Památkáři

|| Scenár: George Clooney, Grant Heslov / Predloha: Robert M. Edsel - The Monuments Men | Hudba: Alexandre Desplat | Produkcia: George Clooney, Grant Heslov | Distribúcia: Sony Pictures Entertainment (US), 20th Century Fox (International) | Štúdio: Columbia Pictures, Fox 2000 Pictures, Smokehouse Pictures, Studio Babelsberg | Rozpočet: 70 miliónov $ | Tržby: 104,533,171 $ || Nato, že ten scenár písal herec, to funguje až prekvapivo dobre. Má to dynamiku, vtip i emócie. Nevyhne sa to samozrejme sentimentu a tempo tým občas tiež trpí. Ten námet je zaujímavý, odhlauje dej, ktorý som ešte spracovaný nevidel, no na celovečerňák to je trošku fakt málo. Za faktor prekvapenia však dávam Cloonymu za 4. Ps: Nenašiel ste niekto v kine Atlas 27.2.14 čiernu čiapku? :) 74% | Videno v Atlas Praha, 27.2.2014 | (28.02.2014)

„Ešte som nikdy nikoho nezabil.“ Rada od skúsenejšieho: „Je to ľahké.“ No tak sme sa pobavili aspoň raz, viac tu toho nebude. Tak skvelé mená sa nachádzajú vo filme, kde mohli hrať aj úplní nováčikovia z miestneho divadla. Nestane sa tu toho veľa, aby ste sympatizovali s postavami, nebodaj im dokonca držali palce. Nepružná schéma diváka prinúti diváka príbeh vnímať len ako boj pár vojačikov za získanie nejakých obrazov a to v scenérii konca druhej svetovej vojny. Nič hlbšie, ani zmysel tohto celého počínania, tu ale nie je dostatočne vysvetlené. A o napätí sa už vôbec nedá hovoriť. (22.05.2017)

George Clooney a jeho parta kamarádů (Damon, Blanchett, Murray, Goodman) si tak pro radost zahráli ve snímku o speciální partě vojáků, která za druhé světové války, hodlá zachránit co nejvíce uměleckých děl (tím myslím obrazy apod., ne to z čeho se střílí) z rukou nacistů. Nápad dobrý a občas se film snaží tvářit jako klasika "Tucet špinavců" a určitě k tomu má předpoklady, ale jak se tak divák celou dobu na film kouká, velice brzy si uvědomí, že to je celé nemastné, neslané a prostě o ničem. Je to škoda, protože se z dobrého nápadu, stala natahovaná nuda. (11.07.2014)

Jako umělecký celek je Clooneyho poslední film bezesporu méně vycizelovaný než jeho předchozí režijní díla: střídání mezi dobrodružstvími party ne-hrdinů a mezi výpovědí o kulturně-definiční roli umění je občas trochu násilné, podobně jako je snad až příliš očividná strukturně scelující funkce dopisů, sochy a gentského oltáře. Podobně jako u snímku Dobrou noc a hodně štěstí mě ale neustále napadalo, že jsem podobný film fakt dlouho neviděl a že jsem podobný film fakt rád zase jednou viděl. Více viz Douglasovy poznámky. (04.05.2014)

Přiznávám, že literární předlohu neznám. Uvádí-li se, že je přeobjemná, pak práce obou scénáristů musela být mimořádně nesnadnou. Epopej boje o evropské kulturní dědictví přímo svádí k dokumentarizujícím přístupům. Je to pochopitelné: význam děl i napínavost zážitků - není silnější ani napínavější žánr než non fiction - k tomu přímo navádějí. Dokumentárnost, vůle po uměleckém dokumentu, by měly být také určující při posuzování tohoto nadprůměrného díla. Zvolená kompozice - výchozí základna předcházejících dějů, zdůrazněná úvodní i konečnou demonstrací problému před dvěma americkými prezidenty a ještě navíc podtržená závěrečnou scénou z r. 1977 - se s tím, jak se blíží do realizační fáze, postupně větví do dvou základních linií: té hlavní, která pátrá po památkách bezprostředně za postupujícími frontovými jednotkami, i té druhé, konspirativní, soustředěné kolem Franka Stokese, ztvárněného skvělým Damonem, a Francouzky Claire, jíž exceluje Cate Blanchettová. Jemně, avšak sdostatek výrazně naznačené charakteristiky německých okupantů, rozpornost a nejasnosti kolem francouzského odboje a kolaborace, skrývání německých nacistických válečných zločinců a další působivé zkratky naznačující i diferencianci mezi spojenci (USA-SSSR) propůjčují úsilí uměleckých historiků charisma bojovníků za evropskou a transatlantickou identitu. Patos demokracie, odlehčovaný podobně jako gotická klenba žebry skvělými dialogy, v nichž humor nejenže nejde proti tíživosti doby, ale naopak ji prokresluje a dotváří, prochvívá jako spodní tón celým dílem. Měl-li Clooney na mysli zachování památky těchto neznámých bojovníků a nastolil-li odvážně otázku poměru ceny lidského života i toho, co ji přesahuje (nebo chce a může přesahovat), stvořil - nejen díky tomu - dílo mimořádně působivé. PAMÁTKÁŘI a civilní patos jejich ušlechtilého úsilí nemohou neoslovit každého, kdo je ochoten myslit a cítit i jednat za hranicemi své všednodennosti a žije také bytostně pociťovanou potřebou alespoň čas od času žitých altruistických osobnostních přesahů. Skutečnost, že dobro vítězí alespoň někdy nad zlem, by při všem přesvědčení o rozmanitosti života neměla být v takových případech důvodem k obtížně zdůvodnitelným odstupům a odsudkům. (28.02.2014)