Rozkoš

Ráno: Jsem zvědavý, dnes film uvidím. Večer: Nemohu jinak, film Rozkoš je nejkomplexnější dílo roku 2013. Nedá se vypovědět kolik složek film propojuje a v kolika vrstvách se dá číst, jak moc nutí diváka, aby film vstřebával do sebe a nezalekl se některých tvůrčích metod zobrazení "výpovědi o stavu tohoto světa," tedy jak je aktuální vypovídat o mezilidských vztazích a nebát se negativních reakcí, říkat svůj názor po svém, neohlížet se na diváckou ani kritickou odezvu. Přemýšlet o tomto světě a lidech v něm se dá různými metodami, režisérka Rudolfová se rozhodla pro komplexní pojednání o umění a světě filmu vůbec a podala ho v komplexnosti sobě vlastní: uvažuje o filmu jako celku, není "jen" scénárista a režisér, propojuje střih, hudbu, kameru, osvětlení, lokace, zvukovou stopu, herecké obsazení, záběrování, vizuální efekty, texturu, naraci, dekorace a další složky v jednom monumentálním celku, který slouží tomu nejzásadnějšímu: vyprávění příběhu, který má vypovídající hodnotu a má své pevné místo ve vývoji české kinematografie 21. století. Pro mne jednoznačný vítěz jako film roku 2013. (29.01.2014)

Chcípácký film model 2013. Opouští šedou všednost a přízemní perspektivu, zvedá oči ke hvězdám, odehrává se v prostoru, který má jasnou symbolickou dimenzi (akcentovanou kompozicemi i podobou předkamerového prostoru), nebojí se náznaku a víceznačných epizod. Je prostě sebevědomější, přitom se ale paradoxně patlá ve stejném blátě jako jeho provinčnější kolegové. Postavy jsou stejně nesympatické, apatické, bolestínské a tezovité. Intimita, hlubší empatie, možnost se angažovat (byť jen) v banalitách schází. Hezčí balení, stejně rozpačitý vnitřek. Navíc některé "společensko-genderovo-kritické" vtípky trpí syndromem trapného humoristického skeče. Za tu snahu vidět pofidérní "životabídu" alespoň trochu z nadhledu a za těch pár záběrů, které prozrazují důslednější režijní koncepci, dávám Rozkoš (která nenavozuje rozkoš ani důslednou absencí rozkoše) kamsi lehce nad průměr. Jediné, co mě skutečně fascinuje, je, jak mě všechny tyhle "generační" výpovědi míjejí. Už od Samotářů. U Rozkoše to můžu alespoň svádět na to, že se odehrá ve zcela jiné realitě, kde se ve francouzských filmech ze 30. let přeostřuje v rámci jednoho záběru a KINA je dávají s rychlodabingem. Haha. (05.12.2013)

Tak a máme tu hru na tvrdý art. Lenže výsledok sa dá nazvať skôr ako zaujímavý, než presvedčivý. Rozkoš je pocitová vzťahová dráma s dôrazom na slovo pocitová. Tie pocity sú dosiahnuté najmä kvalitnou kamerou a niekedy hypnotickou, inokedy otravnou hudbou. Určite teda viac, ako scenárom. Keď tu ale máme takýto odvážny pokus nakrútiť niečo neobvyklé a s rizikom, že väčšinové publikum dielo odmietne, prečo na konci tá nepatričná doslovnosť, ako pre blbcov? Veď keď sa niečo povie raz, tak to nemusíme na konci pri všehovoriacom zábere znova zopakovať iba kvôli tomu, aby to pochopili úplne všetci. (19.02.2018)

Překombinované české dialogy plné rozteklých mouder a intelektuální nadsázky prostě prudí... Rozkoš není dějová záležitost, je to spíše vykreslení několika „samotářských“ charakterů a jejich bolístek (postavy se mimochodem často jen zjeví a zase zmizí kdesi za oponou, aniž bychom se o nich dozvěděli alespoň cosi...), marně hledám důvod, proč bych měl někomu tenhle snímek doporučit... Možná kvůli civilnímu herectví Jany Plodkové..? Možná... (30.06.2014)

Zase jako vždycky u českých filmů poslední doby, co stojí za řeč - skvěle rozehraná partie, ale rezignace na smysluplné rozuzlení. Pět hvězd je za Janu Plodkovou, která mě totálně dostala. P.S. - druhé shlédnutí po cca 1/2 roce: Prostě to je jen půlka filmu, ta druhá se někam vytratila. Vnucuje se mi srovnání s Faunovým velmi pozdním odpolednem, kde se řeší v principu to samé, jenom tam není žádná ambice dávat návody, jak z toho ven, tam je jen ryze naturalistické vykreslení životní situace bez aspirace na východiska. Tady se mi zdá, že paní režisérka a scénáristka v jedné osobě sice naprosto dokonale pochopila situaci (a mistrně ji zobrazila), ale přitom sama neví, jak z toho ven, vůbec netuší, co je špatně a tím pádem co by se mělo napravit. Přitom zaujmout stanovisko musí - to vyplývá jaksi z podstaty - u Fauna to byla od začátku zlomyslná režisérčina fraška, tady jde o pohled z druhé strany, vážnější a hlubší, který po východisku úplně volá. Jenomže velkohubé "finále" - ta Budařova performance - bylo akorát plácnutím do vody, které vůbec nesouviselo s dějem ani s hlavní postavou. Přitom tím film končí - WTF??? To je jen vidět, že někdo - možná Rudolfová - akorát dostala tenhle "velkej nápad" na bombastický finále do filmu, tak ho tam dala, aby zakryla, že vlastně vůbec neví, jaký rozuzlení by ten film měl mít. A aby byl dojem zakrývání dokonalej, je tam ten epilog se dvěma vejcema - no hnus, copak takhle se dá vyřešit nějaká životní situace, kurva??? --- Jinak hodnocení 49% je zase dalším důkazem, že na csfd už je převaha kokotů naprosto drtivá. (17.05.2014)