Proces Jany z Arcu

Soud a proces jako absurdní, směšná fraška, pouhá formalita, bez které by stejně došlo k tomu, co si přáli věznitelé. Hněv, marnost, soucítění s hlavní hrdinkou…všechny tyto pocity ve mně Proces spolehlivě vyvolal. Zklamal mě ovšem Janin obrat (zaváhání, chcete-li), po něm jsem jí už skoro „nefandil“ a onen známý historický akt se mnou pak emocionálně skoro nehnul. Nicméně, silné 4* si toho drama zaslouží (a Bresson mě po minulém "zaváhání" zase potěšil). (20.07.2014)

Ako už tretí snímok počas tohto letného, opojného víkendu od Roberta Bressona som si uvážene vybral Pannu Orleánsku (originálny názov: Procès de Jeanne d'Arc), s ktorou filmári už odjakživa koketujú, skrátka, venujú sa jej, ale ešte to nikdy neurobili takýmto spôsobom, ako práve teraz, ak ešte nepočítam nemý film-Utrpenie panny Orleánskej (r.-1928), v ktorom naprosto dominujú : Režisér - Carl Theodor Dreyer, Kameraman - Rudolph Maté, a čo by to bolo nakoniec bez Márie Falconetti...? Bressonovi namiesto 82. minút stačí ešte o dvadsať menej, keď nakrúca rovnako zaujímavo, ak nie trochu zaujímavejšie. Florence Delay je taktiež strhujúca, že sa intenzívne stotožňuje so svojím reálnym predobrazom + samotný filmový prístup vám dáva normálne zabudnúť, že sledujete film. Akoby ste sa len mlčky prizerali na rekonštrukciu procesu, ktorý bol už dávno rozhodnutý... (07.07.2019)

Zvláštní film, ale jinak velice dobrý a to prosím obsazený převážně neherci. Hlavní roli zde vytvořila Florence Delay, nikdy jsem o ni neslyšel, ale byla to role pěkná a veskrze podala více než jen přesvědčivý výkon. Vůbec film se opíral o tenkrát skutečné hodnověrné a původní spisy a rekonstruoval nám tak den po dni celé ty události na sklonku jejího života, někdy kolem roku 1431. Snímek se sice odehrává po většinu svého děje v soudní síni, v jakoby takovém divadelním přepisu a aranžmá ale i tak to na kvalitě filmu nijak neubírá. Konečná exekuce kdy je Jana vedena na hranici, kterou posléze zapalují dva vykonavatelé procesu, mě ale docela zklamala. Zdálo se mi to nějak oproti předchozímu jinak až do teď vynikajícímu ději, jednak ošizené a za druhé to mělo i ubrané na akčnosti. Ale tam spíš asi šlo o ten samotný proces, na kterém režisér pěl zřejmě nejvíc..? Film však pro mě končí dalším nepochopením, a to sice nepochopitelnými a neviditelnými zvuky jakoby v podobě nějakých výstřelů..Co to mělo znamenat fakt nevím..? Určitě se ale jedná o dobrý a vhodný doplněk, jak k výuce z teorie dějin historie, tak i ke klasické verzi z roku 1928 od zatím asi nepřekonané Dreyerovi verze. Ono jich bylo sice několik, řekl bych že přímo desítky, ale tyto dvě kritika, právě veskrze označuje za nejvydařenější, a nejvěrohodnější alespoň co se týče předlohy. Jedná se v pořadí už o třetí film co jsem od tohoto režiséra zatím viděl, a musím říct že o "zatím" prozatím i nejlepší, stále mě něčím novým překvapuje. (01.02.2007)

Proces se sv. Janou z Arku je podán dle skutečných protokolů jako duchovní bitva s rychlým střídáním strohých pasáží výslechu. Děj začíná až v době, kdy je devatenáctiletá Jana (v podání 21leté Florence Delay) několik měsíců vězněna na hradě v Rouenu. Soudu předsedá anglofilský biskup Pierre Couchon. Klasické mistrovské dílo Roberta Bressona, jeden ze zásadních spirituálních filmů, jenž je vypjatým dramatem a zároveň historickým dokladem (Jana z Arku byla beatifikována až roku 1909 a svatořečena roku 1920!). (17.02.2013)

Uchopit příběh nejslavnější mučednice stroze, přísně asketicky a bez sebemenšího úhybu k patosu byl úkol přesně pro Bressona. Bohužel o více než třicet let dříve už něco podobného udělal Carl Theodor Dreyer v Utrpení Panny orleánské a výsledek byl napínavější, estetičtější, lépe zahraný a vůbec o třídu lepší. Velká škoda, Proces je naplněnou hodinovou škatulkou, kterou její dokumentární vodítko jen svazuje. (02.11.2023)