Fantastická zvířata a kde je najít

„Hovorím tomu Strmhlavé zlo.“ – „Poviem ti pravdu, bohvieako príjemne to neznie.“ Mám rád filmové potterovky. Každú som videl viackrát. Väčšine dávam 4*. U kníh som sa zasekol pri dvojke, ale v univerze sa ako-tak orientujem a mám ho rád napriek tomu, že to po stránke logiky práve dva razy premyslené nie je (čarodejnica sa vie teleportovať z bodu A do bodu B, ale hoci v prenajatom byte nemôže mať pánske návštevy, neteleportuje sa doňho, ale normálne idú po schodoch, aby ich vymákla zvedavá domovníčka?). Som rád, že sa štúdio po rokoch vracia do povedomého sveta a najmä za to, že hoci to vyzeralo ako dojenie polomŕtvej kravy, nakoniec ide o funkčný a nie zbytočný príspevok a relatívne sa teším na ďalšie diely (i vďaka istému hereckému finálnemu twistu). Dokonalé to však nie je. Ani zďaleka. Dve hodiny som s nádejou čakal na „niečo“. Na niečo úžasné. Na nejaký fenomenálny. Na kultový nápad. Alebo famóznu scénu, vďaka ktorej budem môcť tomuto filmu dať 4*. Nedočkal som sa. Neznamená to síce, že chýbajú kvalitné scény (popravy na ministerstve, koniec v pekárni), ale proste sa nestane nič geniálne. Čo je škoda, lebo retro newyorská atmosféra sa vydarila, hlášky sú zábavné („Čo si dnes robil?“ – „Bol som v kufri.“), občasné žmurknutie na „neskoršie“ potterovky dojemné a príjemne civilný kasting poteší. Mlok je síce riadny čudák, ale dá sa naňho zvyknúť a po čase začne byť svojím spôsobom sympatický; určite lepšie, než ako keby bol hlavným hrdinom zasa nejaký chlapec. Prekvapivo dobre do potterovského sveta zapadol drsný Ír Colin Farrell. To sa však už nedá povedať o WTF vedľajšej rovine s „Kredencom“. (08.02.2017)

Šla jsem do toho poměrně skepticky, ale o to víc mě to (příjemně) překvapilo. Sice se mi zdálo, že v první půlce trochu pokulhával děj a šlo jen o to, představit co nejvíce zvířat, ale to mi ve výsledku vůbec nevadilo. Vizuálně to bylo naprosto úchvatné, vnitřek Mlokova kufru bych chtěla prozkoumat ještě detailněji! Druhá půlka byla pak dějově bohatší a co se mi zdánlivě zdálo, že spolu nesouvisí se propojilo a vygradovalo to docela zajímavě (pro mě i částečně nečekaně). Moc se mi líbilo, jak bylo ukázáno na odlišnosti kultur, všichni jsme zvyklý na to, jak to funguje v Británii a líbilo se mi, že v Americe to vlastně funguje podobně, ale o dost jinak. Postavy, až na výjimky (ano, koukám na tebe Tino), byly fajn. Nejvíc sympatií ode mě dostává nečar Jacob a hlavně hrabák, který mohl dostat i víc prostoru! 4* (09.05.2017)

Retro variace na Pokémon Go má na 133 minut příliš řídký příběh, v němž se bez jakéhokoli rytmu střídají strašidelné, destruktivní (překvapivě ve velkém měřítku) a humorné scény. Redmayne coby magiozoolog sice odložil šaty dánské dívky, ale zůstal mu zjemnělý hlásek, stydlivé odvracení zraku a nepřítomné pohledy na hranici snesitelnosti. Ztrápený záporák je odhadnutelný už od prvního záběru, v němž vidíme jeho zmučený výraz a účes podle hrnce. Politická linie působí násilně a kouzly se trochu šetří, i když se občas podaří navodit atmosféru magického světa. Nejvíce utkví nečar (Fogler) a s ním flirtující nitrozpytka (Sudolová), zelená odrůda Groota a zábavný hrabák ve zpomaleném záběru, který by snad stál i za 3D, na které mimochodem dohlížel Heyman (Gravitace). *Velký spoiler* Při závěrečném zvratu zalitujete, že sympatického Farrella nahradil odulý Depp s vizáží kolotočáře, na němž je nejděsivější jeho blond přeliv. 55 %. [2D s titulky, kino] (16.11.2016)

Ano, mám pro Rowlingovou a její vyprávění slabost a kdybych si měl spontánně vybrat, v jakém libovolném fikčním světě chci strávit zbytek svého života, nebyla by to ani Středozem, ani Pandora, ale kouzelnické společenství, kde si můžete přivolat pivko z ledničky, aniž byste se museli zvednout z gauče od famfrpálu. Zvířata jsou uspokojivým intrem do nové série, které vyloženě překypuje vizuálními nápady rozvedenými do nejmenších detailů a především hmatatelnou láskou a fascinací vlastním prostředím a jeho neomezenými zákonitostmi, kterou pak úspěšně, skrze roztomilou postavu nečara Kovalskiho, převádí i na oslněného diváka. Bohužel, s příběhem už to tak slavné není. Rowlingová totiž tlačí dohromady více dějových linií, které plynou nezávisle na ostatních a ve finále jsou spojeny dost kostrbatými a tenkými oslími můstky, přičemž černokněžník Grindelwald, největší plánovaná stár celé série, je pro vývoj příběhu v podstatě zanedbatelnou a zbytečně nastrčenou figurkou. Temnější potterovský feeling je tytam, ale Yates rozhodně odvádí výbornou práci a drží film správným načasováním humoru a příjemným tempem alespoň v sympatických mezích kouzelné dětské rozprávky, což platí i o hercích. Uvidíme, co přinese pokračování, jemuž se tenhle díl očividně přizpůsobuje až příliš... (18.11.2016)

David Yates je zpátky ve formě. Fantastická zvířata jsou překvapivě soběstačnou a nesmírně okouzlující fantasy, která umí stejnou měrou pobavit i vyděsit a místo známého světa se spoléhá hlavně na nové hrdiny. Ano, budování série naštěstí hraje druhé housle. A i když film sem tam zaškobrtne, celkový dojem je tak pozitivní, že si Rowlingová zaslouží další ohromnou pochvalu. (8/10) (16.11.2016)