Zabiják

Šmarja, moje chyba, nepřečetl jsem si, o ček film je. Čtu "Krimi-Thriller-Akční-Romantický" a hned na začátku se romanticky vraždí devadesátkové smažky. Ve chvíli, kdy se posmrtně probouzí mi to začíná něco připomínat, otvírám CSFD a hle, remake béčkové průměrniny "Nikita". Americký remake navíc pozbyl onoho průměru a tak zbyla jen nezajímavá a nudná Nina. (06.04.2012)

Kopírka z kategorie absolutních a ty, až na výjimky jako např. Funny Games, moc dobře nedopadají. Američané se ani nesnažili na francouzském originálu něco měnit a obměnili jen obsazení. Což o to, casting by byl docela vyvedený a vesměs se tady sešli herci, které mám docela rád a i typologicky by ke svým postavám sedli, ale problém je ten, že Reno, Karyo a Anne Parillaud byli ještě o třídu výš a i přesto, že Badham pečlivě opisoval, Bessonův režisérský rukopis tu jednoznačně chybí. Možná, že kdybych viděl tuhle Nikitu jako první, hodnotil bych výše, ale takhle vypotím maximálně 40%. (17.12.2015)

I přes průměrné hodnocení (tím se snažím - přiznávám, že velmi těžko - vžít do role diváka, jenž nikdy neviděl luxusní Bessonovu předlohu) jde hlavně o velmi drzý otisk originálu bez ničeho inovativního. Ztratilo se zde vše surové, uvěřitelné, citlivé. Drsné i smysluplné hlášky byly nahrazeny těmi dětinsky americkými. Stejně tak se vytratila jiskra z pohledů zasloužilých US ateliérových herců, napětí i barva z akčních záběrů, na první pohled od Francouzů přesně okopírovaných. Být to originál - ojedinělý, leč jen slabě nadprůměrný, akční film. Remake - okleštěná pohádka o zabijáckém škaredém káčátku, ale bez napětí a pořádného náboje, hezky uhlazené, nemastné neslané. (20.11.2006)

Johna Badhama jsem vždy považoval za rutinéra, který nikdy převratný film nenatočil a v případě remaku Brutální Nikity tomu nebylo jinak. Příběh je věrnou kopií Bessonova originálu. Právě francouzský režisér spáchal s dalšími dvěma kolegy scénář. Tam, kde se scénář trochu odlišuje od původního snímku je to tragédie - celá epizoda s Viktorem čističem. Fondovou nemusím, stejně jako nesympatického Mulroneyho. Soundtrack od Zimmera byl ve srovnání s původním hudebním doprovodem Erica Serry docela jalový. Badham tímto filmem začal sérii 4 komerčně neúspěšných filmů - v roce 93 mu kromě Point of No Return propadl i Another Stakeout, následující rok Drop Zone se Snipesem a roku 1995 diváky nezaujal snímek Nick of Time s Deppem. Tuhle Nikitu si už určitě nezopakuji. 2* (29.03.2018)

O dvě ligy horší, než francouzská verze. Nepřekonatelná atmosféra Bessonova filmu je ta tam. Ale i ta americká má nakonec něco do sebe. Plakát s Fondou mě pronásledoval celou pubertu, a teď, když jsem shlédnul film, kterého se týkal, jsem za to rád.:-) Fonda je takové ošklivé káčátko s jiskrou v oku. Možná není bůhvíjak fenomenální herečka, ale sexepíl se jí tedy upřít nedá. A role agresivní holky s bouchačkou (nebo spíš kanónem) v ruce jí padla jako ulitá. Po srandovním úvodu – přepadnutí obchodu smažkami (srandovním ve smyslu působící dojmem nějakého laciného tv-seriálu), přichází další část – přerod feťačky na disciplinovanou agentku – se kterou si dal Badham o něco více záležet, než Francouzi. Trošku otevřený konec naopak více vyznívá ve francouzské verzi, která není tak "happyendově" doslovně ukecaná, jako ta USA. Z Badhamova filmu jsou občas citít dozvuky osmdesátkového nevkusu (což je docela zajímavé na to, že jsme již v roce 1993) – v oblečení, účesech, hudbě... Také mi není moc jasné, proč se autoři namáhali s vlastní syntezátorovou hudbou aspirující na zlaté maliny, když tam mohli nechat celou dobu nechat znít nějaké reálné songy, které mají k příběhu vztah. V celkovém dojmu se mi i americká Nikita líbíla – ač o hodně méně, než francouzská z 1990. Holt ta látka má svou sílu a asi by to musel točit úplný břídil, aby z toho vzniklo něco nekoukatelného. (14.03.2013)