Le Samouraï
Frank Costello, faccia d'angelo
Le Samouraï
Le Samouraï
Režie:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
François de RoubaixHrají:
Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy, Michel Boisrond, Robert Favart, Jean-Pierre Posier, Catherine Jourdan (více)Obsahy(1)
Jef Costello (Alain Delon) má odstranit bohatého a vlivného obchodníka, který má stejně tak bohaté a vlivné nepřátele. Vše jde přesně podle vypilovaného plánu, takže jej musí policejní superintendent (François Périer) propustit, přestože jeho policajtský nos tuší pravdu. Jenže zákazník, místo aby zaplatil dohodnutou sumu, zpanikaří a pokusí se Jefa zabít. A není nic horšího, než naštvaný nájemný vrah s policejním pitbulem v patách... (monolog)
(více)Recenze (231)
Velice poklidný film v tom smyslu, že se zde v podstatě nemluví. Ale jinak se toho děje docela dost. Alain Delon je nemluvný zabiják, který ale ví, jak provozovat svou práci. Místo jeho slov vám do uší bude řvát jeho domácí mazlíček a jeho pistole. a to všechno ve filmu, který rozhodně není jen o zabíjení, ale je podaný správně drsňácky. ()
Sergio Leone ve stejnou dobu točil nemlich stejné westerny: hlavně aby to mělo "styl", obsah může být imbecilní. Tenkrát to snad bylo ojedinělé, dnes je to standard všech mediálních masáží - reklama, film, politika... stejný princip, stejný výsledek: hlupák zbavený důstojnosti a peněz. ()
Alain Delon jako nájemný vrah s minimalistickou gestikulací klidně utáhne celý film sám. Velká škoda nesrovnalostí a docela hodně věcí, které odporují zdravému myšlení a logika se jaksi vytrácí. Tyhle výpadky bohužel snímek kvalitativně srážejí. Zajímavostí je, že se před kamerou objevila i Delonova tehdejší manželka Nathalie Delon, jaký vztah k sobě ve filmu měli je však taky jaksi zamlžené. ()
Já si tedy podobně nemluvné filmy navíc s takovouto naprosto dokonalou hudbou vždy strašně moc užívám. Zas až tak moc jich není. Ten krásný pomalý bezeslovný začátek. Že se zdánlivě nic neděje? To ani náhodou! Tam se děje věcí! Z dětství, kdy jsem film jednou viděla, si sice přesně pamatuji některé scény, ale tohle něco tiše nehmatatelného, co lehce rozechvívá moji zvědavost, tak to jsem ještě až tak moc nevnímala a o to víc mě tentokrát film potěšil. Děj je naprosto jasný, tady nehledejte žádné záhady. Je dosti jednoduchý, až předvídatelný, ale to vůbec nevadí. Melville, Roubaix, Delon, Périer a paní Delonová namíchali velice chutný koktejl, který sice nehýří barvami, ale o to víc chutná. Jef Costello je sice o trošku nápadnější persona, než by se na nájemného zabijáka slušelo, ale bez toho by film nebyl tím, čím je. Navíc v podání Alaina Delona je to mrazivost sama, která trochu taje snad jen po útěku z metra, kdy se poněkud zadýchává, a pak v přítomnosti slečny klavíristky, což byla chyba. A při pohledu na svého ptáčka doma, jehož chování už tak zná, že pozná, že se v bytě něco dělo. Zvířata, ač s námi nemluví, jsou často velice citlivá a výmluvná. Občas jsem tedy měla pocit, že Costello udělá při nasazování klobouku „tatatatááátata“ a vytáhne deštník (a něco mě sem tam rozčilovalo, ale nevím co…), ale takové chování, ač se to zdá možná směšné, je v reálu docela normální. Plno lidí má své „malé“ zvyky a zlozvyky, které podvědomě dělají a ve kterých hledají jakousi jistotu či co. Takže to vnímám jako projev určité vnitřní nejistoty hlavního hrdiny, který ve filmu není jen tak náhodou (ten projev, ne hrdina…). Ještě se musím vrátit k hudbě, která je tak skvělá a dost mě dostává. Zpočátku mi trochu vadilo, že soundtrack mám hodně naposlouchaný, takže mi to přišlo takové zvláštní, ale velice brzy mě tento pocit upustil a já si jen užívala. Jeden z nejlepších filmových doprovodů. ()
Stylový post-noirový předobraz ghost-doga.. Zde nelze víc říct.. Pokud si někdo stěžuje na nelogičnosti, tak nezbývá než politovat, že se tím při sledování vůbec zaobíral.. Krásná atmosféra... ()
Když po většinu času přemýšlíte nad tím, že hlavní hrdina nosí hezké kabáty, asi je něco špatně. Do tohohle filmu se mi vůbec nechtělo, po zhlédnutí musím říct, že oprávněně. Viděla jsem minimum snímků s Delonem, takže ani on pro mě nebyl žádným lákadlem. A jeho obličeje mě zde nepřesvědčily. Vadily mi lapsy v ději, vadilo mi to šíleně pomalé tempo, které mě málem unudilo k smrti. Pěkná forma, která na většinu diváků působí cool, to nezachrání. Tenhle film si umím představit spíše jako díl televizní série (a to i mezi nimi najdu mnoho lepších). Kriminálka ze staré školy dnes působí značně vyčpěle a mě rozhodně neohromila. V tomhle případě se ani nedokážu oprostit od dnešních měřítek a vidět film očima tehdejšího diváka, což normálně dělám. ()
"V Paříži se Seina mění / v spoustě záhybů a zatáček / a pod hladinou se honí / hejno použitých bouchaček." Zcela zbytečný film, který svádí k samurajské paralele jen omylem. A Alain Delon? Připadal mi zde jako marioneta, nikoli jako soustředěný bojovník. A děj filmu? Jen variace na známé téma; snad jen zpěvné ptactvo to trochu oživilo. A když Costello, tak raději Elvis. Pozn.: Teď, po pár dnech po shlédnutí, mi celý film připadá směšný a snad i trochu zábavný. ()
U Melvilla mi pořád "něco" chybí. Je to takový chladný. Má to svoji atmosféru, herecky taky velmi slušný. Konec výbornej. A taky začátek má štyl, ale... Chtělo by to taky restaurovat! ( 47. KVIFF ) ()
moja zaujímavosť:Jef Costello (Alain Delon) nosí hodinky značky Baume & Mercier. (dyfur) ()
Mile mě překvapilo poměrně vysoké hodnocení zde přítomných koukačů. Podobně laděné filmy tu dost často dostanou na prdel (Atlantic City, Dlouhé loučení, apod.) Rád koukám na Melvillovi filmy. V tomto případě forma (mnou oblíbená forma) evidentně zvítězila nad obsahem (ten se skoro nekoná). I přes to a časté pitomosti v ději (nebo se střihač zbláznil?), pro mně potěšení. ()
Je to takový Jarmusch před Jarmuschem a popravdě bych i rád viděl, jestli tenhle film Jarmsuch viděl a jestli ho případně má rád. Snad bych si i dovolil tvrdit, že jo, protože to vypadá jako Ghost Dog bez humoru křížený s Hranicí ovládání. Děj tu tudíž není primární, jde hlavně o atmosféru (která je povedená a upoutala mě), ale i přesto to nějaký děj má. Sice s nelogičnostmi, ale dobrý dojmu moc nekazí. První půlka mě sice brala víc než ta druhá, ale celkově se mi líbily obě, protože v té druhé se hodně povedl závěr. A navíc Delon hrál skvěle a dost se snažil hrát obličejem (což se mu i docela povedlo). Takže jo, líbilo se mi to a klidně bych si to pustil znova a rád. 4* ()
Geniální režisér, geniální herec a vděčné téma. Komu přijde chování hlavní postavy nelogické a hloupé, pak jen nerozumí její motivaci. Melvillův alibismus? Ale vůbec ne. A nechci si hrát na chytráka a vkládat tady režisérovi do úst nějaká moje neuvážená slova, ale hádám, že přesně tuhle námitku by si v diskuzi užil, lehce se usmál a uznale pokynul na obě strany. ()
A ja ze si pozriem dobry film s Delonom, a takyto len priemerny art sa z toho vyklul. Nelogicnosti na kazdom kroku a dej je chatrny. Mne proste Melville nesmakuje : 55 % ()
Su dve dolezite gangsterky z konca 60. rokov. Melvilov Samuraj, svojsky cerpajuci z americkych noir filmov 30. a 40. rokov a Suzukiho Branded To Kill, v ktorom svojsky cerpa z francuzskej novej vlny. Nezaskodi pozriet vsetkym tarantofilom, woovcom á inym fanusikom gangsteriek. Dokonale farebne vizualne spracovanie ciernobielych noir filmov, minimalisticke dialogy a vlastne aj cely pribeh, jednoduchy pribeh o pomste, o zabijakovi, ktory aj tak nema kam uniknut. ()
Stylové drama nájemného vraha. Kamenný výraz Delona se nejvíc hodí v tomto filmu. Pokud jste nepochopili konec, tak asi nemáte fantazii. On chtěl tak skončit, on to věděl! Ten pohled mezi Delonem a tou mulatkou u varhan říkal vše! Není potřeba slov ani vysvětlení. Hudba krásně podmalovala příběh. Chladné špinavé prostředí dodávalo filmu smutek. Francouzský film mě čím dál více příjemně překvapuje. ()
Zásadný neo-noir, ktorý ovplyvnil zástup žánrových pokračovateľov, a to minimalistickým prístupom k postave titulného antihrdinu a „konceptom cool“. Sústredený herecký prejav a jednu dejovú líniu si ako medzi prvými požičal dnes už tiež kultový Vodič (1978) Waltera Hilla. Postava Jefa Costella neskôr ovplyvnila i ďalších zabijakov s vlastným morálnym kódexom (The Killer, Ghost Dog, Američan). S nadsázkou: nebyť Delonovho stoického výkonu, ani mlčanlivý Ryan Gosling by v Drive nebol taký cool! Melville a Delon proste vytvorili pred 50 rokmi nadčasový prototyp štýlového mĺkveho antihrdinu. Oldschool, ale stále cool! http://www.kinema.sk/filmovy-clanok/35581/samuraj-50-rokov-vplyvnej-cool-kriminalky.htm ()
Hlavny hrdina je hypercoolovy zabijak v pribehu, ktory nema ani za mak logiky, tak to sa hodi skor k hercom inych mien, do zanru ineho razenia a predovsetkym do doby beckovych megahitov. Meno herca a rezisera, krajina a doba vzniku vsak vzdy u hodnotiacich divakov vyvolava divy a mne neostava nic len neveriacky krutit hlavou. Nevravim, ze to bol vylozene zly film, to nie, ale je proste hlupy a naivny. No a jedna vec, ktora mala vo filme znacne miesto ma doslova zarazala...proces opoznavania podozrivych osob. Nepredpokladam, ze francuzske trestne pravo je tak ubohe, ze postavi podozriveho priamo pred osobu, ktora ho ma identifikovat. Skor by som povedal, ze aku taku hodnovernost rekognicie reziser nemal na ukor prestylizovaniu hlavneho hrdinu zaujem zachovat. A tak je to v podstate s celym filmom. ()
Film s minimalnim poctem dialogu od zacatku stavi na atmosfere a vybornem, velmi chladnokrevne pojatem hereckem vykonu Alaina Delona. Scenar neni svetovy, ale zpracovani je precizni a dokaze zaujmout. Stejne tak i Nathalie Delon, vubec se nedivim Alainovi, ze se do ni zamiloval... ()
O tom, že správný samuraj zůstává věrný sám sobě a věci dává "do pořádku" po svém. Navenek VELICE střízlivý, stručný a chladnokrevný příběh - ale uvnitř ... nakonec: To uvidíte sami. ()
Postavy v Samurajovi definuje především jejich chování. Není tedy třeba nic vysvětlovat a vyplňovat příbeh vatou. Dialogů je minimum a přesto se nakonec vše dozvíme. Podobně minimalistický přístup se mi líbil i u Američana. Příběh o chlapíkovi, který si vytvoří perfektní rutinu takže v tom co dělá, je mistr. A jak už to bývá, právě to vybočení (díky ženě, jak jinak), se mu stane osudným. Svým způsobem je to žánrové klišé, ale podobných filmů se točí málo. A vždy stojí především na hercích a kameře. V tomto ohledu není co vytknout, takže ano, jsem spokojený. ()