Líbánky

Líbánky se u seveřanů inspirují více, než by bylo nutné. Mají asi tři konce, přičemž v tom posledním jsou až zbytečně popisné. Některým dialogům (a jednomu dlouhému monologu) by slušela spíše divadelní prkna. Ale i přes všechny tyto výtky, vnímám Líbánky jako komplexní dílo dokazující, že Hřebejk není mrtev. Díky pánům Štrbovi s Březinou jakoby objevil nové způsoby filmového vyjádření. Téma mi přišlo neuvěřitelně nosné a resonovalo ve mně více, než bych od českého filmu čekal. Hraní si s metaforami (odhození urny, závěrečná montáž při rozhovoru se synem) a minimalistické zpracování plně podporuje příběh se společenskokritickým přesahem a hraním si s diváckými očekáváními. Přehlédnutí tohoto filmu diváky i kritikou mě překvapuje. Takto autentický soudobý film navíc s žánrovými přesahy tu už nějakou dobu chyběl. (17.02.2014)

Ne, ne a ještě jednou ne. Šroubované dialogy, nejhorší věty dali do úst tomu nezvanému hostu, který řádně zdramatizuje svatební oslavu.. Takové věty se dobře čtou, nebo přinejhorším by je mohl říkat vypravěč, ale aby je ze sebe vypouštěl herec, k tomu nemělo dojít.. Jinak příběh by se i dal, ale za toto opravdu nemohu dát ani průměr. Dvě hvězdičky za Aňu. (06.03.2014)

Svatebčani i čtenáři pozor! Pod stolem i na záchodě chrápou ožralé SPOILERY!       Co při téhle svatbě v kostele nezaznělo, ale určitě mělo: „Kdo z přítomných ví něco, co by bránilo uzavření tohoto manželství, ať promluví teď - nebo ať mlčí navždy!“ (to je docela praktická výzva). Bez pozvání se vetřít na cizí svatbu a na pěkně veselé veselce nepěkně prudit svou tichou agresivitou, to asi Alešovi mír v duši nepřineslo, řekl bych. A nevěstě v požehnaném stavu omlátit o hlavu kostlivce, vytaženého ze skříně na intru, notabene když s tím nemá chudák těhotná holka nic společného, to už mi nepěkně zavání (zbytečnou?) šikanou. A pak že se lidi nemůžou změnit (třeba Robert, to je dnes správnej chlap - umělým dýcháním zachránil život člověku)! Někdy ovšem i k horšímu, jako Aleš. Kdysi se taky zachoval správně, když vše oznámil řediteli. Ale o dvacet let později už neměl koule na to, promluvit si nejdřív s tím obdivovatelem Nastassji Kinské, poinformovat ho o tom osmém patře o rok později, a dát mu příležitost, aby seznal, zastyděl se a omluvil. A pokud by dotyčný nešel do sebe a zachoval se zpupně, tak TEPRVE POTOM vzít na svá bedra nevděčnou úlohu rozesírače manželství. A udělat tak nešťastnou nejen nevěstu, ale do budoucna i to nevinné dítě, co je na cestě. A sebe taky, samozřejmě. Žádná pomsta na nevinných mír v duši nezajistí. Teď se Alešovi bude ještě hůř žít sám se sebou. Navíc jsem měl pocit, že pár důležitých scén ve filmu chybí a neustále jsem měl nutkání se zeptat: „Bude něco?“ Až přišly závěrečné titulky a já pochopil, že dneska s Hřebejkem nic nebude. A k těm Aleškovým deseti minutám slávy – hezky si zadeklamoval, jen co je pravda, odrecitoval jak z partesu bezchybný, stylisticky vybroušený text... A co to říct vlastními slovy, a ne takhle knižně, abych mu to citové rozrušení (jo, cloumalo to s ním pěkně) mohl věřit, he? (06.09.2013)

Film, který mi ve finále vyzněl jako epizoda z něčeho úplně jiného. Nebýt excelentní režie a výborného herectví (i když výjimky, bohužel, jsou) skutečně by vše vyznělo jako ze seriálu diváckých příběhů. Kostrbatá šroubovanost Alešova vyprávění internátního teroru od spolužáků, naneštěstí degraduje celé téma. Je to jako předčítání ne moc dobré knihy a např. jeho ranní dialog s Aňou zní jak ze dvou světů. Lze chápat jeho nikdy nezahojenou jizvu na duši, ale takovýmto způsobem tlačit na pilu musí mít u Jarchovského snad nějaký osobní důvod. V některých filmech naráží vynikající dějový potenciál na tuctovou režii, zde je to přesně naopak a Trierovská inspirace je zde také opravdu hodně cítit. Film, ve kterém se ztrácí originalita jedné ze základních tvůrčích dvojic současného českého filmu. Snad příště. (10.01.2015)

Pokus o posun české kinematografie tam, kde byla ta Dánská v roce 1998, který se úplně nezdařil. Líbánkám sráží nohy dialogy nechutně šustící papírem a doslovný závěr, který zbytečně vrší výjevy, kterými v náznacích dráždil divákovu mysl v průběhu a totálně tím tak potápí poměrně slušně vystavěnou první hodinu. Krásně natočená bouře ve sklenici vody. (07.07.2013)