento klamlivý dojem kvalitnej zábavy dokázal vyvolať, ak mu ho scenár v plnej miere neponúkol. Ale tu pôjde skutočne viac o vkus diváka, komédia je špecifický žáner, pretože zmysel pre humor máme každý rozdielny. Inak fajn krátka jednohubka, z ktorej sa proste len dalo vyťažiť viac. ()
Úděsný dabing Jiříčka Císlera pohřbil veškerý potenciál filmu, který popravdě nebyl valný. Z filmu čiší divadelnost. Postavy pobíhají sem a tam a pak zase sem a tam. Je to sice od Funésovek změna, ale neřekl bych, že k lepšímu. 3x jsem se pousmál a vyloženě jsem se nenudil. Ovšem dabing bych už déle poslouchat nedovedl. 1* ()
Fraška podle divadelní hry s řadou scén, které rozesmějí. Louis de Funes schovává mrtvolu na svém pozemku.Schválně jsem si počkal, až to bude s dabingem F. Filipovského. ()
Viděl jsem verzi dabovanou panem Filipovským, čili zážitek z povedené a dosud neviděné! komedie s mistrem Funèsem nebyl ničím narušen. Typicky poťouchlá crazy záležitost, kde k tomu, aby se člověk smál, stačí šoupat gaučem. A taky je tu hezky vidět, jak dobrému komikovi svědčí skvělí přicmrndávači, Claude Gensac, Michel Galabru či Bernard Blier, bez nich by úsměvů bylo rozhodně méně. Osobně mě ale nejvíc dostával smích služky Matyldy. Malé, milé, na takovou věc by člověk rád zašel i do divadla. ()
Snad jediný Funèsův film z jeho nejslavnějšího období, který v českém kontextu po dlouhá desetiletí kazil nevhodný Císlerův dabing. Zaplaťbůh, že k dispozici je nyní i ten původní, s neodmyslitelným Františkem Filipovským, díky němuž je možné vychutnat celý film bez nežádoucího rozčarování. ()
Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii filmu mohl nabídnout. Mám je už od malinka velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Louis de Funès. Malý muž, ale velký herec mne nejvíce pobavil s kultovní četnické sérii, ovšem nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější herce, na rozdíl od Pierra Richarda či Gérarda Depardieu. Menší množství sympatií mi ovšem nezabránilo v tom, abych shlédnul mnoho jeho filmů, mezi něž patřila ztřeštěná komedie Jo, natočená roku 1971. Právě tehdy jsem se narodil, ovšem to určitě nebyl důvod toho, že jsem tento film nikdy neviděl. Jsem si jistý, že jsem Jo neviděl v kině a dokonce jsem jej nezaznamenal ani v televizi. Kladl jsem si otázku, jak se to mohlo stát, ale odpověď jsem nenašel. jednoho roku jsem se rozhodl, že se budu postupně dívat na slavné i méně známé francouzské komedie, což znamenalo, že jsem objevil tento film a tak jsem si Jo pustil. Na začátku jsem se seznámil se spisovatelem detektivních příběhů Antoinem (Louis de Funus), který bydlel v pěkné vile na okraji jakési větší vesnice a zrovna trénoval se svým advokátem Adrienem Colasem (Guy Tréjan) příchod vyděrače do domu. Nedělo se tak náhodou, protože spisovatele zrovna vydíral jistý pan Jo a chtěl po něm peníze, kterých však pisálek moc neměl. Zvažoval proto prodej domu, který měla zprostředkovat paní Cramuselová (Florence Blot) a dokonce našla kupce, jimiž byli angličtí manželé Grunderovi (Ferdy Mayne a Yvonne Clech). Zvažoval však také možnost odstranění vyděrače poté, co by si přišel pro výkupné k němu domů a to se stalo příčinou všech nedorozumění a zápletek ve filmu. Problém byl totiž s odstraněním mrtvoly, ale když Antoinovi manželka Sylvie (Claude Gensac) darovala k narozeninám zahradní altán, dostal nápad, že v základech stavby by se mrtvé tělo dalo dobře schovat. Dal tedy pokyn, aby majitel zednické firmy Tonelotti (Michel Galabru) altán postavil na velmi pevných základech a zavolal vyděrači, aby si večer přišel pro peníze. Kdy muž do setmělého domu přišel, už to vypadalo, že spisovatel nedokáže vystřelit ze svého revolveru, ale nakonec se nešťastnou náhodou mrtvola stala skutečností a Antoinovi ji pohřbil do díry pod altánem. Druhý den proběhlo slavnostní odhalení nového altánu, ale na slavnosti se objevil nezvaný host, jímž byl policejní komisař Ducros (Bernard Blier). Holohlavý chlapík pokládal spisovateli nepříjemné otázky, ale k překvapení jeho i mého vyšlo najevo, že pan Jo byl sice zabit, ale jeho tělo leželo ve svém bytě a nikoliv ve vile Antoina a jeho manželky. Takže kdo byl vlastně ten mrtvý? Spisovatel začal obtelefonovat své známé v obavě, že zabil někoho z nich a litoval, že si mrtvolu pořádně neprohlédl předtím, než ji uložil pod altán. Ten během oslavy začal mít povážlivé trhliny a v noci se dokonce sesunul z podezdívky při bouři. Znovu se objevila mrtvola a pak také komisař, jemuž se něco na spisovateli nezdálo. Byl jsem tedy zvědavý, jak to celé dopadne a paradoxně jsem fandil vrahovi, aby policie na nic nepřišla. Antoine se svěřil manželce, aby mu v odklizení mrtvoly pomohla, ale to přineslo nové zmatky. Klidu nepřidávala ani policie v domě, ani zedník Tonelotti, ani angličtí zájemci o koupi domu, ani bláznivá hospodyně Mathilda (Christiane Mullerová), kteří se zrovna jako na potvoru pohybovali po domě. Jak to celé dopadlo, to si už tradičně nechám pro sebe, ale mohu prozradit, že vcelku dobře. Film mne vcelku pobavil, i když mne trochu překvapilo, že až na dva záběry se vše odehrávalo pouze ve vile. Trochu mi to připomínalo nějakou divadelní hru s kriminální zápletkou a přestože postava tajemného Jo se objevila v názvu filmu, během celého děje se ani jednou neobjevil. Zaujalo mne, že stejně jako postava Antoine Brisebarda byl v roce 1968 Louis de Funès skutečně obětí vydírání, ale i tohle dopadlo dobře. Co se týče filmu, byl jsem vcelku spokojen, i když nikoliv nadšen, čemuž odpovídalo i mé hodnocení. Suma sumárum, komedie Jo ode mne získala tři vyděračské hvězdy ***. () (méně) (více)