Mimoni

Tieto žlté "lentilky" nemožno inak, iba milovať. Buď si srdcia malých ratolestí, či tých skôr narodených, už získali, alebo ešte len získajú. Bohužiaľ, po odsledovaní mnou najviac očakávaného snímku roka, neskrývam čiastočné rozčarovanie (a nie som viditeľne sám). Obrovské sympatie k hlavným hrdinom zatajiť nemožno, no z pohľadu humoru boli očakávania zrejme priveľké. Taktiež sa opäť potvrdilo, že sledovanie trailerov je skôr na škodu, než plusom, ktorý by mal len dostatočne navnadiť. Obzvlášť pri animákoch s predpokladom nepredpokladaného neúspechu. Som rád, že som bol na mnou milované postavičky v kine, no bohužiaľ, od radosti nevýskam. A čuduj sa svete, ani tí najmenší diváci rozhodne nadšením neprekvitali. Až som sa čudoval, aké "dospelé" publikum že to sedí po "mojom boku". (01.07.2015)

Nejsem proti nim nijak zaujatý, mám je naopak moc rád, ale takhle tragický příběh si Mimoni pro svou sólovku zkrátka nezasloužili. Úvod, kdy hyperaktivní žluťásci cestují napříč historií, funguje znamenitě a přináší přesně to, na co jsme se těšili, zbytek je vinou onoho extrémně nesympatického děje a absence jakýchkoli alespoň částečně dospěláckých fórů jen uměle nastavovaná kaše, kde se postupem času stále bolestněji projevuje, že "mimoňský" humor je stavěn pouze na úderné kraťasy, nikoli na ambiciózní celovečeráky. Opravdu lituji všech rodičů, kteří to museli se svými ratolestmi přetrpět v kině - i když vidět to dětské nadšení je jistě dostatečnou záplatou, alespoň z tohoto pohledu má tenhle film můj částečný obdiv... (26.11.2015)

My, dospělí, bereme téma tohoto animáku s nadsázkou a humorem. Náš potěr si je ale snad za svůj vzor do budoucna nevezme a nebude se chtít stát padouchy, protože kdo by nechtěl doma takové vysmáté tik-tacy? Stuarta, Kevina a Boba bych totiž brala i já! Nemůžu popřít, že se mi zdálo, jako by většinu vtipných situací vystříleli už do traileru a zbytek filmu pak působil ... no, nechci říct vyloženě nudně, ale tak trošičku nezáživně jo. Jsou animáky, kterými jsem se prosmála teda mnohem víc. On je tady vidět totiž ten rozdíl, kdy mají ve filmu hlavní roli a vše se točí kolem nich, než když jsou "jen" vtipným doplňkem největšího padoucha Grua. Proto beru tento film jako zatím nejslabší z celé padouchovské série. Nicméně mám pro Mimoně opravdovou slabost a během projekce jsem se snažila vidět jen to pozitivní. Jejich mateřština, která je směsicí angličtiny, italštiny, španělštiny s prvky pravěké mimonštiny, mě rozesmávala. Posunky, reakce a vůbec celkově jejich bezelstnost, spontánnost a radost z kdejaké blbiny, taky. Takže proč to nezaokrouhlit nahoru. "Zupamegaukulele!" (30.06.2015)

Podľa predpokladu, hravé, chutnučké, pre deti ako stvorené (ale pobavia sa aj dospelí). Mám však pocit, že sa tu tak celkom nepodarilo naplno rozvinúť roztomilú, sladučkú, mimoňskú nešikovnosť a osobitosť týchto zlatučkých žltučkých panáčikov. Chcelo to viac situačných, humorných skečov a možno na záver aj niečo viac emotívnejšie. Ale aj napriek tomu slušný nadpriemer. 75/100 (18.10.2015)

"A tak se potloukali od padoucha k padouchovi, ale toho pravého ne a ne najít." Cesta za největším padouchem všech dob byla lemována sympaticky žlutým žvatláním, fantastickým ping-pongem a fotbalem zmrzlých Mimoňů, placením zlatou cihlou, pólem na psech či legračním věšením hrdinů na šibenici. Pro mne by to byla klasická tříhvězdová zábava, kdyby Mimoni kromě sportovní stránky nepotěšili i rockovou část mého srdce. To činili jednak hrou na "super mega ukulele" a hlavně poslechem Doors, Who, Beatles nebo Kinks. Tyto šedesátkové pecky mi zkrátka zvedly náladu až ke čtvrté hvězdě. (20.04.2016)