Osm hrozných

Bavil jsem se od začátku do konce. Ne jako třeba při Hanebných panchartech - jinak, ale bavil. Znáte ten pocit, který máte při sledování vynikajících divadelních her, při nichž hltáte každé slovo, vychutnáváte si monology a dialogy a nevadilo by vám, kdyby se pořád jen mluvilo, protože se mluví tak skvěle? Přesně takový pocit jsem z Osmi hrozných měl. Čekal jsem, že to bude "něco jako westernoví Gauneři", a toho jsem se také dočkal. Když postavy mluví, má to smysl a je to zábava. Když se děj vrací zpět, má to smysl a je to zábava. Když se střílí a prýští krev, má to smysl. A zase je to zábava. Trochu poupravím jedno otřepané přirovnání: Napětí by se v novém Tarantinovi místy snad ani nedalo ukrojit, jaký drasťák to je. Venku zuří příšerný blizard a uvnitř dřevěné ošuntělé chajdy, do které sněží a fičí, se sešli opravdu divní, nevypočitatelní a nebezpeční lidé, jež je radost sledovat. A navíc - navíc - navíc k tomu hraje (ne)skutečně boží, původní hudba Ennia Morriconeho (konečně se to podařilo!).___P.S. Zklamalo mě asi jedině to, že příběh neměl symbolických osm kapitol. (07.01.2016)

Nebudu zastírat, měl jsem pochybnosti. Po Nespoutaném Djangovi jsem čekal něco trošku rozmáchlejšího než komorní drama s dvorními Tarantinovými herci (až na jednu výjimku, ale o té později). Jak jinak, samozřejmě jsme dostali klasický tarantinovský, tentokrát tříhodinový, westernový epos o osmi hrozných a jedné hrozné. :) Už s prvním záběrem na promrzlé koně a nahodilého klobouku veleznámého motherfuckera Samuela L. Jacksona dává mistr z videopůjčovny vědět, že jeho fetiš je neukojitelný a tak jak on snímá jednotlivé scény, zkrátka nesnímá nikdo jiný. Malinká odlišnost od předchozího filmu je, že tento kousek není tak přístupný a je pro ty ortodoxnější Quentinovy fandy a širší publikum z už trošku přestřelené stopáže odtuší (nebo by mělo odtušit), že , příznačně osmý, film pana Grindhouse není pro ně. Což bylo vidět na tvářích mnoha postarších dam na premiéře v Lucerně (vedle dvou podobných jsem dokonce seděl), které film musely vyloženě protrpět a sepsat nějaké odpudivé recenze. Samozřejmě nejsem z těch, kteří fanaticky studují každej záběr a obdivují sebemenší detail, ale žeru ho a každej novej film je jako pro mě jako svátek s příslibem toho, že starej dobrej Quentin ještě s režií zdaleka neskončil a kruh ambiciózních svéhlavých krváků není uzavřen. A proklamovaný Ennio Morricone, jež nahrával hudbu v Praze? Výborný, člověk by nepoznal rozdíl od 50kových spaghetti westernů. I tak si ale režisér připravil několik svých oblíbených songů, takže o tuto skutečnost nejsme ani tentokrát ochuzeni. Ještě se nyní navrátím k obsazení. Michael Madsen poměrně nevýrazný, Tim Roth hraje postavu úplně stejně, jako by jí hrál Chris Waltz, kterého mám asi přecijenom raději, ale Quentin potřeboval anglický přízvuk..ale proboha Tatum? Nedělal sice ostudu, ale k Tarantinovi mi vůbec nesedí a zahrál by to klidně kdokoliv jiný. Nevidím v tom přehmat, jen mě to zaskočilo, ačkoliv jsem o jeho obsazení předem věděl. A celkově? Krvavá jatka jako vždy...90%...[5.1.2016_ČSFD projekce_Lucerna] (05.01.2016)

Tarantino je zrejme dušou Kórejčan. Mám pocit, akoby z poza "mláky" len on dokázal natočiť tak originálny príbeh, aké spomínaný národ vytvorí na stovky. Samozrejme, ako to už uňho býva zvykom, priestor dostávajú búchačky, striekance krvi či svojský humor, ktorý je pre jeho spôsob práce tak príznačný. Divák by však mal vediet jednu veľmi dôležitú vec. Toto nie je Django, ktorý rozhodne obsahoval viac akčných scén. Dajngo bol živší, zábavnejší, kým v tomto snímku sa na akciu čaká pomerne dlhú dobu. Najsilnejšou stránkou je jednoznačne rozpletanie príbehu, pričom je veľmi dôležité aby všetci poriadne sledovali a počúvali o čom sa postavy bavia, lebo je pomerne dosť pravdepodobné, že by mu mohla ujsť "niť". Sám za seba môžem vyjadriť veľkú spokojnosť, aj keď tá stopáž troch hodín je z môjho pohľadu proste úmorná. (31.12.2015)

Nikoli 8 hrozných, ale tak 120 hrozných, protože přesně tak dlouhou dobu jsem se při sledování filmu nudil a říkal si , opakuješ se Qvétéčko, opakuješ se, dialogy, které jsem v různých obměnách slyšel už v jiných Qvété filmech, které ale měli mnohem lepší scénář. Postavy, které jsou mě s přibývajícím časem číl dál tím víc ukradenější a nebýt dobře gradujícího finále mohl jsem krásně prohlásit nuda v kině a bylo by po prdeli, takhle alespon trošku odvrátilo Qvétéčko absolutní fiasko. (24.01.2016)

Škaredý úchyl z videopůjčovny se naprudko předávkoval verbálním laxativem a svůj originální divadelní průjem zastavil až v čase 02:43:37. A to je kurva úmorné i na dialogového génia, který evidentně chytil egoistickou fobii ze stříhání a skoro tři hoďky už bez ochabnutí invence prostě neužvaní. Kdyby si na tom trochu zařádil nůžkama a odstranil tak 30 minut vatově planých plků, byla by to naprostá dokonalost. Takhle se jedná jen o dokonalost prostou, ozdobenou výkvětem dokonalých herců a zhyzděnou jen jako vždy zoufalým polenem Čuníkem Tatůmem a stopáží pro šťastné majitele plechových prdelí. Ale i tak Kventýn zase předvedl, že skvělí mimici, brilantní dialogy a perfektní režie dokáží i ze sebekokotštější zápletky vyždímat neotřelý, krvavý a dynamický mástrpiss. (02.01.2016)