Jako nikdy

Na český poměry je to překvapivě docela uvěřitelný, neni to nijak otravně vlezlý, ani přehnaně hysterický a dokonce v tom nehraje ani Liška, Vilhelmová nebo Geislerová nějaký sluníčkový lidičky se srdíčkem na správnym místě. Co se týče herců, tak kromě Schmitzera, od kterýho jsem to čekal, že určitě nezahraje špatně, stojí za zmínku hlavně Petra Špalková. Tu jsem do teď znal jenom z různejch menších rolí a nějakejch stupidních seriálů a tady fakt mile překvapila. A teď to horší. Největší problém je v tom, že mě ten příběh prostě nějak nechytnul. Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale celý to šlo jednim uchem dovnitř a druhym ven. K tomu jsou tam různý podivný scény, který mi připadaly, že se do filmu dostaly omylem. A konec byl nějakej useknutej. Už to vypadá, že se tam začne rozjíždět nějaká další zápletka, ale najednou prostě padnou závěrečný titulky. Ale ty 3 hvězdy nakonec dám. (24.02.2014)

Tohle je HODNĚ dobrý film. Nedělá si z umírání legraci, nic nezlehčuje ani nedramatizuje. Všichni se chovají normáně, dialogy jsou napsané do huby. Dostalo mě, že jsem všem zúčastněným rozuměla, chápala jsem, proč se chovají jak se chovají. Nepřipomínalo to žádné z filmů na podobné téma ani Konečná uprostřed cesty ani Griffin a Phoenixová (myslím verzi z roku 1976) ani Až si pro nás přijde. Znovu jsem se přesvědčila, že tu máme skvělé herce, kteří umí, že tu máme bezvadné režiséry a že není nouze o námět. Nenudila jsem se ani chvilku, klidně bych si dala pokračování. (03.08.2014)

Obsahuje SPOILERy. Dle mého soudu by měl každý snímek zanechat v divákovi nějaký dojem. Buď pozitivní, negativní a nebo nějaký jiný. Ale smutek z toho, že umírá Jiří Schmitzer alias Vladimír Holas se nějak nedostavil. Celou dobu jsem si říkala - proč se vlastně na tenhle film díváš, když ti nic neříká? Jednoduše mě akorát zajímalo jak se s tím vyrovná postava Karly, která kromě toho nemocného budižkničemu neměla vůbec nikoho. Nějakým svým nezkušeným způsobem trochu chápu ženu, která když přijde o dítě, tak cítí prázdnotu a potřebuje ji něčím zaplnit. Ovšem by mě ani ve snu nenapadlo, že by to měl být starý nemohoucí a mrzutý chlap. Konec? Naprosto nesmyslný a trochu nucený. Jednoduše řečeno - kategorie psychologický se mi tam nehodí podobně jako nedokážu uvěřit, že Schmitzer je syn pana Sováka. (01.02.2014)

Optimistický film o zomieraní. Pretože plný poézie, jemnej starej i vhodne zvolenej novej hudby (Visací zámek, Kazety) a krásnych obrazov českej vidieckej krajiny. O umierajúceho sa stará partnerka súčasná aj bývalá. Dočká sa i bonusovej návštevy syna i budúcej nevesty. Isteže sú tam vážne konflikty a nevyriešené veci z minulosti. Keby ich nebolo, šlo by o čistú gýčovitú selanku romantického umierania v záhrade plnej voňavo dozrievajúcich ovocných plodov. Obratne vyriešené príjemné pozeranie na nepríjemnú tému obdivujem a napriek kritizovanej podbiehavosti, údajnej stredoprúdovosti a povrchnosti, som si film ako skvele zrežírovaný druh iluzívnej rozprávky vychutnal. Pretože, úprimne: dnes temer každý umierajúci končí na gumou potiahnutom nemocničnom lôžku, v opatere sestričiek, čo nemajú na nič čas, opásaný infúziami a hadičkami. Príbuzným robí dobre, keď sa môžu nepohodlnej skoromŕtvoly zbaviť jej odvozom do studených a chladných inštitúcií akými sú nemocnice, doliečovacie ústavy, či domovy sociálnych služieb. Protipohľad na inú možnosť, nevzdávajúcu sa kontaktu s umierajúcim, no stále sa života dožadujúcim preto potešil. (14.11.2013)

Jako nikdy si zaslouží rozhodně více diváků než pouhé tři tisíce. Je to velmi solidní komorní psychologické drama, které nechává vyniknout především Jiřímu Schmitzerovi, jemuž ta role náramně svědčí. O tom, zda je Petra Špalková lepší než Táňa Pauhofová se dá hodně polemizovat a je to jen věcí názoru. Doufám, že to bylo těsné. Takových snímků mnoho není, proto by jim slušela větší propagace. Otázka je, zda české publikum je na takový snímek ochotno vyrazit do kina. (24.02.2014)