Kam se poděla sedmá rota?

Francouzské komedie se mi trefují do vkusu stále. Je na nich cosi ryze opravdového, nefalšovaného a přirozeného - mnohdy úsměv vzbuzuje pouhá grimasa herce nebo způsob, jakým mluví. Jsou to věci, které nenacpete do scénáře, ani kdybyste je zhmotnili a vlisovali na papír. Ta část mě, která miluje Paříž ze všech měst nejvíce, si nad snímkem pomlaskávala čirou radostí. Jiná část, ne nutně nepřekrývající se s mou francouzskou stránkou, miluje filmy jako umění. U snímků, ke kterým mám nekritický (třebaže i jen sentimentální) vztah, často skřípe zuby zavřená v kumbále, protože se narodila až po jejich shlédnutí a tudíž nemá právo do nich kecat. U Sedmé roty jsem jí, snad poprvé u francouzské komedie, dovolil se dívat. No, začala se vysmívat faktu, že film dělá z druhé světové, navíc z tak pochmurné části jako je blitzkrieg do Francie, docela humornou situaci. Neberte mě teď prosím jako žádného morouse - nejsem proti tomu, když se člověk vyrovnává s něčím smíchem a už vůbec mě film nijak neurazil. Černý humor, taky humor. Jen jsem si říkal, proč to tolik filmařů stále umí jen černobíle. Kde mohla vzniknout geniální komedie mapující první měsíce války, vznikla prostě jen komedie. A za to strhávám hvězdy, neb to mi přišlo škoda. Přitom potenciál to mělo, viz scéna s francouzským prodavačem lakomým, aby dal najíst vlastním spoluobčanům, ale horliv nakrmit projíždějící fritzky. (21.08.2011)

Kam se poděla sedmá rota, není tím typem francouzské komedie, která by na Vás po celou dobu útočila svými bláznivými gagy, scénami či komediálně zničujícími dialogy, které by Vám nedaly ani na chvíli vydechnout od smíchu. Je to spíše poklidné, umírněné a rozvážné ztvárnění. Scénky jsou spíše úsměvné, než aby Vám způsobovaly záchvaty smíchu, a jsou zde nabízeny spíše ve skromném množství. Mám dojem, že bez nich by příběh Sedmé roty působil jako čistý válečný film. Ani těch pár momentů, které mě pobavily, mě nedokázalo odpoutat od mého očekávání ve více odvázanější a potrhlejší dílo francouzské komedie. (19.08.2011)

Asi najreprezentatívnejší z týchto troch francúzskych komédií z čias 2 svetovej. Ktovie, či by si tvorcovia mohli rovnako dovoliť takto poľahčiť a zvoľniť, ak by ako národ ostali v tomto hrôzostrašnom konflikte na strane porazených. Každopádne je film sám o sebe nesmierne vynaliezavý, nápaditý a vypointovaný v jednotlivých mizanscénach, schádza mu možno tak väčšia vyváženosť a odvážnejší revizionizmus. A pre niektorých ťažko skúšaných pamätníkov mohol v dobe vzniku vzbudzovať relevantné odpudenie. (15.01.2017)

No osobne nerozumiem, prečo je tento film uvádzaný ako komédia, ale je pravdepodobné, že to kedysi bolo skutočne vtipné a mnohým aj dodnes je, svoje tu bude hrať aj nostalgia za uvádzaním behom minulého režimu v telke. Ono veľa vtipu na tom, že chalani narážajú na kolaborantov zo strany civilistov, alebo že musia zastreliť dvoch Nemcov vďaka nešťastnej náhode, nie je. Ako vojnový film, ktorý sa neberie vážne, ale upozorňuje na niektoré hrôzy vojny, samozrejme bez civilných strát alebo skutočného boja, to beriem. Áno, občas to vyvolá úsmev, ale ide tu samozrejme aj o vkus jednotlivého diváka a ten je, a špeciálne pri komédiách, veľmi rôznorodý... (11.08.2018)

Satirická vojnová komédia zobrazuje absolútnu dezorganizáciu a nepripravenosť francúzskej armády, ktorá sa v osudnom roku 1940 nedokázala ubrániť armádam Wehrmachtu. Traja vojaci zo spojarskej roty sa oddelia od svojej skupiny a podarí sa im úspešne napádať nemecké konvoje i zachraňovať civilné obyvateľstvo. Stará dobrá francúzska filmová klasika. „My za nic nemůžeme, podělalo se to nahoře. – No občas se to někdy podělává taky dole.“ (10.09.2014)