Nežné vlny
Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miloš KrkoškaHrají:
Táňa Pauhofová, Hynek Čermák, Robert Cejnar, Lucie Šteflová, Jan Maršál, Gabriel Barreto de Carvalho, Natálie Halouzková, Jan Hartl, Vojtěch Dyk, Jan Budař (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (428)
Aneb jak Vám něžné noční honění u fotky vysnilé ryšavé dívky může zkurvit celou hudební kariéru, jak Vám jedna mořská bouře ztropit ostudu a jak natočit film, kterej jde mimo sračkovitost dnešní Český tvorby. Líbilo... líbilo a moč. ()
Vejdělkovi komerční počiny mam poměrně rád, ale Něžné vlny mi přijdou jako totální přešlap. Sice opět nezklame technická stránka nebo vizuálně krásné interiéry, či exteriéry, jenže sebeironický příběh s hromadou náhod nefunguje. V pozadí blížícího Sametové revoluce vás postavy příliš nezajímavý, přispívá k tomu i fakt, že hlavní herec Robert Cejnar vypadá jak Justin Bieber. 50% ()
Tohle asi opravdu není film pro mě. Romantická "komedie" o mladé dvojici, která si chce vrznout, zatímco se v pozadí odehrává jakýsi slavný moment našich československých dějin, mi nepřijde zrovna 2x šťastná, stejně tak svérázné vysvětlení toho, proč svíčky, proč karafiáty a proč "máme holé ruce". Nevtipné, spíš ostudné. ()
Odcházel jsem z kina a v uších mi zvonilo... Na tváři blažený připitomělý úsměv a na kalhotech pár kapek první krve. Nebojte, ne ze studenta Šmída, ale z jedné zrzavé propasti hříchu. Moje ruka v kapse kalhot zádumčivě potřásala (ne, verbale, tím opravdu ne!) svazkem klíčů, po čtvrtstoletí laskání neviditelnou rukou trhu vyleštěnými do sametova. Reklamní billboardy podél cesty na mě majetnicky pomrkávaly, jak blahé paměti pěticypatá hvězda na fasádě sídla ÚV. Samozřejmě všechno dobře dopadlo. Pár studentů přišlo na Národní o zuby, Strana přišla o vedoucí úlohu a zrzavá mořská panna o panenství. Jo, a jeden mlátička z Pohotovostního pluku o koule (a když ne o ně, tak o hrdost určitě). Byl jsem happy, byl jsem dojatý. Я был счастлив. Přitom po traileru jsem se dost znechuceně ušklíbnul, že tuhle hrůzu tedy ani náhodou! Třeskutý humor a hřiby jak z Mrazíka? (Pamatujete, jak tam medvíďata běhala po zadních a v náručí nosila stejné monstr hřiby?) Jenže mraku z Černobylu člověk neunikne. Nakonec jsem se k Něžným a nostalgickým vlnám dostal i já, jak slepý k houslím. Podobně jako velký Vojta na Národní, případně jako malý Vojta spolužačce pod sukni. Týdeník, úvodník, „Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD" a už to jelo. Na plátno vyběhly spermie a byl konec. Ne filmu, mé mrzutosti. Hravý pan Vejdělek mé obavy hravě převálcoval a nakonec za skotačivého bušení do kláves klavíru úplně pohřbil. Přímo tam pod těmi okny. Nadsázka až na půdu (na které se zabednil jeden domnělý paroháč), romantika jak z praku a jedna bílá laboratorní myška, která zacupitala pod sukýnku na patách sedící školačky. Chlapec holčičce odvážně zalovil pod sukní, chvíli tam šmátral po myšce (a po myšce?), pak ji polapil a ... a myšička byla najednou zrzavá! Vejdělku, Vejdělku, ty čímane jeden! Ty máš z prdele kliku, že netočíš v Americe. Dopadl bys jak Polanski! ;-) ()
Překvapivě příjemný český snímek. Kromě už na hraně trapnosti balancující scéně s povstáním a výkonem hlavního hrdiny (v závěrečné části) a jeho vyvolené (v prostřední části, poměrně krátce) sympatický počin pana Vejdělka. Byl jsem na vážkách mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec se přikláním k vyšší známce. ()
Vejdělek na vlnách "menzelovské" poetiky v nepoetických časech socialismu. Jiří Vejdělek točit filmy umí a jeho snímek je vzdálenou ozvěnou Menzelových děl. Svůj snímek o dospívajícím mladíkovi opatřil pěknou, pohádkově barvitou kamerou Vladimíra Smutného, která spolu s hudbou Miloše Krkošky vytváří celek, který vyprávění dodává na náladě. A náladu mají postavy vesměs pozitivní. Největším mrzoutem je tatínek Hynka Čermáka, který ze selhání zdolat kanál La Manche, viní Rusáky, kteří republice nikdy nepřinesli víc než houby. A skutečně. Až to bouchlo v Černobylu, vyrostly radioaktivní houby. Stačí aby ale posekal fůru dříví a je zase ticho po pěšině. To maminka Táni Pauhofové neklesá na mysli nikdy. Muži z okolí za ní pálí, ona ale zůstává věrná svému manželi. A pak zde máme jejich syna Vojtu, možná budoucí pianista, ale jeho pozornost od hudebního nástroje odvádí zrzavá spolužačka Ela, nad kterou masturbuje, až se otřásá dům. A tím se dostávám k nejmenšímu pozitivu filmu a tím je křečovitě naroubovaný humor, který skoro nemá co říct ani nabídnout a je nasoukán do řady miniscének, které mají nesouvisející ráz. Vejdělkovi zřejmě humor bez pointy přijde kvalitní, ale zasmát se něčemu ve filmu byl nadlidský úkol. Humor neobstaraly ani postavy na míru vzaté - Budař, Kopta, Dyk. Příliš se neosvědčilo, přinejmenším to bylo originální, spojení humoru s historickými událostmi (viz scéna s policejním kordonem na Albertově náměstí o 17 listopadu+radioaktivní houby). U řady postav je cítit příjemný "hrabalovský" rozměr tak dobře známý z filmů Jiřího Menzela. Odkazy na nošení sluchátek, staromódně gentlemanský lékař Jana Hartla, cudná erotika a další drobnosti, toho si všimne jen skutečný znalec a ocení to. Herci hrají v pohodě. U Čermáka s Budařem vlasový prost nahradily příčesky, které jsou nepřirozené. Hlavního hrdinu vyprávění ztvárnili dva různí herci: v dětství Jan Maršál, pubertální věk obstaral neznámý a Maršálovi nepodobný Robert Cejnar. S jeho postavou se dostaneme až do osudného listopadu 1989. Amatérsky instruované scény z revolučních dní mnoho povyku nenadělají, o nic lépe si nevede ani příliš uměle působící Spartakiáda přenášená televizí. Stylizovaným a roztomile zahraným postavám a režii, která příjemně protéká po poetické vlně a naráží na proud kompaktnějších i realističtějších filmů z tohoto období, se divák vyhýbat nemusí. 60% ()
Je hezke videt zase jednou film, ktery ma nadhled a dela si legraci sam ze sebe a veci smutnych. Opravdu jsem se zasmala, ne nicemu intelektualnimu, ale necemu prijemne oddychovemu a sympatickemu. ()
Typické české "hřejivé"... nic. Bezkonfliktnost, neškodnost a zbytečnost toho filmu jsou i navzdory ucházejícímu řemeslu, solidním hercům (sexy zrzky pěkně pohromadě!) a rozumné stopáži velice otravné a ubíjející. ()
Další neuvěřitelná česká blbost, ve které jsem našel jediná světlá místečka v účasti Táně Pahofové a Vica Karekes, které jsou opravdu číče. Druhá jmenovaná není téměř k vidění, ale první jmenovaná je dokonce výborná herečka, takže to nebude odpad. Jinak není o co stát. Příběh je absolutně o ničem. Jeden hrozně nesympatický kokot vypráví o svém životě, který se naštěstí odehrává v zajímavé době, takže se snímek dá dokoukat. Hlavní hrdina mi neuvěřitelně vadil, a to naprosto ve všech věkových provedeních. Zasmál jsem se všeho všudy jednou, takže to byla opět česká komedie jako prase. Hrozně mě obtěžoval láskyplný soundtrack, který tento nesmysl takřka po celou stopáž provázel. Zkurvení sametové revoluce byl naprostý vrchol debilismu. Pokud hledáte komedii, tak od tohohle dejte ruce daleko pryč. ()
Že já vůl na tu předpremiéru v Hradci Králové nešel. Vejdělkova nejnákladnější dávka skvělého humoru, který byl opět na vysoké úrovní. V kině, kde jsem seděl mezi samými čtyřicátníky, chytla dokonce jedna slečna / paní záchvat smíchu v trvání asi jedné minuty (stala se takovou atrakcí vyprodaného sálu). Z první třicetiminutovky jsem byl uchvácený a v mysli se mi promítala otázka, že prozatím z českých filmů vidím největšího konkurenta Hořícímu keři, ale v momentě, kdy hlavní postava dospěla (Level 3: Robert Cejnar), to ztrácelo takový svižný a humorem překypovaný nádech. Zřejmě zato může nepříliš profesionální výkon Roberta Cejnara. Ale jsem optimista a tak hodnotím Něžné vlny jako velmi zdařilý. Hlavně díky již zmíněnému humoru, kterým málem přepsali historii, viz. Sametová revoluce. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) ()
Něžný film :-)) ()
Když si sečtu lepší tuzemské filmy za poslední dva roky, bude mi na počítání stačit ruka tesaře dva roky před důchodem. Pohodová letní komedie se spoustou povedených vtípků (ty listopadový hlášky jsou sice už moc, ale jediný fórek, který se Vejdělkovi nepovedl, je skákající postel s Vojtíkem), krásnou lokalitou a trojicí těch nejhezčích čs zrzek. Cejnar je milý, pan režisér měl ale škrtnout scénu, kdy sedí na hrázi a dozvídá se o emigraci, tam se fakt nezadařilo. Výborný je Hynek, přiznám se, že jsem ho vůbec nepoznal a musel až využít domácí nápovědy v cca 43. minutě. Nebyl na té fotce Maxián? ()
Podle trailerů to vypadalo, že by u nás mohl po dlouhé době vzniknout zábavný retro snímek, ale víte, jak to u nás chodí ... ()
Příjemná letní podívaná. Myslím, že celkové hodnocení by mohlo být i fous vyšší... Asi bychom neměli být na Vejdělka tak přehnaně přísní.. :-) ()
Něžné vlny doplněné o hru na piano ukázaly se v závěru býti vynikajícím uspávadlem... ()
Trochu (ne)báječná léta, trošku rozmarného léta, každopádně vtipná podívaná. Vejdělek postupně dávkuje nadsázku (plavba přes La Manche, velké hříbky, zarostlý dědeček, otec "vězněný" na půdě) až k historickému 17. listopadu. Nechte mě projít, nemůžu jít s prázdnýma rukama, karafiáty a svíčky připomínají scénku s Karolínou Kaisrovou, ale do atmosféry Něžných vln zapadají. Vtipná je postava doktora, ale hlavně její podání Janem Hartlem je parádní. A nekalé živly? -"Jaké i se píše živly?" --"Jaký živly?" -"Nekalé." --"Tvrdý." ... -"A po l?" :-D ()
Kousek pro nenáročného diváka, který se chce nechat vést jednoduchým nekomplikovaným příběhem a přitom nepotřebuje zapojit ani kousek šedé kůry mozkové. Po shlédnutí pak ani dost dobře nevíte, jestli jste nějakou část úplně neprospali, ale ani to nijak nevadí, protože přijít není o co. Ale je to takové milé prosté, a to prostě někdy postačí. Druhé shlédnutí je však vyloučeno. ()
Mila a decentní letní komedie, za kterou toho hodně udělají herci odvracející pozornost od místy celkem hloupoučkého scénáře. A fakt mě štvala ta neustále hrající pitomá hudba. ()
Zatím největší české zklamání tohoto roku, až by se mi chtělo napsat, že je to zatím největší česká sračka. Zcela evidentní snaha natočit film, který na diváka dýchne neopakovatelnou atmosférou. Výsledek je bohužel takový, že film žádnou atmosféru nemá. Nemá ani děj, lépe řečeno má děj zmatečný a nudný, do něhož vstupují zbytečné nebo trapné postavy v podání Budaře, Kopty, Hartla nebo Dyka. Takže, co z toho zůstává a co si asi odnesu? Je to přehlídka pěkných českých/slovenských/maďarských rusovlásek, které jsou nyní v kurzu. ()
Související novinky
O2 přináší legální filmovou zábavu pro všechny
Patříte-li mezi velké filmové fanoušky, zpozorněte. Jak jste již na ČSFD.cz jistě všimli, operátor O2 nově provozuje O2 Videotéku, která nabízí až tisíc snímků k legálnímu zapůjčení z internetu.… (více)
Při sledování toho filmu jsem absolutně nechápal, jaký má vlastně smysl a o čem že vlastně je - pokud tedy tím smyslem nemělo být výhradně svézt se na současné vlně obliby retra a ostalgie (na kterou už jsem alergický, podobně jako na - pro mě osobně nepochopitelnou - fetišistickou vysazenost českého filmu na zrzky), což by vysvětlovalo jeho naprostou prázdnotu, umocněnou navíc tím, že minimálně půlka filmu působí dojmem, že byla vykradena z mnoha jiných českých filmů (operovat zde s termínem "inspirace" mi přijde nemístné). Něžné vlny mě zoufale nebavily - ta neschopnost scénáře vyprávět nějaký příběh, který by udržel zvědavost na uzdě až do konce, je takřka kolosální, ten film se prostě táhne odnikud nikam, až do toho trapného finálního vyústění, na něž diváka již v úvodu lákal vypravěčův voiceover a které se snaží celý ten spletenec epizod násilně naroubovat na události sametové revoluce, což by mělo být jakýmsi vyvrcholením celého filmu, ale ve skutečnosti je to na něm to nejméně zajímavé a nejblběji udělané (kombinace dobových záběrů s těmi novými je nepřesvědčivá a celkově to působí dojmem, že to v rychlosti sesmolil nějaký scenáristický nedouk někde nad kafem ve Starbucks, mezi rychlým sjetím Wikipedie a Googlu). Ale asi nejvíc mě na to filmu iritovalo to, jak je - což je ale u Vejdělkových filmů zcela běžné - až absurdně odtržený od reality. Ten filmově sterilní dům u vody jak někde v Provence, v němž rodina hlavního hrdiny bydlí, připomínající spíše načančaný skanzen pro turisty než typickou panelákovou realitu československých 70.-80. let! Ta skutečnost, že plešatci Čermák s Budařem zde svoje lysiny maskují parukami! To, že věkový rozdíl Pauhofové a jejího filmového syna je pouze 12 let, zatímco rozdíl mezi ní a jejím filmovým manželem Čermákem je naopak 10 let! (Dobře, to pořád není tak hrozné jako věkový rozdíl 27 let mezi filmovými manželi Vetchým a Voříškovou v Po strništi bos). Ten nesnesitelně idylický soundtrack, který hraje v podstatě permanentně na pozadí, i když se tam neděje vůbec nic, a ze kterého je člověk po pár desítkách minut tak přeslazený, jako z kýčovitých kalendářů Ivy Hüttnerové! (Tomu idylizujícímu pohledu výrazně napomáhá i kamera Vladimíra Smutného, která jde často do velkých detailů a která je celou dobu zalitá letním světlem, až to opět působí dojmem, že čeho je moc, toho je příliš). Ty scény, v nichž herci "hrají na piano", aniž by kamera zabírala jejich ruce, protože by ve skutečnosti neuměli zahrát ani Ovčáci čtveráci! Ten film je prostě tak vylhaný a fejkový, až to není možné. Rovněž herecké výkony jsou povětšinou dost slabé - například u takového Hartla po tom, co předvedl v Donšajnech, mě to už ani nepřekvapuje, ale pokud jde o Roberta Cejnara, u něj jen zbožně doufám, že už ten jeho justinbieberovský ksicht nikdy neuvidím, protože bych si z toho jeho hereckého neumětelství mohl vytrhat všechny vlasy z hlavy - naprosto příšerný zjev. Naopak Jan Maršál mi přijde jako talentovaný mladý herec a myslím si, že ho čeká zajímavá budoucnost, pokud u herectví zůstane a nepropadne fetu nebo chlastu, jak to u dětských filmových hvězd bývá zvykem. Celkově za mě neuvěřitelná otrávenost ze skrz naskrz vylhaného, prázdného filmu, jehož jediným pozitivem zřejmě je, že kvůli tomu, že se odehrává za totáče, není prolezlý product placementem jako české filmy ze současnosti. () (méně) (více)