Líbánky

Hluboce mě příběh nepřesvědčil, připadl mi uměle vykonstruovaný a nevěrohodný. Už jenom sama situace, že na svatbu přijde někdo neozvaný a nikdo se jej nedokáže zbavit, zvláště pak, když novomanžel ví, proč přišel. K tomu podivné a na několka místech doslova nelogické dialogy, absence napětí či nějaké hlubší sebereflexe. Hezké obrázky, využití kontrastu mezi okamžikem štěstí (svatbou) a temnou minulostí (šikanou) na slušný film jednoduše nestačí. (17.08.2014)

Ale jo, mně se to vlastně docela líbilo. Je to sice nehorázná vykrádačka severských psycho filmů (Rodinná oslava, Melancholie), některé pasáže se příliš vlečou (všemožné nekonečné svatební reje) a švagr Míla působí, jako by si sem odběhl z natáčení se Zdeňkem Troškou. Ale na druhou stranu hudba a kamera jsou bezvadné, atmosféra nepovedeného večírku docela hutná a napínavá - Jiří Černý hraje skvěle podivného týpka, od nějž člověk neví, co čekat, a přiznám se, že závěrečná pointa mě dost mile překvapila. Čeho si ale nejvíc cením - přesto, že zpočátku námět vypadá ohraně, nakonec vypovídá o tématu, které mi připadá celkem originální (následuje SPOILER). Příběhů o tom, že jeden žák šikanuje druhého je spousta, ale příběhů o tom, jak se s tím pak šikanátor (tedy nikoli jen šikanovaný!) vyrovnává, těch zase tolik není. Vyvolává to řadu otázek - např. zůstali byste s Radimem, kdybyste věděli, jak nemorální věci v mládí dělal? A nebo to byla jen taková klukovina, co se trochu zvrtla? I když nemohu říct, že by se mi všechno líbilo, hodnotím nadprůměrně, protože mě Líbánky přinutily zamyslet se. A dokonce se dostavilo i cosi jako katarze. (05.10.2013)

Vypätá dráma o vine, zodpovednosti a tieňoch minulosti, ktoré vás raz doženú. Psychologicky precízne vystavané, s iba jedným/dvomi zaváhaniami v strihu (rozumej WTF momentami). Neustále nechávajúce v neistote kde je pravda, čo je nakoľko prifarbené a kdo je ako veľký zlosyn či trpiteľ. Priebežne sympaticky odľahčované postavou sestrinho manžela, ktorý v opilosti preferuje k spánku záchod pred posteľou. (30.06.2013)

Režijně vydařený český snímek o svatbě a nečekaném hostovi, který má temné tajemství o ženichovi. Scénář je velice slabý a po celou dobu hraje pouze s jednou zápletkou, jejíž pointa je skoro až nechtěně směšná, stejně tak herci mi byli ve většině případů, značně nesympatičtí, ale Hřebejkova režie, je stále na vysoké úrovni a i díky ní se jedná na české poměry o vydařený snímek. (18.02.2014)

Kdejaký díl Nevinných lží nebo Soukromých pastí (jakkoliv k těm seriálům mám výhrady) by tenhle film strčil do kapsy, a to s televizní produkcí a poloviční stopáží. Neuvěřitelná sbírka vymyšlených a z prstu vycucaných postav (možná běhají někde mezi inťošema v Praze, ale kdo z vás ostatních se s podobnou sbírkou ichtylů v životě setkal?), které řeší z prstu vycucané problémy. Celé je to ale obrazově laděné do Hřebejkem jemu oblíbených režisérských vzorů, aby to vypadalo jako umění, opět jsou zde sáhodlouhé dialogy o ničem, hysterické Geislerové scény, všechny na jedno brdo ve všech jejích filmech, závěr, který nic nevyřeší, nic neřekne, nijak nevede k nějaké katarzi, a celé je to tak nějak divně ještě navíc teploušsky laděné, jako bych se díval na Troškovy obnažené chlapce v Kameňácích nebo Sluncích, senech. Kamera je slušná, až kýčovitá, sem tam ujde hudba, ale víc kladů na tom fakt nevidím. Mimochodem to vypadá, že si štáb a herci jen udělali pěknou dovolenou - na které svatbě se hraje fotbal či plave v rybníku? Jak jste v kvádru, chce to jinačí logistiku. Svatební noc ve srubu? Kluk jde bez problémů k cizímu chlapovi do bytu? Dialogy šustí inťošskou zaprděnou kavárnou pražských Dejvic a Břevnova, takhle normální lidé skutečně nemluví. A zas ty monology, ach ty vševysvětlující a sáhodlouhé - a hlavně nefilmové, spíše rozhlasové - monology! Logika má také díry, inu, a průjezd kolony aut krásami české země si nezavdá s kdejakou kýčovitou reklamou. (07.01.2015)