Sufražetka

Moc jsem od filmu nečekala - dokonce se přiznám, že mě tématika ženských práv příliš nelákala, ale nakonec to rozhodně stálo za to! Všichni by měli Suffragette povinně vidět, zejména proto, že debata rovnoprávnosti je aktuální i dnes, více než sto let po zde zobrazených událostech. Kolikrát mi naskakovala husí kůže při pohledu na to, co všechno si tyhle statečné ženy musely vytrpět kvůli prostému přání, aby jejich názory měly ve společnosti stejnou váhu jako ty mužské. Film bych vystihla dvěma výrazy (omluvte angličtinu): eye-opener a must-see . Taky bych ráda podotkla, že se nejedná jen o sérii protestů rozzuřených žen, hlavně se tu hraje na emoce, vkusně a s mírou. Carey Mulligan podává naprosto bravurní výkon, nominace na Oscara by mě u ní vůbec nepřekvapila. Celé herecké obsazení je více než uspokojivé a jména jako Helen Bonham Carter nebo Meryl Streep už snad ani není třeba zmiňovat. // "We break windows. We burn things. Because war is the only language men listen to." // "We're in every home. We're half the human race, you can't stop us all." (22.10.2015)

Téma, které si rozhodně zaslouží pozornost, ale od kterého jsem čekala víc. Možná střízlivější přístup a méně citového nátlaku. Hlavní hrdinka nejenže byla sirota, ale taktéž sexuálně zneužívaná svým šéfem a nakonec matka, které vzali syna. Už chyběly jen souchotě a manžel, který by ji každý večer cvičně seřezal. Navíc bych moc nejásala - první snahy o rovnoprávnost jsou staré více než 150 let a pořád je o co usilovat. Project 52 Films by Woman. (28.01.2016)

Carey Mulligan dobové filmy veľmi svedčia, v tomto prípade však snímok trochu zaostal za očakávaniami. Až moc nátlakové a tematicky pomerne povrchné. Všetko tu je rozdelené do dvoch škatuliek: trpiace ženy a barbarskí chlapi bez súcitu. Pritom to určite až také jednoduché nebolo. Cieľ je jasný - čo najviac pocitovo zasiahnuť diváka. Výprava a kostýmy však boli našťastie veľmi slušné, takže film je príjemný aspoň na pozeranie. 60/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (11.02.2016)

Řadím na stejnou úroveň jako minuloroční nepochopitelně přechválenou Imitation Game. Vkusný britský snímek o zajímavé kapitole z dějin 20. století, produkčně velmi dobře ošetřený, ale nijak zvlášť strhující a příliš akademický. Tento mi je ale díky absenci hypu sympatičtější. A mladý španělský kameraman Eduard Grau roste ve velkou personu, sleduji ho už déle a texturu jeho obrazů je radost sledovat a i ne nijak zvlášť dobré (The Awakening, A Single Shot) filmy posouvá výše, na rozdíl od svého barcelonského kolegy a kýčaře Oscara Faury, přechváleného právě za Imitation Game. 7/10. (22.01.2016)

Film je sice fikce, ale minimálně v hrubých rysech ilustruje pracovní podmínky v roce 1912. Známe to tak maximálně z některých drsnější filmů pro pamětníky, které nám podobná témata nastiňují. Je fajn to vidět i z jiné produkce. Sufražetky byly asi dosti šalené ženy, ale své místo v historii mají. Film beru jako podnět slovo do pranice, důvod si dostudovat data. Natočené je to poměrně dobře, nemám výhrad. 70% (13.07.2016)