Návrat sedmé roty

Choudard, Pithivier a Tassin se vracejí se svými komickými eskapády z doby druhé světové války. Za předešlým snímkem nijak nezaostávají a v divákovi opět budí smích. Dokonce jsou i daleko zábavnější, což z tak hrůzné doby uměli jen Francouzi. Nic nespadá do trapnosti, ani naivitě. Nestárnoucí komedie je dalším skvostem francouzské kinematografie. (15.08.2014)

O moc lepsi nez prvni dil, akcnejsi a hlavne vtipnejsi. Nejspis nejlepsi dil serie. Navic tu je par skutecne nezapomenutelnejch foru, jako treba matrace. Taky je fajn, ze tu je Henri Guybet, kterej je jako predstavitel Tassina o moc lepsi. Navic se film odehrava v zajimavejsich prostredich a je tu i par skvelejch hlasek a i kdyz osudy hlavnich hrdinu nejsou nijak moc vyreseny a konec je takovej otevrenej, aspon hezky navazuje na prvni dil. Nicmene i tady ma film problem s tim, ze tu neni zadna vyrazna osobnost. Ale bavil jsme se dobre, takze zaslouzeny 4*. (15.03.2007)

Druhý díl této válečné komedie už mě tolik nevzal jako ten první. Je to hlavně tím, že je to celkem o ničom, co se týče příběhu. No, strávit chvíli u mostu, pak zdlouhavé bloudění v chodbách pod zámkem. A to sem při tom měl dřív i dvojku docela v oblibě. Co mě rozesmívalo uplně nejvíc, tak když si borci vlezli do cizích důstojnických uniforem a pak se vydávali za důstojníky :o). To jako šlo. Ale jinak možná zbytečně přeplácaný a jak sem už napsal, tak dějově hodně slabota. Uvidím, jestli se vrhnu na poslední díl, asi ho nechám ještě chvíli uležet. Je ale fajn, že se dá válka brát i z veselé stránky a nejen z té stinné a pochmurné... (17.07.2012)

Pokračování Sedmé roty bylo v době vydání tohoto snímku špičkou mezi komediemi z válečného prostředí. V dnešní době však může konkurovat jen opravdu málo. Vtípků zde je vcelku málo. Film jsem doslova hltal, když jsem byl ještě dítě, nyní už tak nadšený opravdu nejsem. I když..hlavní hrdinové a hlavně Jean Lefebvre jsou pro mě nezapomenutelní.. (27.08.2011)

Sú filmy neobmedzene pozerateľné (nadčasové) a filmy pozerateľné iba v krátkom časovom úseku histórie i veku diváka. Návrat patrí do druhej skupiny. To, že som si ho pozrel neznamená môj návrat k starým priemerným filmom, iba rezignáciu na to, že v tomto teple sa nič zmysluplné nedá pozerať. Aj keď je to označené ako komédia, pousmiatie bolo maximom, čo ma počas sledovania postihlo. Intelektuálne náročná úloha aký drôt na aký gombík mi pripomenula podobnú scénu Riggsa a Murtougha v Smrtonosnej zbrani. Pretože som film pozeral na pol oka a počúval na pol ucha, dalo sa to vydržať. (15.06.2019)