Odpad město smrt

Trocha fassbinderovské poesie nikoho nezabije a někoho možná i osloví. 1) Přenos do českých poměrů sice dílo trochu ochudilo o německé konotace (hezky o tom píše komentátor gudaulin), ale na rozdíl od něho si myslím, že dílo získalo zase jiná pozitiva. Zejména secesní prostředí pražské Lucerny dodává inscenaci jakýsi až surrealistický rozměr. Jarmulku dolů. Ovšem Fassbinderův filmový scénář jsem nečetl, divadelní zpracování neviděl. Možná bych pak změnil názor. 2) Zaujali mě 34letý Stanislav Majer (pasák Franz), 30letý Jiří Černý (židův asistent Oskar) i 42letý Martin Finger (bohatý žid). (08.09.2017)

Očekávání zůstalo nenaplněno. Měl jsem především problém s humorem snímkem. Chvíli mi připadalo, že se asi mám smát, jindy mě spíš mrazilo. Trvalo mi také, než jsem si zvykl na divadelní formát, hodně zvláštní dialogy a ještě podivnější postavy. Postupně mi navíc začala nit filmu utíkat, sice nuda na řadu nepřišla, ale stále se nemůžu ubránit pocitu, že snímek zůstal někde na půl cesty. Počin hodný pozornosti to jistě je, avšak hodnotím pouze průměrem. (04.08.2013)

Jak jsem psal už u filmu Zakázané uvolnění, tenhle nový Hřebejk mě baví. Možná právě tím, jak v některých svých posledních filmech opustil dřívější bezpečné pole hřejivých pelíškovek a vydal se na riskantní cestu filmové invence, což v českých podmínkách skoro automaticky obnáší narazit na divácké nepochopení. I zde jsem měl pocit naprosté tvůrčí suverenity nesmírně schopného režiséra, který by dovedl natočit takřka cokoli a má tu svobodu svoje vize realizovat, aniž by u toho musel koukat nalevo napravo (čti - brát zřetel na komerční aspekt filmu). Film jsem kdysi zatoužil vidět v momentě, kdy jsem zjistil, že vychází z Fassbindera, což je můj miláček a velký oblíbenec, ale poštěstilo se mi to nakonec po téměř 3 letech od české premiéry. Ničemu to ovšem nevadí, tohle je nadčasový film a možná i jednou dojde většího ocenění, než se mu dostalo po jeho uvedení do kin (tím větším doceněním ovšem nemyslím nějaké blbé nominace na České lvy, kterých se tomuto filmu dostalo požehnaně, ale kladnější divácké přijetí - ten film je krutě nedoceněný). Na filmu mě paradoxně nadchla jeho nefilmovost - z každého záběru, z každé repliky je evidentní, že jde o filmové zpracování původně divadelní předlohy, a tato esenciální "teatrálnost" mi zde neobyčejně sedla (i když jinak poslední dobou nemůžu činohru ani vystát a do divadel jsem zcela přestal chodit). Herci jsou naprosto úžasní - samozřejmě vede fantastická Gabriela Míčová, jejíž herecká kreace je mimořádně působivá a přesvědčivá - ale i všichni ostatní jsou neuvěřitelně výborní (například pěvecká čísla Pechláta jsou kapitola sama pro sebe, a to jsem toho chlapíka přitom nikdy dřív moc nemusel). Když jsem si přečetl, o čem původně pojednával Fassbinderův scénář, musel jsem se usmát tomu, jak byla jeho německá látka adjustována českých podmínkám, ale to konec konců ani jinak nešlo - za sebe mohu napsat, že jsem si tento film velmi užil a Hřebejk u mě získal na vážnosti - komu čest, tomu čest! (02.09.2015)

Člověk je rád, že to české kino dělá i něco jiného, než obyčejně, ale stejně k tomu zas potřebuje znásilnit Fassbindera a Lucernu. Takže Václavák zase v trochu jiném světle a Lucerna v tom nejtradičnějším. Má to své momenty, Pechlát jako transka zpívající Haničku patří mezi to zábavnější, ale pak už to jde dolu. Stereotypy o židovských machinacích a jejich gay podomcích náleží vypůjčenému prostředí a Praha s tím tolik nekoresponduje, jako by například mohl ten Berlín, že. A absolutně si netykám s výkonem Gabriely Míčové, neb mám ještě v živé paměti její fiaska v Zázracích života a toto nebylo zase o tolik jinde. (22.11.2012)

Kritiku Hřebejka, že ve svých pozdějších filmech si již prakticky nehlídá herce a zajímá ho pouze kamera a scéna, si musím nechat na nějaký další kus, protože tady je ta nesnesitelná divadelní dikce zjevně záměrem. Čímž se opět dokazuje, že divadelní film je špatně. Vždycky. Na druhou stranu zejména kamera a mizanscéna dává najevo, že tenhle středometrážák nevznikl pouze jako znuděný vrtoch, ale je za ním hodně lásky a nadšení ze strany tvůrců. Navíc tím, že se do českého prostředí snaží převést vulgární a nepohodlnou Fassbinderovu dikci stojí minimálně za uznání. (15.08.2022)