Kingsman: Tajná služba

Gentlemana dělají způsoby, nikoliv oblek, takže i když Vaughn vizuálně řádí mimo všechny škatulky (mlata v kostele je něco tak bezbožného, až se divím, že americké církve hlasitě nekřičí) a sype pubertální vtípky s rozpustilostí šestnáctiletého třídního spratka, což mu pak dokonale smečuje herecká sestava z říše snů, evidentně s Golmanovou zastydli v povrchních bondovských vtípcích, tudíž prostě chcete víc happy mealů a hlášek o „jiných filmech“; čtyři hvězdičky jsou vlastně lehké zklamání v rámci Vaughnovy tvorby, žánrové souputníky však pořád převyšuje o tři hlavy. (04.03.2015)

Co se dá dělat, překvapit už Vaughn nemá jak a čím a jeho film i sebepovedenější asi bude vždy jen naplněním očekávání. Kingsman je rozhodně super zážitek a kvalitní zábava, kterou jde jedině doporučit, jen holt nepřebije naši fantazii. Vytknout by šlo snad jen to, že někdy byl buid up větší než samotná akce, ale to nevadí nějak zvlášť. Rozhodně plnohodnotná záležitost. (04.02.2015)

Když Matouš, patrně stejně zhnuseně jako já, pozoroval starou Brokolici, jak bez zardění sere na hroby svého otce a Honzy Fleminga, spatřil volnou díru, nezaváhal a s lehkostí a elegancí sobě vlastní ho tam strčil. Strčil tam přesně to, co ještě nedávno každý fanoušek protřepaného džinu s vodkou netrpělivě očekával od Bondáže nového tisíciletí, než Bárbra udělila povolení zabíjet nesympatickému, příliš vážně se beroucímu a dokonale nudnému prasečímu xichtu a pohřbila naprosto vše, co dělalo Bondáž Bondáží. Matouš je holt jinačí čtverák, naprosto šarmantně Strhl chcípající oblohu na Kvantum bezradné soli v trapném Královském kasínu a ukázal, že svěží režisér s neotřelými scenáristickými nápady by dokázal udělat v tradičním schématu hustou a důstojnou nulanulku i z páprdovitě zženštilého homomilovníka Kolína Ústí nebo z kdovíproč utajovaného přestřiku Richarda Žervé. Ta podoba se prostě nezapře, mladej je sympaťák, který vše v pohodě utáhl, a ten anál s hnusnou švédskou princeznou si určitě nezasloužil. Takže parafrázováno slovy skvělého Džexnova ústředního arcipadoucha: „ Fiftokervná vábava! Pfefně tak měl, kurva, vypadat dalfí folidní Bond, a ne jako ty fračky f Krejgem. A teď fem dej ten fek, nebo po tobě fluftnu Kemra!“ (15.04.2015)

Trochu sucker punch od Matthewa, protože hraje přesně na ty struny, které zastydlý a přezrálý fanoušek Bondovek ve svém post-nerdství musí milovat (známé superspy refrény zahrané se směsicí ironie a fanboyovské lásky). Když začnete tenhle svět brát příliš vážně, dojdete k příkrým odsudkům jeho skrytého konzervativismu a aristokratické škrobenosti (přesně jako někteří britští kritici), ale na čem jiném svět JB (toho jediného pravého) stojí, když ne na návratu ke kvádru, krbu, mahagonu a drahému chlastu? Kingsman je zábavná parafráze žánrových pravidel, jejich reflexe, deformace a vzkříšení ve vší slávě a důstojnosti. Kluk dostane kvádro, aristokracie si užije análu, divák Matthewových kinetických skopičin, bezešvých přechodů ze scény do scény a úderných hlášek... navrch trocha poctivého sociálního dramatu a máme to v garáži. Lehce distancované já namítá jen to, že Vaughnova inklinace k ultimátní "coolness" za každou cenu je už místy na hraně sebeparodie a citového vydírání. Ale hrát si tady na odstup nebudu. Kingsman mě bavil, protože mě musel bavit. It's that kind of a movie... [80%] (04.02.2015)

Asi trochu nadhodnocuji, ale mám slabost pro Colina Firtha, který v tomto filmu dělal úžasnou reklamu tomu, co považujeme za esenci Británie, takové ty "západní hodnoty", včetně bitek. Správně je v souvisejících filmech Stormbreaker, ten je pomalu přes kopírák, nicméně Kingsman je jaksi dospělejší a dá se brát vážněji třeba i z pohledu motivu hlavního padoucha a jeho zesměšňování světa. Tím myslím, že není pro patnáctileté kluky, ale možná už i lehce přes dvacet. Což mě stejně míjí :) P.S. začínám být alergický na Caina, ten už je jak Filipovský, taky bere všechno. (28.10.2015)