Piknik

Nie je piknik ako piknik. V blízkosti uranového komunistického lágra má grilovačka inú atmosféru, naviac detektívnu s pátraním po zradcovi spomedzi priateľov. O detektívku ale nejde, tá nefunguje, a slabšie je to aj s obžalobou komunistického režimu. Jedine tie flashbacky a pár myšlienok pripomínali, o čom film má byť. A samozrejme pobyt v bunkri, to je asi najsilnejší moment filmu, nie tie akčné scény zo skaly. Staršie herecké legendy sa pričinili o to, aby film dopadol aspoň priemerne, ale scenár je jeho veľmi slabou stránkou. –––– Ale on si tím zachránil život. A pořád je to můj kamarád. (10.08.2016)

Tento film je opradu filmová lahůdka. Naprosto mě dostal. Na chvíli se u mě objevil desetiletý syn. Zrovna při jedné z nejhorších scén. Koukal na to těma svýma očičkama. A já mu o tom začala něco říkat. Jak to bylo hrozné...A vehnalo mi to slzy do očí. Odnesla jsem si opravdu velký zážitek. Klobouk dolů před tvůrci. A hlavně před lidmi, kteří tohle vše prožili. (29.04.2018)

Promarněný potenciál. Osmdesátiletý Tříska na laně zachraňuje chlapce, přičemž další dva muži v nejlepších letech (cca 20-40letí) mu spolu s důchodci a dětmi fandí z bezpečí opodál. Pak se staříci nadšeně nechali přivázat lanem jako vězni (poněkud zvláštní styl vzpomínání) a děti je bičovaly větvemi - docela legrační, trochu hloupé, a bohužel i kapku debilní. Těch okamžiků, kdy mi bylo za scénáristy trapně bylo víc. K tomu několik zcela zbytečných (a nedořešených) zápletek. Nicméně komunismus (a jeho obdoby) v Československu (resp. Česku) je potřeba si připomínat a lidem, kteří se k němu i po těch zkušenostech hlásí a vychází z něho, je důležité mazat jejich sračky po obličeji. Až mi bude 70, třeba dám filmu víc... (24.02.2014)

Piknik by si absolutorium v hodnocení zasloužil už jen za to, že v dnešní době ostalgie, relativizace zločinů předešlého režimu a odsouvání disentu na periferii veřejného zájmu někdo něco takového ještě vůbec točí. Na 50. léta se prostě nesmí zapomenout, stejně jako třeba na velmi analogicky vyznívající holocaust. Je důležité uchovat si ony hrůzné události v kolektivní paměti, jinak nás může brzo čekat něco podobného. A připomínat stále, i kdyby formou spíše než uměleckého mene tekel šlo o televizní selanku. Naštestí díky opravdu nevšednímu hereckému obsazení překlene tento televizní film svou televiznost i slabší místa ve scénáři (především dějovou odbočku se slaňováním, díky níž je předem jasné, kdo byl onen udavač...navíc uvázat chudáka pana Třísku v jeho věku na lano a chtít po něm akčně kaskadérské výkony je holý nerozum). Jeden z mála počinů naplňování veřejné služby. Jiří Stránský, vyprávěj! (23.02.2014)

Mrzí mě to, ale lepší hodnocení nedám. Ne, že by to bylo úplně špatné a určitým způsobem to i jaksi trochu funguje - zdánlivě velmi vhodný námět na komorní psychologické drama je bohužel slabým scénářem znehodnocen - místo toho, aby se celou dobu řešilo pouze ústřední téma a během těch 80ti minut se ono téma a jeho uchopení a vývoj někam posunuly, se celou dobu řeší podružné věci, jednoduše klasický scenáristický balast na vyplnění dialogů. Ten je samozřejmě potřebný, ale nikdy nesmí jeho množství překročit míru, za kterou se film samotný bez náznaku kamufláže vyjevuje jako zcela bezradný v tom, kam a jak má směřovat. Hezky to ilustruje několikrát se groteskně opakující typ scény, kdy někdo řekne "tak kdo byl teda ten bonzák?!" a někdo jiný odpoví "ale prosímtě nechte už toho!" a tak toho neustále nechávají a pokračuje se v neřešení problému, který si film sám vytyčil jako ústřední. Příznačné je, že aby se celá věc nakonec "vyřešila", musí zapůsobit náhoda. Nevím proč to už dneska nejde, ale když se podívám například na tento televizní film http://www.csfd.cz/film/29334-sedem-svedkov/ , co se týče základního systému ne nepodobný (komorní drama, skupina osob spolu hovoří a vyjevují se nové skutečnosti) připadá mi v porovnání s dnešními jako z jiného světa (teď mě napadá, proč je tam těch postav snad dvacet a ne třeba sedm? proč tam každý bývalý vězeň musí mít manželku, švagra, syny a vnoučata?). V psychologickém filmu mají hrát především tváře v detailech (jako u výše zmíněného snímku) - nejsme přece v divadle a máme možnost pracovat s rámováním dle chuti, Piknik ale s notnou dávkou ironie připomíná filmy Miklóse Jancsóa, protože vidíme krajinou neustále se přesouvající velkou skupinu postav, zabíranou v celcích :). (06.03.2014)