22 Jump Street

když uplyne první průměrná polovina (ovšem ta úvodní badass mexican akce byla taky masitá) a nastoupí Ledová Kostka se svým spravedlivým hněvem a ubude trapností ala uvádění do bratrstva, za to přibude parádní akce a rychlopalného vražedného humoru, člověk má pocit, že by to třeba ještě nemuselo být s těmi komediemi tak zlé. A vadí mu trošku méně, že se Interview utopil v bahně vůdcova průjmu. Something cool! Stejná paráda jako první díl, jenom s dotaženým závěrem a přímo geniálními závěrečnými titulky. Rodriguez zapomenut. (29.12.2014)

Já nějak nevím, co si o tom všem myslet. 81%? Ale kdeže. Jednička byla vulgární sterilní záležitost. Měla několik slušných míst, solidních slovních obratů a docela dobrou dvojku v podobě tlusťocha Hilla a atleta Tatuma s uměle narušeným vztahem. To je ale asi tak všechno. Dvojka je na tom stejně, kdo u ní pláče smíchy, asi brečí i u dobré večeře. Navíc je jako přes kopírák (záměrně), jen role obou ústředních poldů v přestrojení se trochu obrátily. Děj mi moc neseděl, po zemi jsem se opravdu neválel (je to, přiznejme si, zvláštní pocit, když se člověk dívá na komedii a za celou stopáž se mu třikrát rozkmitá koutek), často jsem měl pocit, že ta nebo ona scéna se dala protkat lepšími vtipy. Vnímám to podobně jako u série Pařba ve Vegas. Ostatní tleskali ve stoje, já se krčil v průměru se třemi hvězdami. Tady mi bylo zase jedno, zda třeba Tatum skočí v další scéně v růžovém outfitu pod vlak!! (30.08.2014)

Fakt, že je film přiznanou parodií a vyžívá se v ironizaci známých akčních či komediálních schémat s jejich stupidními zvraty a banálními dialogy, nekompenzuje to, že jde o recyklát sama sebe (jedničky) a v podstatě parodii parodie, a to s řadou hluchých míst. Sice má 22 Jump Street pár dobrých vtipů (mexičtí dealeři) nebo kamerových hrátek (split-screen), ale ty jsou tentokrát bez šance zkultovnět. Ice Cube je ještě drsnější a uřvanější hovado, Hill nemožnější a romantičtější a Tatum prkennější a neforemnější – holt časy Bez kalhot už jsou pryč. Spring Breakers pro dětičky. 55 %. [Kino] (12.08.2014)

"JSEM PRVNÍ Z NAŠÍ RODINY, KDO PŘEDSTÍRÁ, ŽE SE DOSTAL NA VYSOKOU." Na tohle se bohužel Rogen se SOUSEDY vůbec nechytá. Komedie roku trumfující jedničku. Už po pár minutách jsem brečel smíchy, celé to parafrázování rozpadajícího se manželství je geniální, taky utahování si z Tatumových filmů, a to, co se strhlo těsně před závěrečnými titulky, nemá obdoby. Kéž by Tatum a Hill všechny ty štace opravdu obrazili. "TO JSOU CUCFLEKY?" - "VLASTNĚ MI TO UDĚLALA CHOBOTNICE..." (12.07.2014)

Tak markantní skok oproti prvnímu dílu, kde byla cítit jistá nekvalita, čekal asi málokdo. Nekvality si byli nejspíš vědomi i samotní režiséři a udělali z 22 Jump Street komediální podívanou roku, která svými (zde poměrně často zmiňovanými) sebeuvědomělými, sebereflexivními a sebeparodickými postupy značně narušuje tok vyprávění a iluzi reality. Divák je těmito zcizujícimi prostředky neustále znejišťován, jeho očekávání se neustále modifikují, přičemž film jde často až na samou hranici filmovosti (někdy možná až za ní), resp. žánrových pravidel a odkazuje k sobě samému jako k médiu nebo spíše k procesu filmové produkce a tvůrčím volbám. (03.06.2015)