Muži, ženy a děti

Pre mňa je Jason Reitman fantastický režisér, ktorý vie vytvoriť dobre scenáre a zrežírovať skvelé filmy. Presvedčili ma už "Juno," "Up In The Air" alebo "Labor Day." "Men, Women & Children" je však niečo celkom iné. V prvom rade nechápem, prečo tento film skončil v rebríčku Time medzi 10 najhoršími filmami... ale OK. Ja si myslím, že tento film by si mali pozrieť rodičia so svojimi dospievajúcimi deťmi, lebo podľa mňa dobre adresuje problémy, s ktorými sa môžu stretávať. Ide síce najmä o sexuálne problémy a frustrácie, no film to rozpráva veľmi dobre. Moderné spracovanie sa mi rovnako páči a oceňujem film o to, čo sa snažil spraviť. Je to podľa mňa najlepší Reitmanov film? Asi nie, ale napriek tomu som si ja jeho sledovanie užil. Dokonca si myslím, že ma o niečo aj obohatil. A preto mu dávam 5* (22.12.2014)

Reitman s největší pravděpodobností pomalu přechází k serióznějším vztahovým dramatům a rezignuje na ironickou a satirickou linku, což se potvrzuje i u Men, Women & Children. Jde o svým způsobem dost smutný film ze současnosti, který velmi trefně a nenuceně zobrazuje prázdnotu života dnešní (nejen) mládeže. Tvůrce skvěle pracuje s různými statusy na FB, SMS zprávami, které jednak zobrazuje přímo na obrazovce a jednak je využívá i dramaturgicky jakožto doplnění a rozšíření dialogů, čímž celý film dost oživí a zároveň posune do trošku jiné roviny. Poradit si umí i s velmi zvláštní posmutnělou atmosférou, která prostupuje celý snímek a ke konci se mění v melancholii a lehkou depresi. Body sbírá i obsazením, které je fantastické a všichni v něm odvádějí takřka dokonalé výkony (nejvíce zaujmou určitě civilní Sandler a Garner, Elgort tu upozorňuje na to, že patří k největším talentům své generace) a z některých postav (především autoritářská matka) běhá až mráz po zádech. Jediné, co bych filmu vytkl, je to, že onen ironický voiceover se do jeho pojetí příliš nehodil (ačkoli je většinou ukrutně vtipný) a pak i velké množství postav a jejich příběhů, z nichž některé bohužel nemají tu správnou gradaci a rezonanci a vyšumí do ztracena. Rozhodně je ale škoda, že o existenci Men, Women & Children moc lidí neví a v našich končinách jsme se ho zatím nedočkali žádným způsobem. Jeho poselství je totiž dost aktuální a důležité, neboť naše problémy, které pro nás mnohdy znamenají otázku existence, jsou v rámci celého vesmíru dost malicherné. 80% (22.03.2015)

Hodně zajímavý dramatický pokus na téma jak internet a moderní doba ovlivňuji lidské vztahy, který bohužel vyšel tak nějak napůl. Máme zde výbornou a sebejistou Reitmanovu režii, neselhávající herce a scenáristicky skvěle podaný příběh, který se vám na rozdíl od nehorázně přeceňovaného Disconnect nesnaží vtlouct do hlavy, jak je ten internet vlastně špatný. Jednotlivé linky jsou zajímavé a po většinu stopáže skvěle fungují. V některých scénám mi to ale přišlo trošku nedotažené až černobílé a zamrzí, že Reitman nedokázal všechny zápletky správně vygradovat. Závěru tak chybí to správné mrazení a některé linky úplně vyšumí do ztracena. A fakt, že neskutečně otravná postava Jennifer Garner neskončila přejetá a rozčtvrcená někde v kanálu, mě taky docela štve. I přesto ale solidní dramatický kousek. Ten americký hate docela nechápu. 70% (14.06.2015)

Zaprvé: smažte už někdo, prosím, to označení komedie, protože tenhle film je všechno možné, než třeskutá legrace. A teď k mému hodnocení tohohle snímku. Men, women and children vyprávějí o krizi rodiny a o tom, jak mezilidské vztahy ovlivňují média, v tomto případě zejména mobilní telefony, internet a počítačové hry. Jednotlivé postavy a jejich příběhy se jemně proplétají, ale každého zřejmě zasáhne něco jiného. Mně se nejvíc dotkl asi příběh Adama Sandlera a jeho ženy, kteří spolu žijí spíš už jen ze zvyku a jejich život je stereotypní, až mrazí. Jejich řešení je sice poněkud předvídatelné, ale mrazí z něj stejně jako z oho vztahu, který oba označují jako nudu. Zaujal mě hlas vypravěčky, která se snaž filmu dát trochu jiný punc. Jinak jde o průměrný americký film o tom, že bez mobilních telefonů by nám bylo rozhodně lépe. (16.06.2015)

Ťažko nehodnotiť vysoko. Najtrefnejšia kritika našej spoločnosti. Reitman nám kedysi predostrel strasti dospievania. To ako amerika zabíja svojich občanov najdostupnejšími drogami, samotu dospelého života a teraz ponúka mozaikovitú fresku osudov uväznených v jednej komunite. Všetci herci dobre vybratý. Poteší hlavne Sandler v jeho tragickej polohe. Páčilo sa mi, že to nie je veselé, ale nemá potrebu sa to válať v sračkách - aj napriek tomu, že je to častokrát fucked up. Postavy v ktorých sa každý z nás dokáže nájsť, lebo sú napísané nami pre nás. A keď nie - minimálne poznáme niekoho v okolí, kto sa na niektorú z postavičiek skvelo hodí. Reitmanov návrat k tomu čo robí najlepšie. K príbehom o obyčajných ľuďoch, obyčajných emóciach. Zoberte si z toho čo len chcete, alebo to nechajte tak. Nebude to lámať rekordy, nebude to glorifikované za tému a spracovanie. Bude to len existovať. A kto sa bude chcieť opojiť horkosladkou skutočnosťou nefungujúcich vzťahov - generačných, vzťahových, láskavých aj neláskavých - nech sa páči. Sme malé postavičky z našimi veľkými problémami. ale keby sme všetci teraz zmizli.. vesmír to ani nepostrehne. (28.12.2014)