Režie:
Damien ChazelleScénář:
Damien ChazelleKamera:
Linus SandgrenHudba:
Justin HurwitzHrají:
Ryan Gosling, Emma Stone, J.K. Simmons, Finn Wittrock, John Legend, Rosemarie DeWitt, Jason Fuchs, Sonoja Mizuno, Jessica Rothe, Candice Coke, Hemky Madera (více)Obsahy(2)
Moderní pojetí klasického hollywoodského milostného románu umocněné skvělými písničkami doprovázenými velkolepými tanečními čísly líčí vášnivý milostný vztah od něžného vzrušení rozvíjející se lásky až po trpké zklamání z velkých ambicí. (Freeman Ent.)
Videa (26)
Recenze (1 154)
Neupírám tomu vnitřní energii a impozantní technické zpracování, ale při vší vůli nejsem ochoten zkousnout fakt, že muzikálová intermezza tomu vlastně škodí (druhá polovina, která se bez nich víceméně obejde, je mnohem lepší té první) a ten opulentní kýč, rámující příběh jakože naivních, ale v mnoha ohledech sebestředných narcisů, vlastně tepe v mozku do receptorů protivnosti s úderností bubeníka s aspergerem. Od Chazelleho chci jakoukoliv žánrovku, kde bude hudba pouze prostředkem, nikoliv účelem, vzhledem k věku má unikátní schopnosti. ()
Po nadhodnocovaném, exhibicionistickém Whiplashi se u mě Chazelle plně rehabilitoval. Pokud La La Land byl tím, k čemu doteď směřoval (debut Guy and Madeline on a Park Bench by o tom vypovídal), pak je všechno odpuštěno. Bál jsem se, jak to bude s tím záměrným amatérismem a autentizací, ale podle mě to funguje výborně - třeba vypadávání z role při společném zpěvu u piána, které by se jindy dostalo až na DVD/Blu-ray do gag reelu, je fakt kouzelné. Zároveň se to pod roušku "nezávislého" pojetí muzikálu nijak nerozpadá, ale naopak to má precizně načasované vyprávění a skvělou kameru a střih. Popravdě nevím, co proti tomu kdo může mít, pokud není zapšklý cynik nebo úhlavní nepřítel jakýchkoli muzikálů. Po velmi dlouhé době hollywoodský film, na který bych s chutí šel do kina několikrát po sobě - takovouhle ryzí dávku dopaminu jsem od továrny snů nedostal ani nepamatuju. ()
Nejlepší bylo těch 40 sekund s J.K. Simmonsem. Jeho postava tam má stejný charakter jak ve Whiplashi, jen z úplně opačného hudebního pohledu, to mi přišlo hodně vtipné. Jinak je to muzikálový pastiš (nebo pocta?), která má své dobré momenty. Dvě písně jsou celkem zapamatovatelné, konec mě mile potěšil. Jinak Chazelle se mi již opakově trefuje do konkrétních aspektů v mém životě, které jsou prakticky totožné, a jen tak někdo je nemá, nevím, jak to ten chlap dělá. Jinak snímek je to solidní, nic víc. Ten chtěný kýč a stylizace mi ale prostě přes pysky nejde, stejně jako to, že je toto dílo oslavováno mnohem víc, než o dvě třídy větší událost jménem Whiplash. Ryan Gosling z mého pohledu rozhodně zajímavější postava, než Emma Stone, ale Oscar proboha ani jednomu z nich! ()
Here's to the ones who dream. O tom, že továrna na sny umí všechno dát a nebo všechno vzít. O snech, které se dříve nebo později musí střetnout s realitou. A konečně o tom, že když někdo říká, že vás nikdy nepřestane milovat, je možné, že to tak opravdu myslí. Od prvního zveřejněného obrázku tančící dvojice jsem věděl, že Chazelle tentokrát točí pro takové, jako jsem já. A epilogem dokázal, že v La La Landu nechal značnou část srdce. ()
Zachráňte jazz, zachráňte skutočnú hudbu, zachráňte skutočné vzťahy, skutočných ľudí a ich osudy! Raz za čas sa zvykne vynoriť film, ktorý úplne dokonale odráža ducha svojej doby. A toto je ten prípad, zachytáva pocity podobne, ako sa to kedysi podarilo napr. Trainspottingu (blbé prirovnanie, máte s tým problém?). Zabudnite na falošnú hudbu, falošné vzťahy, falošných ľudí, zabudnite na verbala. Film roku! ()
Galerie (60)
Zajímavosti (58)
- Při slavnostním 89. udílení Oscarů (2017) byl La La Land nejprve vyhlášen jako vítěz kategorie Film roku. Stala se ale chyba, Warren Beatty, který měl cenu předat, dostal před nástupem na pódium špatnou obálku, ve které bylo jméno vítězky kategorie Nejlepší herečka v hlavní roli, Emmy Stone. Warren se svou kolegyní Faye Dunaway po chvíli váhání i přesto kategorii vyhlásili a za vítěze označili právě La La Land. Vše bylo uvedeno na pravou míru až při probíhající děkovačce a Filmem roku se tak, v souladu s hlasováním, stal snímek Moonlight (2016). Tato situace je často považována za největší průšvih v historii předávání Oscarů. (zajda404)
- Mezi inspirační zdroje patřily snímky Pomáda (1978), West Side Story (1961), Hříšné noci (1997), Smím prosit? (1937), Přidej se k nám (1953), Moulin Rouge! (2001), Funny Face (1957), Červený balónek (1956), Broadway Melodie 1940 (1940), Zpívání v dešti (1952), Páni v cylindrech (1935), Američan v Paříži (1951), Paraplíčka ze Cherbourgu (1964), Svět valčíků (1936) či Slečinky z Rochefortu (1967). (orkadimenza)
- Soundtrack k filmu sa nahrával v rovnakom štúdiu, kde sa nahrávali soundtracky k filmom Spievanie v daždi (1952) a Čarodejník z krajiny Oz (1939). (dwdb)
Reklama