Líbánky

Hřebejk umí skvěle technicky zvládnout každou jednu scénu, ale scénář je pro něj kámen na noze. Ta banální, polopatická a nabubřele snobská báchorka, která by chtěla řešit všechno a nakonec se samozřejmě nezmůže na nic, opravdu nezapře pana autora. Ale nemá smysl dělit na hodného Hřebejka a zlého Jarchovského, Hřebejk pracuje s tímto scenáristou opakovaně, takže jeho práce zřejmě odpovídá režisérovým standardům. A to rozhodně není dobře. U žádného českého filmaře mě ale ta nízká hodnocení, která "musím" dávat, tak nemrzí! (13.08.2013)

Po prasárně s názvem Svatá Čtveřice přišly Líbánky. Už z prvních záběrů je zřejmé, že se bude jednat o mnohem lepší snímek. Jarchovský s Hřebejkem se vytasili se zajímavým příběhem a i jeho skladba je dlouho na české poměry pěkně mysteriózně vystavěná. Herci jsou vesměs neznámí a tudíž ve svých rolích přesní. Jarchovský si navíc většinou odpustil na rozdíl od Medvídka hlášky, které z postav čouhají. S blížícím se koncem Líbánky utahují šrouby a dostavuje se pocit že tady to neskončí pro někoho dobře. Nebudu prozrazovat jak tohle celé dopadne. První polovina je zbytečně dlouhá a závěr není zase až tolik úderný jak by mohl být. Tyto dvě věci srazí výsledné hodnocení na 60%. (19.05.2018)

Film, který mi ve finále vyzněl jako epizoda z něčeho úplně jiného. Nebýt excelentní režie a výborného herectví (i když výjimky, bohužel, jsou) skutečně by vše vyznělo jako ze seriálu diváckých příběhů. Kostrbatá šroubovanost Alešova vyprávění internátního teroru od spolužáků, naneštěstí degraduje celé téma. Je to jako předčítání ne moc dobré knihy a např. jeho ranní dialog s Aňou zní jak ze dvou světů. Lze chápat jeho nikdy nezahojenou jizvu na duši, ale takovýmto způsobem tlačit na pilu musí mít u Jarchovského snad nějaký osobní důvod. V některých filmech naráží vynikající dějový potenciál na tuctovou režii, zde je to přesně naopak a Trierovská inspirace je zde také opravdu hodně cítit. Film, ve kterém se ztrácí originalita jedné ze základních tvůrčích dvojic současného českého filmu. Snad příště. (10.01.2015)

Námět je skvělý a díky němu jsem se na film vlastně chtěl podívat. Samotné zpracování není špatné a má silné momenty (hlavně závěr se opravdu povedl), ale má to vady na kráse. Situace, kdy prarodiče nepochopitelně nechají vnuka v optice a ujedou mu je tak odfláknutě napsaná, jen aby mohl vzniknout následný důležitý konflikt. Komická figurka zeťáka mi tam neseděla, stejně tak hudba. (16.09.2016)

Když to opravdu vezmu jako pomyslnou trilogii, stojí Líbánky (mimochodem, to je hodně hloupý termín pro svatbu a následující den) někde uprostřed. Konec hodně připomene Kawasakiho růži, naštěstí uvěřitelnost příběhu je vyšší než v případě Nevinnosti. Taky mě potěšilo, že kromě dvou hereček jsem nikoho neznal. Začátek je hodně nepovedený a za sebe můžu říct, že mě film začal bavit až druhý den ráno, když jsme se dozvěděli tajemství. Kdo byl na vojně, asi minimálně tuší, že situace někdy mohla být zlá, a tak snáz uvěří Jarchovského nápadu. Vypjaté dialogy nejsou pro mě to pravé ořechové, nicméně musím uznat, že Majer a Geislerová aspoň nejsou trapní. (09.02.2014)