Harry Potter a Princ dvojí krve

Zásadním hráčem knižní podoby Prince dvojí krve je logicky on sám. Konečně se také dotahuje přeměna Draca Malfoye z prominentního spratka v dalšího velkého hráče Voldemortových stoupenců. Zároveň celá kniha stojí na šokujícím finále, pro které jsou Snape i Malfoy velice důležití, takže film znovu doplácí na to, že hlavní postavy nedostaly tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nutno však uznat, že jde teprve o druhý film série, který bez znalosti knihy obstojně funguje. Mnoho času je znovu vyhrazeno pro vztahy, což Yates splnil na výbornou. V těchto vodách je překvapivě silný. Jen škoda, že více nezapojil zase naprosto božskou Lenku. Velké finále sice není tak špatné jako u Fénixova řádu, ale najde se zde několik scén o dost silnějších, což hodně zamrzí, když si vezmeme, o koho Bradavice přišly. (01.08.2015)

Pro mě určitě jeden z těch slabších dílů a nemůže za to tak úplně sám Yates jako obsah knihy samotné. Half-Blood Prince mě sice vyloženě nenudil a to ani přes úctyhodných 153 min, ale že bych byl ze šestého dílu této už skoro dospělé fantasy zrovna nadšen, to se říct opravdu nedá. Ono sledovat 2h romantickou komedii a pak si "vychutnat" těch posledních 30 minut nedramatického a vlastně i krátkého vyvrcholení, není žádná lahůdka. Možná tedy je, ale snad jen pro hardcore fans, kterým ke spokojenosti stačí jen pobíhající Daniel Radcliffe po chodbách Hogwarts School, ale tím já rozhodně nejsem a to i přesto, že se mi předchozí díly více méně líbily. Na jednu stranu sice chápu, že se to tak děje, na druhou stranu s tím prostě nesouhlasím a vůbec bych si nestěžoval, kdyby tento díl ani nepřišel na svět a výraznější část snímku v podobě epilogu se mohla v klidu přesunout do Deathly Hallows, kde by byl alespoň pro někoho pěkně "šokujícím" začátkem dvoudílného vyvrcholení této ságy. Potěšila mě však jedna věc, a tou je celkové již dospělejší ladění tohoto dílu, herci se už tolik nechovají jako malé děti a postavy si začínají uvědomovat svou podstatu a roli v této válce dobra se zlem. Na druhou stranu mě ale vůbec nezaujala Hooperova většinou nevýrazná hudba, v předchozích dílech jsem rozhodně slyšel lepší. Co mi v HP6 chybělo, bylo rozhodně napětí a více zajímavých scén. Když se totiž na plátně rolovaly poslední titulky, cítil jsem se kupodivu dost prázdně a to se mi při předešlých dílech ještě nikdy nestalo. Samozřejmě nemusím ani dodávat, že jsem film viděl v originálním znění za doprovodu spousty náctiletých lolitek v sále, dabovanou verzi bybych pravděpodobně nepřežil a její hodnocení by asi dopadlo ještě více negativně. (6/10) (16.07.2009)

Jak signalizovaly přechozí komentáře, je film opravdu trochu slabší, než některé přecházející filmy, ale nakonec jsem vcelku spokojen. Přes svou délku nenudí, takže nemohu hodnotit zase tak nízko. Postavy nám vyrostly, chodí do hospody na pivo a jak vidno nemálo je svrbí přirození. Bohužel Hermionu v akci zatím bohužel neuvidíme. Pokud mohu kritizovat, tak mi vadí celá koncepce filmu, kdy valnou většinu jde právě o tyto puberťáky, aniž by se děj nějak zásadně posouval směrem kupředu, zatímco dva nějvětší záporáci - Draco Malfoy a Severus Snape nedostávají tolik prostoru. Ale na vyvrcholení celé ságy se samozřejmě těším. (25.08.2009)

„Často sa rozprávam sám so sebou. Je to užitočné.“ Napriek mimoriadne silnému skutočnému pozadiu postavy Snapea (čo z neho robí pravdepodobne najprepracovanejšiu postavu ságy) musím dať iba 3*. Už predchádzajúci Fénixov rád bol rozpoltený medzi 3* a 4* a tu je to ešte výraznejšie. Pritom technická stránka je bravúrna; mnohé obrázky som si doma na prehrávači zastavil a obdivoval ich krásu. Tento film nekameroval kameraman, ale maliar (Francúz Bruno Delbonnel robil taktiež vizuálne neskutočnú Améliu z Montmartru). Takisto vyjadrovať sa negatívne na margo hercov, ako sú Michael Gambon či Alan Rickman, by zaváňalo blbosťou. Prečo teda len 3*? Lebo ma to napriek hláškam ("Prepáčte, idem vracať.") nudilo. Lebo to v podstate ani nemalo poriadny dej. Lebo dostali miniatúrny priestor David Thewlis, Robbie Coltrane a Maggie Smith. Lebo sa mi nepáčila Helena Bonham Carter. Najviac ma ale zaskočila slabá nová postava. Po Branaghovi, Thewlisovi a Gleesonovi som čakal, akú bombu Broadbent predvedie, lež nebolo to ono. Chápem, že jeho rola je o niečom inom, než boli predchádzajúci Harryho učitelia, ale aj tak ma Jim jemne sklamal. Kvalitný začiatok, skvelý koniec... ale tá hodina a pol medzitým! Záporne na mňa pôsobila aj nezrozumiteľnosť ohľadom čarovania, kedy nie je problém pár švihnutiami prútikom urobiť zo zničeného domu v podstate komplet novú nehnuteľnosť, ale obyčajný požiar nikto uhasiť nedokáže. Fanúšikovia samozrejme ale v kine chýbať nemohli, takže hoc film disponuje šialeným rozpočtom 250 miliónov dolárov, na celom svete ich zarobil 934. "Si milý, Harry. Aj tvoja mama bola taká. To je vzácna vlastnosť, ktorú bohužiaľ mnohí ľudia vôbec neocenia." (23.02.2010)

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)