Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Aňa Geislerová, Stanislav Majer, Jiří Černý, Kristýna Badinková Nováková, David Máj, Jiří Šesták, Jana Radojčičová, Matěj Zikán, Vlastimil Dušek (více)Obsahy(2)
Líbánky se odehrávají v čase dvou dnů svatební oslavy. Nevěsta a ženich – Tereza (Anna Geislerová) a Radim (Stanislav Majer) tvoří půvabný pár, navzdory tomu, že oba již prošli manželskou zkušeností a odnesli si z ní své šrámy. Tereza zklamané srdce, Radim dospívajícího syna. Jsou však odhodláni zkusit to znovu, jsou přesvědčeni, že tentokrát to vyjde. A zdá se, že svatební oslavy, které probíhají v prosluněném dni v rodinném kruhu v sídle nevěstiných rodičů obklopeném romantickou krajinou, budou skutečně nejkrásnějším začátkem společného života. Ovšem... kdyby se na svatební hostině náhle neobjevil nezvaný host. Jan Benda si brzy získává náklonnost přítomných. Maminky i tetičky mu podstrojují, muži mu bodře nalévají. Kdo to však vůbec je? A odkud se vzal? Je to jen neškodný vetřelec, který se obvykle vmísí do davu s cílem zadarmo se najíst? Nebo se vynořil z minulosti někoho ze svatebčanů? A koho? S Janem Bendou u svatebního stolu dostává romantika trhliny. Toho chlápka je třeba dostat co nejrychleji pryč. Některá tajemství by prostě neměla být prozrazena! (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (365)
Osvědčená dvojice Jarchovský-Hřebejk je znovu na scéně a já si pochutnal. Žádné přeslazené svatební dortíčky ale nečekejte. Oba za sebou mají menší i větší životní karamboly, teď si řekli své ano a věří v lepší příští. A my doufáme, že Hřebejk i napříště zamíří do vod psychologického dramatu. Protože tam mi sedí nejvíc. Svatební pohodu totiž naruší podivínský homosexuální optik, který tvrdí, že je ženichův dávný přítel. Vetře se i na venkovský statek, kde jeho přiblbý výraz a hrátky s dětmi vystřídají filosofické rozpravy, podivné narážky i svatební dar. Na posvatební nepopsaný papír se tak začne nepěkně vyrývat dávná minulost. Škoda, že jsou tvůrci tolik popisní a doslovní. Že se inspirují u severské kinematografie, mi nevadí. Ostatně, který náš tvůrce se toliko dokáže přiblížit zručně uchopeným látkám evropského formátu? A vést herce tak umně, že neklesnou v křečovité pitvoření? Nebo předložit momenty, za které se divák v kině nemusí stydět? Z Hřebejka a jeho herců čiší přirozenost, drama o morálním selhání má hned několik vrcholů a dokazuje, že produktivní duo má k dnešní společnosti pořád co říct. Jejich obnažování rodinných tajemství v duchu skandinávské tradice mi dokonale sedlo. K hlavní dějové linii navíc drobnými detaily přibalují také motivy, které ilustrují život v už „zaběhlém“ manželství. O fotogenické kameře a citlivé hudbě se dlouze vyjadřovat nechci, pánové Štrba a Březina znovu odvedli pořádný kus práce. Velmi potěší i herci. Aňa Geislerová a Stanislav Majer jsou výborní, vetřelec Jiřího Černého plný květnatých obratů je citlivý, patetický i hysterický. Snadné to rozhodně neměl, nicméně jeho projev je až příliš divadelní. Ale to je jen nepatrná kaňka. 75% ()
Když to opravdu vezmu jako pomyslnou trilogii, stojí Líbánky (mimochodem, to je hodně hloupý termín pro svatbu a následující den) někde uprostřed. Konec hodně připomene Kawasakiho růži, naštěstí uvěřitelnost příběhu je vyšší než v případě Nevinnosti. Taky mě potěšilo, že kromě dvou hereček jsem nikoho neznal. Začátek je hodně nepovedený a za sebe můžu říct, že mě film začal bavit až druhý den ráno, když jsme se dozvěděli tajemství. Kdo byl na vojně, asi minimálně tuší, že situace někdy mohla být zlá, a tak snáz uvěří Jarchovského nápadu. Vypjaté dialogy nejsou pro mě to pravé ořechové, nicméně musím uznat, že Majer a Geislerová aspoň nejsou trapní. ()
Po pravdě celý půdorys premiérového snímku odkazuje k severské klasice, Rodinné oslavě od Thomase Vinterberga. Fasáda pospolité slavnosti se postupně drolí, až uhodí blesk: u Vinterberga syn, který otce slavícího šedesátiny obviní, že své děti znásilňoval. Podobně v Líbánkách pronikne na svatební veselici zneklidňující host s výbušným sdělením z minulosti. Vstup vetřelce si sice trochu pomůže náhodou, ale jako ukázkový příklad společenské infiltrace má svůj půvab a hlavně nejednoznačnost záměru i cíle, jež nevtíravě, podprahově, leč vytrvale znepokojuje. I detailem včetně cizincova dárku v igelitové tašce mezi nazdobenými krabicemi s bílými stuhami. Trhliny v navenek hladké fasádě se prohlubují s příchodem noci, klíčové postavy zahustí dusno výměnou ložnic a blažený divák se jen tiše modlí: Bože, prosím, dej, ať to tak vydrží, jen ať to nezkazí, ať vysvětlení není banální. ()
Dialogy byly občas hloupé, že to snad ani člověk říct nemohl, herecké výkony nepřesvědčivé pro kameru - v divadle by to obstálo a byly by ovace, ale do filmu se to nehodilo. Sem tam dobrý hlod a vy máte pocit, a tak by se to stalo a všechno je přirozené, což ale vzápětí rozbije špatný herecký výkon nebo debilní dialog. Sem tam hezký obraz, ale tenhle film není artový… kam ta česká kinematografie spěje? :-D ()
Psychologické drama o tom, že minulost se může připomenout v tu nejnevhodnější chvíli. Největší plusy vidím hlavně v hereckém obsazení, přičemž vedle Ani Geislerové a Stanislava Majera vyčníval Jiří Černý, který působil velmi nepříjemně a pak v nejistotě, ve které mě Hřebejk dokázal až do konce udržovat. Spoustal lidí tady nadává na doslovný závěr, ale podle mě to je v pořádku, protože nejistých konců mám plné zuby a nebaví mě. Duu H+J se to zase povedlo. 80% ()
Galerie (18)
Zajímavosti (12)
- Aňa Geislerová se původně ucházela o roli své sestry v podání Kristýny Novákové-Fuitové. Prý jí její postava přišla vtipná a od podlahy. (pomposity)
- Představitelka hlavní role Aňa Geislerová se vyjádřila k tématu snímku slovy: „Jsou věci, na které člověk není pyšný, když se probere z dospívání. Myslím, že všichni něco takového máme.“ (Olík)
- Aňa Geislerová s Kristýnou Novákovou si zahrály sestry už ve filmu Výchova dívek v Čechách. (troufalka)
Reklama