Room

Room musím nominovat na cenu pro Nejnapínavější filmovou scénu pro rok 2015. Protože to jak je natočena, zahrána a udělána scéna s Jackovým útěkem se jen tak nevidí. Pokoj je jinak psycho drama se vším co k němu patří. Hlavní důraz klade na postavy nemá zapotřebí odůvodňovat jejich jednání, či znázorňovat vše co se filmu děje. Spoustu událostí si člověk musí dopředu domýšlet, aby vůbec věděl která bije. Vše je ovšem tak skvěle natočeno a podáváno že zmatek nehrozí ani na okamžik. Můžu to srovnávat s nedávno viděnou Hranicí života od Marca Fostera, kde ani přestože jsem viděl film podruhé jsem hodně často vůbec nevěděl která bije. Room právem zaslouží letošní ocenění, protože na ten film se určitě jen tak nezapomene. Herci předvádějí fantastické výkony. 80% (11.03.2016)

Tak tohle bylo jedno velké překvapení. Room je nesmírně silný psychologický film, který semnou docela zamával, ve kterém je dle mě nejlépe vyobrazen vztah matka-dítě, co jsem kdy na plátně viděla. Brie Larson a Jacob Tremblay zde předvádí neskutečné výkony které se jen tak nevidí, obzvlášt na 9ti leté dítě. Na filmu mě především zaujala dětská perspektiva příběhu, která přidává na okouzlující poetice v jinak velmi tíživé a deprimující atmosféře. Celkový dojem umocňuje působivá hudba Stephena Rennickse která se postupem času stane mou velice oblíbenou. Jeden z nejsilnějších filmů posledních let. (13.01.2016)

Obří divácký kalkul, který co do příběhu není ani zdaleka bezchybný a vynalézavý a pracuje víceméně s umně ohýbanými rodinnými motivy, ale formálně a především herecky se mu nedá absolutně nic vytknout a svůj jediný účel, zasáhnout publikum do citlivých emocionálních sfér, splňuje na jedničku. A o nic jiného tu dle mého vůbec nešlo.... 85% (13.01.2016)

Psychologická dráma so všetkým všade, vťahujúce a pútavé. Výborne napísaná a spracovaná téma psychologického rozmeru obetí únosu a ich vyrovnávanie sa s prežitou traumou. Najviac ma oslovilo rozdelenie prostredia a vlastne aj celej psychologickej roviny problému ústrednej sympatickej dvojice na dve časti. V tej prvej dominuje psychika matky, ochrankyňa a vychovávateľka malého syna v malom, uzavretom priestore, ktorý je však pre jej syna celý svet. Pevne stanovené pravidlá im obom dávajú pocit bezpečia a istoty, hlavne malému Jackovi. V druhej časti zase dominuje Jackova psychika, ľahšie sa dokáže vyrovnať s "traumou" náhlej slobody, tlakom médii a celého sveta. Dôvodom (ako aj vo filme bolo správne poznamenané) je predovšetkým tvárnosť detskej duše a ľahšie sa prispôsobenie zmenám, nech sú akokoľvek veľké. Našťastie. Dospelý človek to má v tomto smere omnoho ťažšie. Z toho dôvodu si myslím, že film verne a celoplošne zachytil psychologickú podstatu tejto témy, čo je veľké plus. Možno jediný problém vidím v minimálnej a jemnučkej umelej dojímavosti (stret s rodinou) a zvláštne kuriózny spôsob vyslobodenia sa zo zajatia. Ale to všetko je veľmi subjektívne a len môj pocit. Výborná vec. 85/100 (17.02.2016)

Tak sa mi zasa, takmer po mesiaci, podarilo vidieť zaujímavý film. Nestotožňujem sa s jeho delením na dve časti s odlišnou príťažlivosťou pre diváka. Vykreslenie života v izbe znamenajúcej svet iba vytvorilo podmienky pre rozohranie skutočnej drámy, ktorou bola adaptácia na svet, ktorý sa im snažil pomôcť, i keď v mnohých prípadoch ťarbavo, na svet bulvárnych hyen snažiacich sa zo všetkého a za každú cenu vytrieskať osobný profit i svet odlúčenej dcéry rodičov, s ktorými sa so striedavým úspechom pokúša nadviazať na minulé. A nakoniec na svet malého Jacka, ktorému paradoxne nízky vek umožňuje rýchlejšie sa adaptovať na všetko nové. A nakoniec treba konštatovať, že pre film je výhrou, keď predstaviteľ detskej úlohy zvládne svoj part s takou bravúrou, ako Jacob. Vôbec som pritom neriešil, či je chybou, aby 9-ročný hral 5-ročného, pretože by som nastúpil na cestu posudzovania uveriteľnosti príbehu ako celku aj jeho detailov, a o ňu určite nešlo v prvom rade. (13.01.2017)